
Reklama

Columbine Phoenix: Skvěle, díky. Budu mít celý víkend volno, což je v tomhle shonu docela luxus. Tak se musím trochu rozmazlit.
Pěkně. No, tak jak a kdy ses vlastně dostala ke šperkům?
No, už jako malá jsem měla ráda blyštivý věci. S bráchou jsme si hráli na piráty a kradli babiččinu sadu knoflíčků z barevných kamínků. Pak jsem vyzkoušela snad všechny středoškolský trendy: vyšívání, náramky přátelství, korálkování a podobně, ale brzo mi došlo, že to mě nebaví, že nechci dělat něco, čím se zabývají všichni ostatní. Líbilo by se mi dělat šperky z mušlí, pírek, z čehokoli přírodního, klidně bych mohla. Vždycky jsem měla smysl pro detail a ráda jen zdůrazním krásu, co už tu dávno vlastně je, je to lepší, než třeba pozlacovat lilie.
No a tak tipuju, že lidský kosti byl jen další naprosto logický krok, ne?
Jo. Jeden můj kamarád na medicíně mi prozradil, že budou rušit v jednom oddělení sbírku a jestli si prý nechci ke svojí práci koupit pár malých kostí. Nejdřív mi je ukázal- no a byla to láska na první pohled, ta barva! Jako slonovina! Takhle nějak to musí mít astronauti, když vidí poprvý Zemi z vesmíru: "To jsme my, úplně všichni, každý z nás je živoucí, dýchající zázrak."

Ano, rozhodně, a to i přes to, že je nevidím jako opaky. Smrt je prostě součást života. Nemůžeš zemřít pokud nežiješ a kdybysme jednou nezemřeli, teoreticky, tak by spousta z nás vlastně vůbec nevěděla, jak žít.
Hahaha, jo, to je asi fakt. Vždycky tě zajímalo tajemno a strašidelný věci nebo jsou ty kosti novinka?
Nene, to vůbec nesjou. Vyrostla jsem pár kroků od starýho hřbotova a hrozně mě bavilo pozorovat a fotit starý hroby. Napsala jsem spoustu písní a básní o mořských pannách, chrličích a mrtvých duších. Nadpřirozeno mě vždycky fascinovalo, ale mám z něj samozřejmě taky respekt. Honění strašidel a vyvolávání předků jen proto, že chcete někoho vystrašit, je podle mě strašně hloupý.
Byla jsi dřív třeba gotička nebo black-metalistka nebo něco podobnýho?Tyhle subkultury se většinou motají kolem hřbitovů…
No určitě gotička. Dokonce jsem pár let dělala koncertní promotérku. A taky jsem vždycky měla radši tu neoklasickou, éteričtější hudbu, ale občas jsem nepohrdla ani tvrdší a rockovější kapelou. Taky mám ráda starou hudbu, klasickou- hlavně barokní a církevní hudbu. No komu by se nelíbilo občas něco od Hildegarda von Bingena, no nemám pravdu?
Reklama

Ne, ne! Kupuju je od dodavatelů učebního materiálu, kteří je kupují buď z muzejních sbírek nebo z lékařských sbírek. Většinou je dávají k dispozici, když ruší nebo renovují sbírky nebo přecházejí na akrylové, odolnější a preciznější modely. Je bohulibý, že věnuješ svojí kostru svý milovaný katedře medicíny, ale když si ve dvanácti zlomíš na skejtu kotník, tak to není úplně nejlepší ilustrační materiál pro mladý studenty.
Aha, takže předpokládám, že neexistuje žádný záznam o tom, čí ty kosti byly.
Přesně tak. Občas se mě někdo zeptá, čí že to byla kost, ale já ani nevím, jestli to je ženská nebo mužská kost. Jediný, co můžu říct, že byli z dobrý rodiny, pakliže si mohli dovolit nějaký vzdělání.
Jak to myslíš? Jen ti vdělaní dávyli svoje kosti k vědeckým účelům?
Nene, tyhle nebyly na vědecký účely, ale na vdělávací. Institucím vyššího vzdělání nebo muzeím. Takže z toho by mělo vyplývat, že většina z nich vyšší vzdělání určitě mělo.

Popravdě, nevzniká to nijak plánovaně. Někdy chce ta která kost konkrétní kamínek, někdy chce naopak kamínek konkrétní kost. Když si dáte na čas a nikam nespěcháte, uslyšíte to, krása má svůj vlastní jazyk, který mluví skrz obraz a dotyk, jen se ho musíte naučit respektovat. Jinak můj nejoblíbenější kámen je turmalín, udělala jsem krásný šperk, kdy jsem ho zasadila di obratle, přesně do středu, kde normálně prochází mícha. Pojmenovala jsem ho "Signal" a je krásný, snad brzo udělám další.
Kdo tvoje šperky kupuje? máš nějakou typologii zákazníků?
Myslím, že většinou si je kupují doktoři, zdravotníci a další zdravotní personál, umí ocenit lidské tělo jako inženýři- jako dokonalý stroj, kterým je. Ale mám různý zákazníky, třeba vojáka, který si chtěl takhle zjednat respekt a zastrašit starší no a samozřejmně gotici, co je chtějí nosit do klubů.
Jsou tvoje šperky populární taky v pohanských kruzích?
To si nemyslím, to asi ne. Naopak neo-pohani jsou s nima většinou dost nekompatibilní. Fakt je ten, že moje nejprodávanější kousky nejsou ty z kostí, ty mají opravdu specifický zákazníky, kteří je ovšem umí náležitě ocenit. Je to jako ten slavný náhrobek v New Englandu: "To co jsem já, budeš ty též" a to nesedí každýmu. Pro mnohý to je celkem nepohodlná myšlenka.

Jenom jednou. Kamarádka chtěla šperk ze svýho zubu moudrosti, a to bylo taky jedinkrát, kdy jsem věděla o dárci materiálu úplně všechno. Byly z nich krásný náušnice.
