Reklama
Různě

VICE průvodce přežitím návštěvy vaší první svatby

Jelikož je svatební sezóna za dveřmi, připravili jsme pro vás průvodce, který by vám měl pomoct se z toho všeho nepodělat...

by Joel Golby
13 březen 2017, 10:56am

Všichni vaši kamarádi jsou šťastně zadaní a zamilovaní a chtějí to oslavit za stovky tisíc. Je svatební sezóna? Možná vás pozvou na vaši první veselku. Možná je to svatba vaší starší kamarádky, která si umí v životě udělat pořádek, takže to není až takové překvapení. Možná je to ten chlápek se dvěma dětmi, který se rozhodl udělat správnou věc. Možná je to to nejhorší: jsou to dva lidi vašeho věku, kteří jsou spolu kratší dobu než vy a vaše drahá polovička a vypadá to, že jsou… šťastní? Není nic horšího, než když vám svatební sezóna vpálí do ksichtu vlastní nedostatky.

Ale možná jste na svatbě přítele nikdy nebyli. Jasně, když jste byli dítě, tak vám svatby přišly jako sranda. Klouzali jste se koleny po parketu, možná jste se přimotali k nějakému zábavnému ceremoniálu, jako je házení květiny, nebo jste snědli kopec dortu, když se vaše mamka nedívala, a pak jste byli tak nadopovaní cukrem, že jste vyčerpáním odpadli až v devět. Když jste dítě, svatby jsou super. V dospělosti se vám ale to, že si vaši vrstevníci našli lásku a útočiště v dobách vzájemného odcizení po jedné noci a Tinderu, začne pěkně zajídat. Tady máte návod, co dělat při první příležitosti.

Nevěsta vás může taky klidně navlíknout do fialové, protože je to její jediná šance, jak vás k tomu přinutit.

Nenechte se otrávit administrativou

První věcí, která vás upozorní na to, že jste pozvaní na svatbu, je svatební oznámení, které vám dříve či později přistane ve schránce. To vás nutí neplánovat si nic na víkend v daleké budoucnosti, jako kdybyste si jinak plány takhle dopředu normálně dělali. Na oznámení taky může stát, abyste se od pátečního večera do nedělního dopoledne zdrželi užívání drog a alkoholu. Místo toho jedete na nějaké pole uprostřed ničeho a zúčastníte se oslav lásky. Promněte oznámení v rukách. Otočte ho a potěžkejte si ten drahej papír. Je to papír, který vás žádá o váš čas. Tahle A5 vám chce udělat plán na víkend.

Vyserte se na tenhle honosnej cár papíru. A vyserte se na něj hned.

Každý si to oznámení stejnak akorát tak položí na krbovou římsu a zapomene na něj.
To je důvod, proč lidé posílají pozvánky zvlášť: aby vám připomněli, že už jste se tenhle víkend zaprodali kultu manželství a monogamie, hodování ze švédských stolů a majonéze na svém obleku a odvrátili se od bohů zábavy. Pozvánky jsou velmi pěkné reinkarnace svatebních oznámení. Mívají na sobě malé vtípky s příběhy, jak se snoubenci poznali, a jejich celá jména. Je to dost matoucí. Víte jak? Trvalo mi celých 30 vteřin, než jsem pochopil, že je to můj kamarád, kdo se v červenci žení, protože na pozvánce stálo celý jeho křestní jméno. To je to, co vám pozvánky na svatbu provádějí: musíte si na všechno to papírování sehnat diář a kalendář na zeď. Musíte se taky naučit skutečná jména všech svých kámošů.

Co si vzít na sebe

Jo, měli byste se na svatbu nějak pěkně oblíct. Pokud to teda není jedna z těch „srandovních" svateb – svatba ve stylu Klouboučníkova čajového dýchánku nebo Pomády – obecně ale platí, že kluk by měl mít oblek a holka šaty. Podívejte se ale do svýho šatníku. Je tam jedinej oblek, kterej tam visí, ten starej, šedivej? Ten, co jste měli na sobě jen jednou, když jste byli o pět kilo těžší a šli jste na pohovor do Vodafonu? Nejsou vaše jediný šaty ta divná taftová věc, kterou jste si vzaly jednou ze srandy na letní bál? Bohužel si budete muset jít koupit celej svatební outfit. To nejdražší a nejnepohodlnější oblečení, a k tomu ještě boty! Už jste o pěknejch pár tisíc lehčí, a to jste si ještě nekoupili lístky na vlak a pobyt v hotelu. Láska jiných lidí je ten největší výdaj vašeho života.

Udržujte zdvořilou konverzaci se vzdáleným bratránkem bratrance ženicha

Pro svatby je typické, že mají striktní zasedací pořádek, protože s tím, jak se blíží den svatby, se všichni seskupí do rodinných a přátelských kruhů, a i když jste se ženichem vyrůstali, bydleli nebo jste ho znali déle než sami sebe a máte za to, že ho opravdu znáte, nevyhnete se situaci, kdy zazní: „Ehm, musíš se seznámit s mejma kámošema z vejšky." Budete seznámeni se stolem obsypaným lidmi, kteří mají i přezdívky, a vy náhle ucítíte to divné bodnutí žárlivosti. Uvidíte své vlastní přátele v jiném vesmíru a pohlédnete do očí svému druhému já… I když to už není tak úplně k věci.
Zkrátka si budete muset kvůli zasedacímu pořádku alespoň chvíli povídat s úplně cizíma lidma. Třeba s babičkou, vedle níž budete dvě hodiny sedět. Takový je zákon. To je ta facka, kterou budete muset přijmout, když vyrazíte na něčí svatbu. Tahle babička nebude rozumět domu, co děláte („Co je ten správce sociálních médií, drahoušku?"), a ani tomu nebude chtít rozumět. Tahle babička bude mít nějakou divnou dietu a vy budete cítit povinnost jít s ní k bufetu a dát na ni pozor. Tahle babička bude vaší daní za to, že máte kamaráda, který si našel lásku.

Ožrat se, či ne, to je, oč tu běží

Ať to máme z krku – ano, rozhodně se ožerte. Akorát se na svatbě musíte trochu krotit, protože se nemůžete začít nalejvat, hned jak skončí obřad. Připravte se na třičtvrtěhodinový prostoj, při kterém všichni stojí venku a fotí se. Všichni se musí velmi pomalu usadit na svoje místo a sníst hostinu. Někdo zacinká na skleničku a propuknou hodinu a půl dlouhé proslovy o lásce. Pokud jste přišli na chuť šampaňskému už v momentě příchodu, touhle dobou už z vás bude stejně jen beztvará, sténající hmota.

Moje pravidlo zní: můžete si dát tři skleničky šampusu a pak pauzu. Můžete si dát další dvě před proslovy a jednu během nich. A pak, když jsou všechny formality za vámi, je na čase opít se tak, že na to nikdo, až na vás, nezapomene. Myslím to vážně. Nepochybuju o tom, že v nějakém sklepě píše několik šprtů stránku na Wikipedii o nejopilejším člověku, jaký kdy žil. Musíte se opít tak moc, že z vás kolemjdoucí nespustí oči a opustí kvůli vám svou víru. „Proč?" ptáte se. „Proč se tak moc opít?" Protože je to zadarmo. Pokud v životě nevyužijete každé příležitosti k vysátí bezedného baru do poslední kapky, bude to dobrý život? Bude vůbec stát za to?

Tak už roztočte tu zatracenou party, sakra!

Proběhne i soulož

Nebojte, věda vám na tohle vytvořila rovnici. Jedna studie z roku 1997 zjistila tohle:

Svatby + osamění = divný pocit romantické beznaděje (zkráceně O1)
O1 + alkohol = zhoubný druh opilosti + zhoubný druh nadrženosti

To protože je tam vždycky jedna osoba, která se nechá strhnout opilostí, v níž si sundává kalhoty anebo spodní prádlo tak, že to každý vidí. A to není dobrý. Anebo když podivínsky vypráví o nedostatku lásky ve svém životě a je tak zvláštně rozdurděná, tvrdohlavá a vzrušená, což je ještě horší. Všichni jsme to zažili: všichni jsou spárovaní, tancují a vy o samotě postáváte u baru a vaše oči pošilhávají sem a tam po něčem, co byste mohli ulovit. Takhle se občas přihodí, že se zeptáte novopečené tchyně, jestli by si nechtěla zašpásovat. Jestli takhle sami sebe na svatbě přistihnete, posaďte se, dejte si limonádu, trochu dortu a zkuste se dát do kupy. Dejte si pár panáků a rozjeďte asexuální party náladu.

Dárky? Ne!

Pokud nejste bohatí, nekupujte dárek. Tak zní moje pravidlo. Asi to takhle nevnímá dost lidí, taky proto je to jen moje pravidlo. Jestli se mě chystáte pozvat na svatbu, vězte, že vám nic nedám. Mým dárkem je má společnost. Mým dárkem je, že budu milý na vaši babičku.

Stůl plný lidí, kteří se nikdy nesetkali, ale teď spolu musí dle konvencí držet basu.

Jak na rozlučku se svobodou

S radami ohledně toho, jak to funguje u nevěst, nemůžu sloužit, ale pokud jde o rozlučky ženichů, jde jen o dvanáct chlapů, kteří se rozdělí do tří skupin, ve kterých se minimálně dva lidi jmenují stejně. Všichni jdou do zaflusaný putyky a užívají si trochu alkoholového opojení za bílého dne. Všechno napovídá tomu, že by to měla být zábava, ale není, a tak se tuhle trapnost pokusíte překonat alkoholem do doby, kdy už se vám to zdá jen divný. V den svatby pak matně poznáte chlápka, z jehož řitě jste pili pivo, a přivítáte ho tichým pokynutím. Zvrhlý rozlučky se svobodou…

Je těžké odhadnout, kdy začít provokovat Dje, ale bylo by lepší to nedělat

Jste o čtyři nebo pět drinků napřed oproti plánu. Je deset dopoledne, už jste trošku podnapilí a na toho sedmnáctiletýho skrčka ze sousedství s akné, pubescentním knírkem, předplatným na Spotify, kterej si s jednou diskokoulí a dvěma velkejma iPodama hraje na Dje a nechce pouštět nic jinýho než Abbu, řvete jako zvíře. Ale vzpomenete si na to až dalšího rána, kdy zjistíte, že jste na něho nepořvávali z parketu v dobré náladě, ale, jak fotografická dokumentace dokládá, kousíček od jeho obličeje. Tomu se snažte vyhnout. Ten kluk se jen pokouší rozproudit toporné rodinné publikum.

Někdo na vás bude hodně mluvit a ukazovat, zatímco se mu budete snažit předat dárek.

Zapletete se do pětačtyřicetiminutové konverzace o své práci s kamarádkou kamaráda, která si je jistá, „že vám může pomoct". Ale z nějakého důvodu si spolu povídáte venku, někde u starýho, suchýho stromu

Je něco zvláštního na té první, napínavé, letní, dospělácké svatbě, co souvisí se dvěma nebo třemi vnitřními krizemi, kterými si právě procházíte. Navíc o nich vyprávíte někomu cizímu někde venku, kam jste zašli jen na čerstvej vzduch a pokochat se západem slunce, stranou od té nejhektičtější svatební zábavy. Oba dva mačkáte malé, prázdné plastové kelímky. Oba se vážně opíráte o plot a říkáte: „Myslel jsem si, že už ze mě touhle dobou něco bude, víš? Proč nemůžu svůj život dát nějak do kupy?" To proto, že jsi sračka, kamaráde. Žádné shazování viny na někoho dalšího. Dejte si svůj život dohromady. Začněte s tím hned zítra. Ale teď, na poli uprostřed ničeho se spoustou přátel svých přátel, se můžete taky pěkně ožrat.

Tvrdý party drogy: co dělat a co ne

Ty nejtvrdší drogy bývají na svatbách celkem v pohodě, pokud pro ně máte slabost a nedáváte si je přímo před nějakou tetičkou. Já se chystám do ráje, takže jim neholduju. Tetičky na svatbách plujou prostorem jako roboti v nějaké osamělé, futuristické střílečce – tetka za každým rohem, tetičky do vás narážejí u bufetu, tetičky, které vás odporně vábí vrásčitým prstíkem na parket. Právě proto je pěkně nakrkne, když si budete chtít něco protáhnout nosem uprostřed proslovu. Musíte být diskrétní a tetičkám se vyhýbat. Musíte mít na paměti, že to jsou tetičky, se kterými byste se nechtěli dostat do křížku.

Nebuďte za podivína a nežádejte někoho o ruku jen proto, že jste na svatbě

Je to ale fajn, co? Už se tady vidíte tak za rok, malé čínské lampionky svítí a plují po obloze ve jménu vaší lásky, předvádíte svou vtipnou choreografii při prvním tanci na zábavnou a překvapivě originální písničku, dort, pláč, všichni vaši kamarádi v jednom velkém, půjčeném stanu, ta pompa, ten obřad, všichni v oblecích a šatech vypadají jako ze žurnálu, nejlepší den života a vám se točí svět, je vám teplo a cítíte, jak vás prostupuje láskyplná atmosféra… Pomyslíte si: „Možná nadešel čas. Možná už bych taky měl, když mě to napadlo. Hele, možná jsou tyhle svatby taky něco pro mě." Ne, vážně ne. Zpátky do reality. Jste našrot. No tak. Vždyť ani nevíte, kolik taková sranda stojí. No tak. Už jsme to probírali. Jste našrot. Máte na to ještě tak deset patnáct let, než na to budete připraveni. Užijte si svatbu takovou, jaká je, a pokuste se před ostatními nezfetovat.