Před pár týdny jsem byl požádán, abych vystupoval na show zvané Bedpost. Bedpost sám sebe nálepkuje jako erotický kabaret. Byl jsem jeden ze dvou storytellerů na programu spolu s bandou herců, několika burleskními tanečnicemi a herní show. Cena za výhru v herní show byl vibrátor pro páry za 200 babek. Předvedl jsem toho večera svoje číslo celkem nevýrazně, což jsem zpočátku kladl za vinu obecenstvu, ale zpětně vzato byla chyba spíš na mojí straně. Diváci zbytek té akce žrali. Obzvlášť se nadchli pro druhou vypravěčku toho večera: bývalou dominu, která vysvětlovala, jak se do téhle branže dostala.
Později, po tom, co pár, který vyhrál ten vibrátor, koupil rundu panáků na baru, jsem se dal do řeči s tou bývalou dominou a ona zdvořile odpovídala na moje otázky. Bavili jsme se o stigmatu, které kolem práce v sexuálním průmyslu panuje. Bavili jsme se o penězích. Klábosili jsme o hodně různých věcech, ale já jsem se pořád vracel k prvnímu dni v práci. První den v nové práci mě popadnul záchvat úzkosti potom, co mi někdo ukázal, jak používat kopírku. Dokážu si jen představit, co by se dělo, kdybych nesl zodpovědnost za něčí genitálie.
Videos by VICE
V svém životě jsem potkal hrstku lidí, kteří měli nějakým způsobem, co dočinění se sexuálním průmyslem. Není to něco, o čem jsem s kýmkoliv z nich dlouze debatoval. Došlo mi, že kdyby se o tom chtěli bavit, řekli by mi to a jinak mi do toho nic není. Otevřenost dominy a naší následující konverzace ale probudila mou zvědavost. Rozhodl jsem se zkontaktovat několik přátel a známých a zeptat se jich, jestli by byly ochotní udělat rozhovor o jejich prvním dni v takové práci. Konverzace níže nejsou ani v nejmenším srozumitelným shrnutím životů sexuálních pracovnic, ale jsou úsměvným náhledem na to, jaké to je v takové práci začínat.
Renata Val*, Foot Domina
Před dvěma lety jsem se přestěhovala do Toronta potom, co jsem žila a pracovala v Evropě. Má rodina a můj přítel tam pořád žili. Byla jsem osamělá a deprimovaná. Přestěhovala jsem se do neuvěřitelně temné a neuvěřitelně malinké místnosti v tmavém domě se čtyřmi chlápky. Své první tři měsíce ve městě jsem strávila v téhle jeskyni, převážně v poloze plodu. Když vyschly moje úspory, bylo mi jasné, že si musím najít práci. Ve chvíli nudy a zvědavosti jsem skončila na Craigslistu a dospěla jsem k závěru, že nejlepší způsob, jak si vydělat peníze bude skrz foot fetišisty.
Byla jsem extrémně nervózní před svou první schůzkou z Craigslistu, ale snažila jsem se, aby moje chodidla vypadala obstojně. Nemyslím si, že mám vyloženě oku lahodící chodidla. Nejsou špatná. Mé palce jsou trochu křivé. Onoho dne jsem měla puchýře z přílišného chození na patnácticentimetrových podpatcích. Nalakovala jsem si nehty třpytivým fialovým lakem přes můj starý, popraskaný lak a doufala jsem v to nejlepší.
Potkala jsem Milese, překvapivě pohledného postaršího chlápka, v místní kavárně a tam to začalo. Po rozhovoru u kafe jsme nasedli do jeho obrovského teréňáku a dojeli jsme, kam jinam než, do podzemního parkoviště v obchoďáku. Bylo to jediné místo, které mě napadlo, při pomyšlení na místo dost soukromé a potemnělé na prostopášnou akci nohou za bílého dne.
Hlídala jsem Milese zatímco masíroval, lízal a cucal mé bosé nohy. Když se to stalo, přemýšlela jsem nad tím, co bychom dělali, kdyby nás chytli. Zajímalo mě, jestli Miles ztvrdnul. Měl v puse odřeniny, které by mi měli dělat starosti? Měla bych předstírat, že se mi to vážně líbí?
Cestou ven z parkoviště zaseknul Miles svůj obrovský teréňák pod žlutý, betonový nárazník na parkování. Pořádně nezkontroloval maximální výšku a úplně se tam zaseknul. Nevím, proč jsem to dělala, ale rozhodla jsem se, že potřebuju, aby věci vypadali normálně, tak jsem mu pomohla tlačit. Drhnutí betonu o kov nebylo zrovna nejtišší a myslím, že jsme na tom autě udělali velkou škodu. Potom mě vyhodil zpátky u té kavárny a dal mi šedesát babek. Už jsme se nikdy neviděli.
Pořád se vídám s několika chlápky s foot fetišem, ale od té doby jsem se v tom všem hodně zlepšila. Krátce potom, co jsme potkala Milese, jsem začala prodávat své použité ponožky nějakému vytáhlému vysokoškolákovi, který je teď mou domácí děvkou. Dělá pro mě domácí práce, prádlo, nákupy, někdy ho nutím psát mi eseje. Výměnou za to mi může sát palce. Je to super.
Foto: Richard Avery
Sovereign Syre, performerka pro dospělé
Když jsem odešla z vejšky, chtěla jsem napsat knihu. V plánu bylo cestovat po Francii a prozkoumat Bretaň, což je místo, kde se odehrává moje kniha. Hádám, že jsem mohla jít dělat do Starbucks, kdyby to bylo jen o penězích. Bylo to, ale o něčem jiném. Vždycky jsem byla hodná holka a dosáhla jsem hodně „tradičních” úspěchů, když jsem byla velmi mladá. Tancovala jsem jako baletka. Dokončila jsem střední v předstihu. Přesto všechno jsem byla smutná. Toužila jsem dělat něco jiného.
Existovala stránka zvaná Boží holky. Byla to stránka s alternativním pornem, velmi umírněná, jen nahotinky a platili. Myslela jsem si, že můžu udělat něco dobrodružného, být nahá na internetu a vydělat si tím něco na cestování. Odtamtud jsem se dostala k erotickým fotkám, ale já nad tím neuvažuju jako nad pornem. Vždycky bylo něco uměleckého na tom, co jsme dělali. A nebylo to video.
Na charitativní akci, na které jsem pracovala, jsem potkala celou řadu performerek pro dospělé, které jsem začala sledovat na Twitteru. Fascinoval mě jejich životní styl, ta svoboda, kterou cítily, když byly sexy.
Přes tyhle kontakty a sociální sítě jsem byla naverbována režisérkou zvanou Nica Noelle. Navrhla, že o mě napíše film, a že z toho budu mít mnohem víc peněz než z modelingu. Musíte si uvědomit, že jsem se do tohohle průmyslu dostala v roce 2011, kdy se dělo něco zvláštního: skupina lidí dělala divné, alternativní a feministické porno. Připadalo mi to jako aktivizmus.
Od chvíle, kdy jsem přijela na natáčení jsem byla nervózní. V životě je jen pár okamžiků, kdy víte, že překračujete hranici, zpoza které už se nemůžete nikdy vrátit. Porno je jednou z těchhle hranic, po zbytek vašeho života to s vámi bude. Je pro mě těžké si na to vzpomenout, protože toho dne jsem byla pořád ve svojí hlavě. Když nastal čas natočit tu sexuální scénu, pustila jsem se do toho a nechala jsem sama sebe ztratit v té druhé dívce. Když to skončilo, cítila jsem úlevu a velkou svobodu.
Zůstala jsem „holka s holkou” performerkou po další čtyři roky. Začala jsem natáčet s muži až v posledních dvou letech, ale myslím, že jsem s nimi nenatočila víc jak deset scén. Už ani tak moc netočím. Přešla jsem ke stand-upu a nahrávání podcastů.
Důvodů proč se lidi pustí do porna existuje tolik, kolik existuje lidí, ale porno pro mě byla jedna z nejlepších věcí, které se mi přihodily. Už rozumím tomu, že mě společnost odepsala, a to je sakra osvobozující. Sexuální pracovníci jsou lidé, ale jen proto, že vybočujeme z řady, kterou společnost považuje za správné chování neznamená, že jsme špatní lidé. Jsme ochotní riskovat společenské přijetí, abychom získali nějaké štěstí sami pro sebe, ať už to znamená peníze nebo sexuální zkušenosti, které bychom jinde nezískali. Myslím, že jediný člověk, kterého znám a hodně se mu to příčí, je můj bratr. Vyjadřuje se o mé kariéře v pornu jako „proč jsi pro mě navždycky zničila internet.” Táta mi řekl, že to jediné, co můžu dělat, aby se cítil zahanbeně, je mít strach.
Pamela Isley*, erotická masérka
Má kamarádka je manažerkou lázní, ve kterých momentálně pracuju. Vrátila se do tohohle průmyslu zpátky po dlouhé pauze a řekla, že si není jistá, proč se nevrátila dřív. Když jsem jí o tom slyšela vyprávět, vzbudilo to mou zvědavost. Místo, na kterém jsem předtím pracovala bylo nudné a nanic a idea zisku více peněz na méně hodin práce se mi zamlouvala. Hodně jsem nad tím přemýšlela. Nakonec mě přesvědčilo, že bych nad tím mohla donekonečna dumat, ale nikdy bych nezjistila, jestli bych tu práci mohla dělat, dokud bych to nezkusila.
S kamarádkou jsme si domluvili schůzku, abych se mohla zeptat na věci, které mě trápí. Hodinu jsme se o tom bavili a potom mi řekla, že to byl můj přijímací pohovor. Kdybych si chtěla přijít zkusit směnu během dalšího týdne, byla bych víc než vítaná.
Byla jsem během prvního dne děsně nervózní. Nevěděla jsem, co od svého tréninku očekávat. Ukázalo se, že toho tolik nebylo. Základní průlet harmonogramem třicetiminutového okna, pár videí třecích těl a masáží, a ejhle, první klient dorazil a já jsem jedna ze tří holek, které musí jít a seznámit se s ním. Ti týpci byli přesně takoví, jaké byste na tomhle místě čekali – ve středním věku, přetížení byznysmeni. Však víte, staví se na pětačtyřicetiminutovou erotickou masáž během své pauzy na oběd.
Svléknout se před cizím člověkem nebyl problém. Už jsem to předtím mnohokrát dělala jako modelka. Jsem stejně v pohodě se sexem jako s nahotou a netrvalo dlouho, než jsem si začala užívat hereckou součást toho všeho. Tření těl bylo fakt něco. Naolejovala jsem jeho záda a projela jsem se po nich. Byl to takový husarský kousek. Nejdřív mi vadilo, že někoho musím udělat jen za pomoci ruční práce, ale, pokud mi prominete to vychloubání, podařilo se mi ho udělat do minuty. Do minuty se mi to povedlo i se všemi dalšími klienty, které jsem ten den měla. Asi na to mám nějaké vlohy.
Dost rychle mi bylo jasné, že tohle je sranda, která mi půjde, zvlášť, když jsem dostala sto deset babek za 45 minut práce. Odešla jsem odtamtud po mém prvním dni se štosem peněz a nadšením z toho, co jsem právě dělala. Cítila jsem se posílená svým sexuálním hrdinstvím. Připadala jsem si jako rebelka, která skrývá špinavé tajemství. Bylo mi jasné, že se ta novota po čase zevšední, ale věděla jsem, že se tam vrátím.
Foto: Nicole Bazuin
Andrea Werhun, bývalá zaměstnankyně eskort agentury
Poprvé jsem vkročila do stripklubu s několika předpoklady. Myslela jsem si, že ty holky jsou otupělé loutky, a že svlíkání se před davem cizích lidí je to poslední, co by chtěly o pondělní noci dělat. Byla jsem překvapená, když ty nahé ženy, které jsem viděla nebyly slabé nebo utiskované. Usmívaly se a byly silné, jejich pohyby byly plné grácie a magie. Cítila jsem silnou potřebu být v jejich řadách.
Nějakou chvíli potom jsem ladila tříminutové písničky a zkoušela chodit v mých nově koupených striptérských lodičkách. Myslela jsem si, že chci vystupovat a být před publikem, ale nakonec jsem dospěla k závěru, že dělat eskort mi bude mnohem víc po chuti. Bylo mi řečeno, že je to soukromé, bezpečnější a lépe placené než striptýz. Byla jsem na vejšce a žila jsem sama, takže pomyšlení na vydělání si na nájem během několika hodin práce bylo snové. A to, že to může být mé vlastní malé tajemství, bylo taky vzrušující.
Jakmile jsem si zvolila, že budu eskort, najít si práci bylo snadné. Zavolala jsem do agentury (vybrané na základě hodinové sazby a kvality jejich webovek) a požádala o zaměstnání. Sjednali jsme si schůzku, která nebyla typickým pohovorem. Bylo to vlastně: Máte práci, takhle to probíhá. Kdy chcete začít?
Donesla jsem si notes otázek ohledně bezpečnosti, užívání kondomů a prevence nemocí přenášených pohlavním stykem. Potom, co utěšili mé obavy, jsem si vybrala své eskortní jméno: Maryanne. První noc v práci jsem se třásla strachy na předním sedadle teréňáku letícího po dálnici k blízkému motelu nedaleko za Torontem. Šéf mě uklidňoval, že klienti budou nervóznější než já, ale já si tím nebyla tak jistá.
Když se otevřely dveře do motelového pokoje, stál přede mnou malý muž s unavenýma očima. Na televizi běželo ztišené porno. Oblak cigaretového kouře visel ve vzduchu. Vzal můj kabát a já sebrala peníze. Dali jsme se do řeči a pochvíli jsme se přesunuli na postel. Aha, myslela jsem si, budeme jeden druhého chvíli uspokojovat. Když byla práce hotová řekl, že musí jít na sraz s kamarádem do baru a požádal mě, ať za sebou zabouchnu dveře. Když jsem v jeho pokoji byla sama, smála jsem se, tancovala a dívala se na svou obnaženou tkáň děvky v zrcadle a říkala si, to jsou ty nejsnadněji vydělaný prachy, co jsem kdy získala.
Po další dva roky jsem to dělala, tu ideální práci v sexuálním průmyslu. Ráda si povídám, poznávám nové lidi a jsem svědkem jejich nahých těl, jejich užaslých výrazů a jejich zranitelnosti.
Stud a stigma dělání tohohle je často silnější než dlouhodobé výhody přizpůsobivé, dobře placené práce. Je to strašné břemeno skrývat sama sebe kvůli strachu z mínění ostatních. Skrývání bolí ale prozrazení pravdy stejně tak. Volba stát se sexuální pracovnicí by neměla být udělána lehkovážně – není to práce, kterou byste měli dělat „jen pro peníze”. Sexuální průmysl požírá zoufalé lidi zaživa. Pokud se to chystáte udělat, musíte mít plán a strategii, jak z toho ven. Starat se o své duševní zdraví. Nechat se pravidelně testovat. Mluvit s někým, komu věříte o svých zážitcích. Být k sobě upřímní. Pozorovat, jak se peníze hromadí a užít si to.
*Některá jména byla pozměněna za účelem zachování anonymity.
