Je tenhle gruzínský klub nový Berghain?

Hlavní město Gruzie Tbilisi bylo stejně jako Berlín formováno svou poměrně nedávnou válečnou historií. Gruzie byla v průběhu posledních pětadvaceti let zapojena hned do několika válek, což způsobilo velký nárůst chudoby místního obyvatelstva. Zdá se ale, že mladá generace z města Tbilisi se rozhodla vymazat vzpomínky na tuto historii nezřízenými parties a tancem v místních klubech. Tím zároveň podporuje růst tamní undergroundové taneční scény.

Už před několika lety v Tbilisi otevřeli kluby jako KHIDI, Mtkvarze a gay-friendly Cafe Gallery. Byl to ale až Bassiani - industriální klub pod fotbalovým stadionem - který si získal mezinárodní pozornost. Po tom, co v něm zahráli Nina Kraviz, Speedy J, John Talabot a další známí DJs, se klubu začalo dostávat uznání na světové house a techno scéně.

Bassiani byl založen v roce 2014 Tatem Getiem, Zviadem Gelbakhianim a Najnou Orashvill jako klub s politickými a aktivistickým zájmy. Jeho hlavním cílem je postavit se extrémně striktním gruzínským protidrogovým zákonům a bojovat proti homofóbii pořádáním otevřených queer parties.

„V Gruzii je nulová tolerance k držení drog." vysvětloval Getia během rozhovoru přes Skype. „Je to úplně jednoduché - legálně nezáleží na tom, jestli u sebe máš jedem miligram MDMA nebo kilo heroinu. Všechny drogy i jejich množství spadají do stejné kategorie. Jeden z našich přátel byl nedávno zatčen, protože u sebe měl čtyři gramy MDMA. To znamená, že teď může dostat až dvacet let za mřížemi."

Gelbakhiani mi řekl, že obyvatelé Tbilisi používají drogy jako prostředek k vyrovnání se s místním hororovým politickým systémem. „I přesto, že všichni, co chodí do klubů, znají někoho, koho kvůli drogám zavřeli, pořád si hledají nové způsoby, jak drogy získat." dodal.

Podle majitelů klubu Bassiani je v Gruzii poměrně drahé a těžké drogy získat. „Nemáme tady kokain ani GHB. V Tbilisi je k dostání jenom MDMA, XTC, hašiš a tráva." vysvětloval Getia. Podle něj se u MDMA ceny za gram pohybují mezi 110 a 120 Euro, jedna pilulka pak stojí kolem 50 Euro, gram hašiše nebo trávy zase něco mezi 60 a 70 Euro. Vlastníci klubu také zdůraznili, že u vstupu vždy pečlivě provádějí kontrolu legálních drog.

Když jsem se Getia zeptal na důvod skrývající se za rostoucí popularitou klubu Bassiani, řekl, že mnoho návštěvníků k nim přichází ze zahraničí a to především ze střední Evropy a Ruska. „Pro Rusy je náš noční život srovnatelný s tím v Berlíně, Amsterdamu nebo Londýně. Tbilisi je však k Rusku relativně blíž." řekl.

Gelbakhiani míní, že noční život v Tbilisi je neobyčejný tím, že není svázaný žádnou specifickou rutinou. „Z vlastních zkušeností vím, že v jiných evropských městech, například v Londýně nebo v Berlíně, je situace už několik let pořád stejná." vyjádřil se. „Tady je to ale pořád něco nového. DJs například reagují na sety Bassiani velmi pozitivně, protože zde silně cítí energii a entusiasmus publika."

Vincent Theunissen je šestadvacetiletý klubový fanatik z Amsterdamu, který pravidelně navštěvuje Trouw, Cruquiusgilde, About Blank, De School a Berghain. Když v roce 2014 žil v Berlíně, potkal několik Gruzínců, kteří mu pověděli o nočním životě v Tbilisi. Když se později Theunissen rozhodl své nové známé v Tbilisi navštívit, jeho berlínští přátelé byli udiveni. „Většina z nich nedokázala pochopit, proč bych vůbec jezdil na takové místo." vzpomínal.

„Do Bassiani, kterému se říká také tbiliský Berghain, jsem tenkrát zašel dva víkendy po sobě. Jejich skvostný lineup mě naprosto ohromil. Pamatuju si, že mou první noc tam hrál Giegling DJ Konstantin takový ambientní set. A pak najednou pustil "Ave Maria" a publikum šlo totálně do kolen."

„Vypadalo to, jakoby se všichni modlili přímo na parketu, jakoby mladá generace vytvořila nové náboženství." dodal Theunissen ještě.

Theunissenovi gruzínští přátelé mu řekli, že kontrast mezi denním a nočním životem v Tbilisi je enormní. „Devadesát procent populace jsou tradičně a velmi konzervativně založeni křesťani." řekl a dodal, že mnoho místních lidí se křižuje kdykoliv projdou kolem kostela, a když vycházíš ven z klubu, dívají se na tebe, jako bys byl z jiné planety.

„Překvapilo mě, že lidé v Tbilisi paří až do brzkého rána - a to zřejmě úplně bez drog, protože jejich držení vám v této krajině může způsobit obrovské problémy." poznamenal. „Známý známého se přesně z tohoto důvodu ocitl za mřížemi. Lidi jsou také často nuceni podrobit se testům moči."

Kromě přísné protidrogové politiky je v Gruzii stále rozšířená také homofóbie. I přesto, že Getia potvrzuje, že občas dochází k závažným homofóbním incidentům, dodává, že situace dle jeho názoru není tak dramatická.

„Členové LGBTQ komunity se nemusí schovávat. Pokud však jde o emancipaci a přijetí skupiny jako takové, je před námi ještě dlouhá cesta." řekl. Getia vysvětluje, že kvůli sovětské minulosti Gruzie tato krajina zaostává za zeměmi západní Evropy, především co se týče lidských práv a homosexuality. „Naše generace si ale naštěstí uvědomuje, že přišel čas na změnu." dodal. „I proto se snažíme aktivně zapojit LGBTQ scénu do našeho klubu."

Soukromé a přitom free entry queer párty v klubu Bassiani jsou toho jasným důkazem. Vstup je povolen pouze pozvaným, což zajišťuje bezpečnost zúčastněných. Z toho samého důvodu používá Bassiani i během běžných nocí registrační systém.

Gelbakhiani mi vysvětli, že lístek do klubu si můžete koupit pouze v případě, že jste registrovaným členem. „Používáme tenhle systém, abychom vyfiltrovali návštěvníky, což v klubu přispívá k vytváření příjemné atmosféry. Bez těchto vstupných pravidel se vám totiž dovnitř dostanou otravní a opilí lidé, kteří budou obtěžovat ostatní."

Druhou noc, kterou homosexuál Theunissen v Bassiani strávil, probíhal LGBTQ večer s názvem Horoom. „Nedokázal jsem si ani představit, že by se v konzervativním Tbilisi mohla vůbec někde konat queer párty. Musel jsem se předem zaregistrovat s kopií mého cestovního pasu, s tím mi však bylo zaručeno bezpečí po celou dobu strávenou v klubu." řekl. „Byl jsem příjemně překvapen jak atmosférou tak rozmanitým publikem - byl tam trans i gay lidi, drag qeens a tak dál. Všichni na sobě měli úžasné outfity a cítili se svobodně. Také tam byla sexuální energie, kterou jsem dříve pociťoval jen v Berlíně."

Getia, Gelbakhiani a Orashvili však doufají, že v budoucnu už queer párty v Bassiani nebudou muset být soukromé. Když jsem se jich zeptal, co ještě by chtěli v do budoucna změnit, odpověděli, že momentálně je velkou komplikací pro DJs i zahraniční návštěvníky se do Tbilisi vůbec dostat.

„Lidé musí často čekat na přestup v Istanbulu, což někdy trvá i osm hodin. Lety jsou navíc dost drahé. Naštěstí ale na letišti Tbilisi právě staví nový terminál." řekl Gelbakhiani. Majitelé klubu doufají, že se zvyšujícím se zájmem cizinců o tuto krajinu, se trochu uvolní i místní protidrogové zákony. Prozatím však budou proti nim a také proti homofóbnímu smýšlení v Tbilisi bojovat alespoň tancováním do brzkých ranních hodin.