FYI.

This story is over 5 years old.

Komiks

Kája Saudek ležící, snící – rozhovor se saudkologem Filipem Konečným

Kája je od roku 2006 v kómatu, ale pořád zůstává největším českým komiksovým tvůrcem.

Blowjob ve filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970)

Káju Saudka není nutné snad ani představovat. Ale přeci… Předtím, než Kájovi v roce 2006 zaskočilo na Velký pátek sousto, po čemž zůstává ve stavu podobném kómatu až do dnešních dnů, byl naším největším komiksovým tvůrcem s přesahem do zahraničí. Bylo mu zakázáno studovat, proto se stal technickým kreslířem a kulisákem na Barrandově, kde si jeho kreseb všiml Miloš Macourek a použil je do svého filmu Kdo chce zabít Jessii?,  spolupracoval na filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku  a na seriálu Okna vesmíru dokořán. Mezi jeho nejznámější komiksy patří Lips Tullian, Muriel a andělé, Muriel a oranžová smrt, Arnal a dva dračí zuby (který se prosadil i v zahraničí), Honza Hrom a Major Zeman. Hodně jeho prací vyšlo až po listopadu, některé se nedochovaly a některé ztratily. Proto jsme se sešli se saudkologem Filipem Konečným, který se s Kájou znal, a promluvili si s ním o Kájových pracích, o tom jaký byl, co obnáší restaurování jeho komiksů a o mnohém dalším.

Reklama

VICE: Co přesně obnáší a představuje restaurování takového komiksu?
FIlip Konečný: Jsou to hodiny a dny u Photoshopu. Originály většiny komiksů jsou často z poloviny nebo kompletně ztracené. Klasické retušování, dokreslování částí kresby, které uřízli v tiskárně… Skenuji papírové podklady i filmy, např. Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Při pečlivé práci z 35 mm políčka můžete tisknout plakát.

Filip Konečný

Co pro Vás tahle práce znamená? Máte k tomu nějaký subjektivní vztah? Berete to jenom jako práci?
To rozhodně ne. Když mi bylo dvanáct, našel jsem po mámě časopis Pop Music Expres z roku 68, kde Kája ve 33 letech dělal grafika a byl jsem z toho úplně paf. Krom úpravy časopisu a reklam na zadní stranu Kája kreslil komiks Honza Hrom. Poslední epizoda končila nad otevřeným hrobem, nad kterým stojí dva nájemní vrazi se samopaly a nad nimi se vznáší „Mrtvolan“! Po teenagerovské přestávce jsem se ke Kájovi vrátil a v zhruba v roce 2001 jsem intenzivně začal hledat jeho dílo. A nejen jeho dílo, v poslední době také hledám v archivech bezpečnostních složek odpověď na to, proč v roce 1974 skončil v Mladém světě a začal jeho pozvolný pád.

Kolik jste už restauroval komiksů?
Sám jsem restauroval a vydal tři. Nyní pracuji na čtvrtém. Abych to uvedl na pravou míru, ono je to spíše než komiks výtvarné umění, jednotlivé grafické listy – zvolil jsem raději tuto formu. Je těžké vysvětlovat lidem, že by si měli koupit za pět tisíc patnáct stránek nějakého komiksu, který půl roku upravujete. Ta cena však vyjadřuje hodnotu mé práce a brání také překupnictví.

Reklama

Které dílo bylo nejtěžší restaurovat?
Lips Tullian z Mladého světa 1972. Ačkoli to byl časopis, jeho tisk kolikrát nedosahoval ani úrovně novin. A také to, na čem pracuji teď – Tieň na hranici času. Vyšlo to ve slovenských Technických novinách v roce 1971, když neměl najednou Kája po normalizačním zákazu několika časopisů kam kreslit. Cenzorům totiž již v roce 1969 neunikla ukázka z komiksu Muriel a andělé v Mladém světě, který byl samozřejmě zakázán a mohl vyjít až v roce 1991. Veškeré jeho originály jsou mimochodem od té doby ztraceny, po revoluci se tisklo z dobových podkladů pro tisk (filmů a kovolistů).

Kájův první publikovaný komiks Agent Nr.00-WC 1966 (Student)

Proč se vlastně podle Vás stalo, že mu bylo zakázáno vydat Muriel a andělé?
Na Káju Saudka byl veden od roku 1958 tzv. signální svazek kontrarozvědky. To, že byl zničen až v roce 1980, tedy po dvaadvaceti letech, přitom běžně se zakládal na pouhý půlrok, svědčí o tom, že Kája byl pro režim celý svůj život velmi nepříjemný. Jak tisk, tak televize či film byl samozřejmě prošpikován spolupracovníky a agenty STB, což se nakonec stalo Kájovi osudné.

Říkal jste, že jste se k téhle práci dostal v roce 2001…
V té době začala moje „detektivní“ práce při hledání Kájových originálů. Neustále se snažím budovat archiv, aby bylo vůbec co restaurovat. K vážnému restaurování a vydávání jsem se dostal až v roce 2010, kdy jsem mimo jiné připravil pro Albatros již zmíněného Lipse Tulliana.

Reklama

Vy jste prý spolupracoval s Tomášem Prokůpkem na Kájově monografii.
Tohle je složité téma. Nakonec jako jediná autorka na obálce byla uvedena Helena Diesing. Na začátku celého projektu kontaktovala několik lidí, včetně Tomáše Prokůpka, kterého považuji za největšího odborníka na československý komiks a největší postavu „národního obrození“ komiksu u nás. Náš společný archiv byl Heleně Diesing plně k dispozici k užšímu výběru. Nakonec použila téměř veškeré naše skeny… A udělala z toho 600 stránkovou bichli, takže už není v podstatě, co vydávat – takový ten styl… Po mně ať přijde potopa. V médiích byla monografie prezentována tak, že sběratelé Káji a jeho rodina jsou všichni strašně nepříjemní a že autorce nikdo nevyšel vstříc. Mladá, nadějná kunsthistorička, které všichni hází klacky pod nohy. Já na to mám jiný názor, ale slíbil jsem si, že na ni nebudu útočit.

Které Kájovy práce považujete za nejlepší?
Hodně věcí z přelomu 60. a 70. let.

Nějaké dílo jmenujte.
Já mám nejradši Honzu Hroma, kterého si Kája vymyslel i nakreslil. Jeho scénář považuji za vůbec nejvtipnější, který Kája napsal. Kája zde také spojuje ryze „americkou“ kresbu a starou Prahu, pověst o Golemovi. Neuvěřitelné, neopakovatelné…

Prý se také účastníte aukcí…
No já tam spíš chodím plakat a naposledy se rozloučit s kresbami, jejichž cena kolikrát dvacetinásobně předčila tu vyvolávací. Všechno kolem Káji je tak trochu mytické a ne vždy je zcela jasné, že tzv. majitel, který tam něco prodává, tato díla koupil. Kája měl totiž ke svému dílu velmi benevolentní vztah a často půjčoval celé složky kreseb v podstatě komukoli, kdo vypadal na první pohled důvěryhodně. Návratnost těchto kreseb je v současné době velmi problematická.

Reklama

Kájovy komiksy má rád i Vladimir 518

V jakých cenových kategoriích se pohybují Saudkovy kresby?
Jedna strana komiksu se vydražila za 220 tisíc, což není u práce na papíře u nás rozhodně normální… Jeho olejomalby, které se neprodávají, by se pohybovaly kolem půl milionu.

Máte nějakou osobní sbírku jeho komiksů?
Ne. Já Káju nesbírám, já se ho snažím rehabilitovat, vydávat, dostat jeho dílo do správného povědomí. Znalost jeho práce je u většiny zájemců o jeho tvorbu velmi slabá. Kája je v současnosti jeden z nejdražších umělců u nás. Zcela mimo mé možnosti. Také jsem si postupem času uvědomil, jak zvláštní a pro duši člověka ne zcela přirozené je něco sbírat a hromadit. Novodobé trendy v moderním umění, kupovat si rozřezanou krávu naloženou ve formaldehydu, to mě opravdu neláká. To sbírání jde tak trochu mimo i to, jaký Kája je… Často své věci daroval nebo prodal za pakatel. Traduje se historka, že chytli nějaké kluky, kteří ukradli Kájovi z výstavy obraz, a když byl Kája předvolán na policii, aby to dílo identifikoval, řekl jim, ať to těm klukům nechají, že je to pro něj pocta, že byl jeho obraz ukraden…

Co vlastně na Káju říká mladá generace?
Po Muriel, slavné Kájově postavě, je pojmenovaná komiksová cena každoročně udělovaná na Komiksfestu, vše, co od Káji vyjde, se velmi rychle prodá. Byl bych rád, kdyby Kájovo dílo zůstalo zachováno a hlavně bylo živé. Nechtěl bych, aby se z Káji stal Karel Gott československého komiksu. Zaujmout mládež bylo pro Káju vždy to nejdůležitější, sběratelství je úplně jiná kategorie a týká se naopak starších a movitějších lidí.

Reklama

Inspiroval se Kája v nějaké škole?
Ne. Kája je autodidakt. Precizní ruku získával od patnácti let, kdy pracoval jako technický kreslič. Nápady a inspiraci pak čerpal také z amerických komiksů, které po druhé světové válce přicházely v novinách od příbuzných z USA. To musela být pro kluka z Československa naprostá bomba, to se dnes dá těžko pochopit.

Kdo má autorská práva na jeho práce?
Jeho žena, paní Johana Saudková.

Můžete nám říct, jak se v průběhu času vyvíjel Kájův styl? Co pro něj bylo typické?
Typická byla jemná šrafura, precizní perokresba… Jaroslav Weigel to nazval téměř „průmyslovou rytinou“. Třeba u Lipse, vzhledem ke stáří námětu, rytinu záměrně napodoboval – stovky čar vedle sebe. Podle mě ho bavilo dělat pro film a pro tisk, který měl náklad kolem tříset tisíc kusů, oslovit široké publikum. Myslím, že poté, co skončil v Mladém světě, už se pro komiks nedokázal plně nadchnout. I když je Kája Saudek introvert, o nadšení publika velmi stál – a kdo ne. Ze dvou tenkých čar byla postupem jedna tlustší, detaily se začaly vytrácet… Kája často na začátku kariéry kreslil na trojnásobný formát, čímž následným zmenšením v tisku kresba nabyla na kvalitě a hustotě. To pak přestalo – dělal komiksy 2:1 nebo nakonec i 1:1. Byl také složitý přístup k papíru, v republice byl často nedostatkový i toaletní papír, natož kreslicí karton.

Kájova reakce na šílenost, která se stala v roce 1969 - Charles Manson a jeho "rodina" zabili několik lidí, čímž chtěli rozpoutat rasovou válku (mezi nimi byla i Sharon Tate - manželka Romana Polanského)

A kde vlastně skončil po roce 1989?
Komiksy kreslil již jen okrajově, už ho to podle jeho vlastních slov nebavilo. Rozmělnil se v Nei-reportu a podobných obskurních záležitostech. Bylo to dost zapříčiněno i nesoudností lidí. Nevšimli si, že už je dávno někde jinde. Velmi dobře naopak kreslil obrazy na zakázku, v portrétu byl stále skvělý.

Vy jste se s Kájou znal…
Několikrát jsem u něj byl. Na konci návštěvy vzal vždy pejska a šel mě vyprovodit k autobusu. Pokaždé byl moc milý a hned v odpovědi na můj první dopis mě pozval k sobě do ateliéru. V tom listu mě oslovil „příteli“, což asi dělal často, ale já si toho přesto velmi vážím.

Za měsíc se můžete těšit na několik příběhů z Kájova života, které budeme mít z první ruky (jeden příběh přislíbila napsat i jeho dcera Berenika).

Foto: Betka Kovaříková