Do Prahy přijede rumunská DJka Borusiade a zajít na ní je naprostá povinnost

Borusiade, vlastním jménem Miruna Boruzescu, působila až do svého přesunu do Berlína v Bukurešti. Poslední dobou je o ní hodně slyšet i díky zjevně osudovému propojení s labelem Cómeme. Poprvé jsem jí viděla v rámci festivalu ICAS v roce 2015 v Drážďanech a okamžitě jsem se zamilovala. Tím spíš mě mrzelo, že jsem ji od té doby už neviděla, a tím větší radost mi udělalo, že bude hrát tuhle sobotu 11. listopadu v Praze ve vršovickém klubu Ankali v rámci noci nazvané Uprising.

Jestli vydržíte tenhle páteček doma a počkáte si na party až do soboty, je dost možné, že vedle jistě neuvěřitelného setu zažijete i mě v podomácky vyrobeném tričku s nápisem I <3 MIRUNA, jak extaticky házím plyšáky na DJský pult. Ze samé nedočkavosti jsem s ní prostě musela udělat rozhovor.

Ve své rodné Bukurešti jsi začala s DJingem v roce 2002, tedy před patnácti lety. Jak se od té doby tamní scéna změnila?
To, jak se proměňuje, vidím s každou další návštěvou, a jsem moc ráda, že se tak děje. Řekla bych, že obrovský vliv měl na scénu kontakt se širším spektrem možností hudebního vyjádření. Místní umělci náhle měli s čím se ztotožnit a postupem času tak získali sebedůvěru k tomu, aby si dělali, co chtěli před publikem a veřejností, ať už místní nebo mezinárodní.

Vedle existence hudebního undergroundu mě osobně těší také další věc – a to přítomnost ženských performerek a úloha, kterou v něm hrají.

Jaká je vlastně Bukurešť?
Hektická, hysterická, dechberoucí, krásná. Navštívit ji alespoň jednou za život bych doporučila každému – a radši dříve než později.

V tvé biografii na Resident Advisoru se můžeme dočíst, že jsi ve svých začátcích byla jediná ženská DJka na bukurešťské klubové scéně. To je bezpochyby zcela zásadní mezník, nicméně mě napadá, jak důležité je v dnešní době tuhle informaci zmiňovat. DJing je v souvislosti s feminismem velmi aktuální téma – na festivalech i během klubových nocí se objevují tendence mít určité procentuální zastoupení DJek a hudebních producentek. Považuješ to za užitečné, nebo eventuálně za nezbytné?
Především – byla jsem určitě jednou z prvních, ale nemůžu s jistotou říct, že ta úplně první. Určitě tam byly i nějaké další, které pak už ale dál nepokračovaly. Ve svém okruhu jsem každopádně byla jediná. V té době jsem si nijak neuvědomovala, že by šlo o něco divného. Byla jsem nadšená a navíc jsem měla štěstí na lidi kolem sebe. Někteří z nich dodnes zůstali mými přáteli.

A teď k tvé otázce. Nevím, jestli jde o feminismus jako takový nebo spíše o rovnost, která by měla obecně existovat. Kdyby svět stál na úplné rovnosti příležitostí, pojmy jako feminismus by nikdy nebyly potřeba.

Spíše než tendencí bych to nazvala prozřením. Kontrast mezi genderovým zastoupením byl natolik velký, že už se s ním prostě muselo začít něco dělat. A díky platformám jako je Female:Pressure a dalším ženským DJským kolektivům, které své zájmy aktivně prosazují, se problém skutečně začal řešit a stal se jedním z klíčových témat „taneční politiky“. Díky tomuhle hnutí se věci konečně začaly pomalu zlepšovat.

Noc, na které hraješ, se jmenuje Uprising – málokteré slovo by se ke jménu Borusiade v současné době hodilo více. Jaký moment považuješ pro svou uměleckou kariéru za zlomový?
Především setkání se s lidmi kolem Cómeme: Lenou Willikens, Avril Beballos a Matiasem Aguayo. Stejně tak setkání s Gudrun Gut v tu samou dobu, stejně tak první vystoupení v Berlíně během Expatriarch Generations.

Jsem velkou fanynkou série mixů, které jsi nazvala The Dreamcatcher. Komu jsou určené a jak ovlivňují tvou další tvorbu?
Díky! Abych byla upřímná, The Dreamcatcher jsem začala dělat především pro sebe. Je to takové moje hřiště, jednou jsem to dokonce nazvala svým pravidelným měsíčním ventilem. Miluju hudbu v její celistvosti bez ohledu na žánr, původ a gender (a stejně to mám i s lidmi). Neustále hledám něco nového a ráda sdílím to, co se mi líbí. Navíc to pro mě má i další, vizuální aspekt. Původně jsem se věnovala filmové režii – a tak je někdy vnímám jako soundtrack ke svému životu.

Na čem právě pracuješ?
Na finálním mix downu a brzy i masteringu svého prvního alba, které vyjde na labelu Cómeme začátkem příštího roku.

Máš nějaké zvláštní hobby, o které by ses s námi podělila?
Mám ráda rostliny…

Jaký track nebo písničku momentálně nemůžeš přestat poslouchat?
Sinead O’Connor – I Am Stretched On Your Grave.

Odkaz na event: https://www.facebook.com/event…