Uherské Hradiště, kam jsem před časem vyrazila kvůli sepsání dalšího dílu našeho Průvodce, mě nadchlo tak moc, že jsem se tam při nejbližší příležitosti musela okamžitě vrátit. Tou byla Letní filmová škola, byť jen na víkend. Nikdy by mě nenapadlo, že budu někdy na festivalu spát ve stanu – a už vůbec ne, že to bude tak super. Nedá se v něm totiž spát déle než do osmi, zvlášť, když jsou taková vedra. Asi i díky tomu jsem tam za jeden den stihla víc filmů, než za týden ve Varech.
Reklama
Vždycky, když někam jedu, beru si s sebou svou Leicu, kterou fotím pokaždé ty samé věci: divné obrazy v restauracích, divné restaurace, předměty na zemi, předměty na stropě, textury, vzory anebo třeba bazény na střeše. Fotím je mnohem radši než lidi. Asi i proto, že o lidech vypovídají mnohem víc než nějaké portréty.
