Jak moc český holky zohledňují při výběru party outfitu svoje bezpečí

Uprostřed noci se vracíš domů tmavými uličkami, parkem nebo přes koleje. Jdeš sama, protože když jsi odcházela z akce, nebyl zrovna v dosahu nikdo, kdo by tě mohl doprovodit domů. Vlastně jsi ani nechtěla, aby tě někdo doprovázel - chtěla ses jenom trochu projít, vyčistit si hlavu a vystřízlivět. Najednou je ale všude takové podivné ticho a ty v tu chvíli ze všeho nejvíc lituješ, že jsi radši nejela taxíkem. A možná taky toho, že máš právě v tomhle potencionálně nebezpečném okamžiku na sobě kraťasy těsně pod zadek a krátký top s výstřihem. Nebo ne?

I ve 21. století si neuvěřitelných až 63% Čechů myslí, že si v určitých případech žena za své znásilnění může sama. Mezi tyto případy podle dotazovaných údajně patří hlavně ty opilé, přehnaně flirtující anebo – jak jinak – příliš vyzývavě oblečené. Opět se potvrdilo všeobecné přesvědčení, že když se ženy budou omezovat (nejen) ve stylu oblékání, sexuální násilí se jim vyhne obrovským obloukem. Tuto naprosto nesmyslnou domněnku může hned vzápětí vyvrátit fakt, že až 90% znásilnění se ženy dočkají od mužů, které znají, z čehož jde až v 50% případů přímo o jejich manžely či dlouhodobé partnery. I přesto nás zajímalo, obzvláště v období letních veder, které se s nošením dlouhých kalhot a košil až ke krku absolutně vylučují, jak moc berou dnešní holky v potaz argument, že příliš z nich vyzývavé oblečení může udělat terč sexuálního násilí.

V Praze bezpečí nezohledňuju. Ale při volbě odvážnějšího outfitu se spíš zamýšlím nad nálepkami, kterými by mě někdo mohl označit. Víš, co tím myslím.

Řeším to, kdykoliv jdu na veřejnost. Obzvláště tady na Kladně je jít večer sama v krátký sukni sebevražda. Pokud nemám dlouhý kalhoty, necítím se příjemně ani na autobusové zastávce. Takže ano - své bezpečí zohledňuju v každém případě. Ale možná jsem až moc paranoidní.

Řeším jen, jestli mám dost pohodlný tenisky na to, abych v nich vydržela až do rána. Když už mám na sobě šaty a tak, většinou jedu domů taxíkem. To ale proto, že je mi zima nebo že už nemůžu ani chodit.

Vyzývavěji se oblékám, jen když jdu někam s přítelem. Tím, že mám vedle sebe chlapa, tak mám pocit, že si na mě nikdo netroufne a taky chci vypadat dobře hlavně kvůli němu. Ale když jdu někam sama, jdou hluboké výstřihy i kratší sukně stranou. Takže ano, rozhodně to zohledňuju.

Zajímá mě jediné – jak mi to sluší nebo jestli nevypadám lacině.

Neřeším to vůbec. Nicméně je pravda, že stejně příliš odhalující věci nenosím, ale to spíš kvůli vkusu než nějakým obavám. Asi je to dost daný tím, že jsem venku dost často s přítelem, tím pádem mám pocit, že se mi s ním nemůže nic stát. Když jsem ven sama, vybírám si outfit podle intuice a rozumu; neomezuju se. Každopádně, někde hluboko v sobě nad bezpečím určitě malinko přemýšlím. Ani ne kvůli nějakému strachu z přímého nebezpečí, ale spíš kvůli různým narážkám a pohledům. To je podle mě poměrně častý jev a pěkně to dokáže znepříjemnit večer.

Já to třeba nezohledňuju, ale pak mi vadí, když na mě čumí někdo slizkej.

Popravdě jsem nad tím nikdy neuvažovala. Nijak zásadně to neřeším, ale nemám ráda blbý kecy lidí okolo a taky mi jde hlavně o moje pohodlí. Nemám například problém s odhalenými rameny, ale extrémně krátkou minisukni bych si večer nevzala. Jedna moje kamarádka si bere do kabelky legíny, když ví, že půjde v noci městem. Shodly jsme, že kdo chce důvod, vždy si ho najde.

Dřív jsem to vůbec neřešila. Když mi bylo kolem osmnácti, nějaký potenciální znásilnění kvůli vyzývavýmu oblečení na párty mi nepřišlo na mysl ani jednou. Jak ale člověk dospívá, doroste mu mozek, začne se víc zajímat o svět – což se u mě ještě hodně stupňuje tím, že studuju žurnalistiku – a postupně se dozvídá o x případech všelijakejch znásilnění. Narážíš třeba na různý videa, kde je zachycená část onoho činu a podobně. A to se pak jako holka docela posereš. Takže jo, teď už nad svým oblečením na párty uvažuju víc. Nedovolím si vzít podpatky a sukni nebo upnutý šaty, i když na to mám sem tam chuť. Nejde jenom o to, že jsem potenciální kořist pro nějakýho násilníka, ale chlapi pak se slinou skoro na penisu blbě čuměj, maj nechutný kecy, šmatlaj ti po zadku a zvou tě na vypínáky. A netýká se to jenom párty. I když jdu kamkoliv, odkud dopředu vím, že půjdu po tmě a nepůjde se mnou přítel nebo kamarád, hodně si rozmýšlím, jestli se oblíknu vyzývavěji. Samozřejmě, že rozhodnutí vzít si třeba tenisky a kalhoty místo sukně a podpatků, je výsledkem zvažování i jinejch, podstatnějších kritérií – pohodlnost, jestli v nich případně vydržím do rána, jestli si ty hadry chci zprasit – ale mě osobně občas běží hlavou i výše zmíněný věci.

V Praze to neřeším nikdy, mimo Prahu a Českou republiku ano.

Určitě to řeším a nemusí to být oblečení jenom na párty. Kdykoliv vím, že se zdržím do noci ve městě, třeba i kvůli práci, řeším krom toho, jestli mi nebude zima i to, kudy půjdu. Pracuju v centru Prahy, takže vím, že jít přes Václavák sama po desátý není nic moc. Přistihla jsem se, že už volím mezi a) vezmu si co chci a zvolím jinou a často delší trasu domů nebo b) oblíknu se tak, abych se cítila bezpečně, což je někdy tady docela těžký vymyslet – a v tom případě to vezmu kratší cestou.