Silvestrovské pozastaveníčko s legendou národní kultury

FYI.

This story is over 5 years old.

Různě

Silvestrovské pozastaveníčko s legendou národní kultury

Je úplně jedno, že je to bizár až vysoko na půdu k rotující diskokouli. První návštěva koncertu Evy a Vaška, navíc silvestrovského, je životní událost...

Některé osobní prožitky lze druhým lidem zprostředkovat jen velice těžko. Mám na mysli hodně intenzivní, často naprosto jedinečné životní události. Například první návštěvu koncertu Evy a Vaška. Navíc silvestrovského.

Jednoho dne padla náhodná zmínka o blížícím se vystoupení ikonického dua surfujícího na poklidných vlnách bodrého nevkusu. Stačila malá chvíle a počáteční nevinný vtip se začal proměňovat v čím dál tím reálnější scénář nadcházejícího večera. Váhaly jsme, skutečně dost, nicméně zvědavost přeci jen převálcovala veškeré rozpaky. Najednou stojíme pod rouškou tmy před kulturním domem a chystáme se vykročit vstříc osudovému poznání. Toužíme odkrýt mýtický závoj, kterým je zahalena kultovní žijící legenda české hudební zábavy –  manželé Ševčíkovi vystupující pod civilně-uměleckým jménem Eva a Vašek. Hvězdy prehistorie teleshoppingu, ze kterých si od prvního zjevení na televizních obrazovkách utahuje půlka národa. A ta druhá je bezmezně miluje.

Reklama

Vyrážíme k paní biletářce, pomyslné bráně do epicentra skalních příznivců šlágrů lechtajících srdeční komory. Naivní plán „nedat na sobě nic znát" je od první chvíle odsouzen k neúspěchu. Jsme dva totální bezvěrci, kterým to kouká z očí. Neznáme nic než Bílou orchidej a ví to každý od prvního momentu, kdy jsme vstrčily nos do sálu. Laserové pohledy ze všech stran, level podezřívavosti dosahuje hodnot maxima. Vůbec nejhorší je, že my si to všechno sakra zasloužíme, což dobře víme. Navíc to je teprve začátek.

Záhy zjišťujeme zásadní informaci, která nám z neznámých důvodů unikla. Dnes je silvestr. Proč? Přeci protože to řekla Eva! Mimochodem, Eva zhubla. Vašek taky. A ještě k tomu odhodil deku (pro mileniály: mullet). Jsou to úplně jiní lidé než jejich kartonová alterega v mandarinkových stejnokrojích, jež nesměle postávají u fíkusu na okraji pódia. Svět mých představ se hroutí. A ještě ke všemu jsem náhle nucena cestovat v čase. Je šest hodin a od kláves dostáváme instrukci, abychom se kolektivně smířili s faktem, že právě odbila desátá a konec letoška tedy nezadržitelně přichází. „Dnes večer řekneme starému roku báj báj," haleká entuziasticky zpěvačka. Dobře tedy. Odkládám veškerou logiku stranou. Úplně nejdál, jak jen to jde.

„Za sto let mi bude sto čtyřicet šest a Vaškovi už teď táhne na sedmdesát. Je tu někdo, komu nikam netáhne?" pokračuje laškovně Eva a publikum jásá. V pauze mezi hudební produkcí se Ševčíkovi ochotně objímají se všemi návštěvníky. Skupina spolusedících dam nás s oslovením „holčičky" naléhavě prosí o fotku po Vaškově boku. Žádný problém. Jenže s nevinným dotazem, na jaký e-mail máme snímek zaslat, přichází série zmatených tázavých pohledů a odpověď: „My ímejl nemáme. Ani jedna." Hlavní iniciátorka naštěstí vzápětí nalézá pohotové řešení: „Pošlete nám to na dobírku. Třikrát, jo. Ať máme každá k Vánocům." Zatímco uklízíme papírek s poštovní adresou, ženy už vesele mizí v dáli. Zahlédneme je po chvíli v kruhu nadšeně povzbuzujícím bělovlasého pána, který s mírně rozhalenou košilí vystřeluje ruce do vzduchu, otáčí se kolem své osy a tančí osobitou kreaci ve stylu latinského polokozáčka. Naprosto neúnavně.

Reklama

Člověk si najednou uvědomí, jak jednoduché je říkat ve spojitosti s Evou s Vaškem jen to, že neprovozují nic moc muzikálně hodnotného, nýbrž pouze tvrdý byznys. Ano, to je zkrátka fakt – žádné objevné umčo a jasně, že jde o peníze. Jenže někomu, kdo nikdy nebyl na jejich živém vystoupení, možná nemusí docházet druhá a hodně podstatná stránka věci. Mezi návštěvníky hudebních seancí je spousta lidí, kteří nebýt Evy a Vaška sedí pravděpodobně sami doma u televize. Místo toho ale nadšeně poletují po kulturáku s desítkami spřízněných duší, mrkají na své idoly a tetelí se blahem, když jim mrknutí oplatí. Vidím a cítím, že to všechno pod pódiem není křeč, ale naprosto upřímná radost. Můžu se smát celé akci od začátku do konce, ale téhle dojemné vzájemnosti v publiku zkrátka ne. Nejde to, nechci. Protože není důvod. Je dobře, že lidi pozvolna nevypouští duši u blikající obrazovky a raději vyráží ven, aniž by je kdokoli nutil.

Všichni jsou šťastní, spokojení a čím déle tu s nimi zůstáváme, tím víc své vlastní nadšení přenáší i na nás. Zbytečné se bránit. Je úplně jedno, že je to bizár až vysoko na půdu k rotující diskokouli. Najednou zcela dobrovolně stojíme uprostřed tanečního parketu a provádíme podivné pohyby, zatímco kolem nás ladně proplouvají páry do rytmu písní o kapučínu, chlapech, kteří za to stojí, a taky o chlapech, kteří nestojí za nic. Eva všechny horečně ujišťuje, že proti Vaškovi žádné výhrady nemá. Vašek se usmívá jako měsíček na hnoji. Usmíváme se vlastně všichni, ať už z jakýchkoli důvodů. Podle lokální časomíry bude co nevidět půl druhé ráno. Rok 2017. A párty stále nekončí. Ještě nezazněla Bílá orchidej. Tak dopij svého turka a tanči dál.

Reklama