Smrděly odpadky, pod obrubníky špinavé kaluže a každý kousek špíny ve vzduchu ulpíval na oblečení a kůži a zanechával za sebou jen pocit odporu. Tohle není živý, zábavný, umělecký Brooklyn – vloni z tohoto bloku převezli 33 lidí do nemocnice po předávkování syntetickou drogou K2.Na tomhle místě Winston tvoří svá barevná multimediální díla z odhozených cigaretových nedopalků, prázdných lahví od alkoholu a rozbitých zapalovačů. Když se do Winstonovy práce ponoříte hlouběji, připadne vám krásná. Dokud si neuvědomíte, že zíráte na pestrobarevnou mísu z plastů, které předtím drželi v rukou narkomani.
Reklama
„Sbíral jsem sáčky od drog a cracku asi pět let, aniž bych s tím měl nějakej další plán," říká a ukazuje do různých koutů svého ateliéru. „Začal jsem sbírat barevný odpadky a dělal jsem z nich malý skládačky."Winstonovo umění je jednoduché. Zmiňuje, že jeho prvním pokusům o koláže něco chybělo. Jeho práce je něco víc než jen seskupování odhozených věcí podle barev nebo obnovování jejich funkce v novém kontextu. Tahle práce je pouliční archeologií, při které je každá z věcí velmi osobní. Všechny je sbírá na ulici, bez rukavic. Některá jeho díla mají dokonce svůj vlastní pach jako třeba nedopalky s obtisknutými rtěnkami pověšené za sklem.„Každý z těch cigár má svůj příběh – rozhovor, kterej někdo vedl, myšlenku. Něco, co se někomu opravdu stalo," říká Winston. „Jsou pěkně odporný, ale taky jsou tím největším sex symbolem. Když jsem byl dítě, myslel jsem si, že mámy mých kamarádů, který kouřily, byly fakt hustý. Vzbuzujou takovej zvláštní odpor k ženám, ale zároveň máte pocit, že jsou hrozně ženský."
Když se začnete pořádně dívat, přijdete na to, kde najít věci, které potřebujete, a jejich skládání už jde potom samo. I baskeťáky, které najde, nijak neopravuje a ukazuje je takové, jaké je našel. Najednou se přenesete na hřiště v New Yorku, možná přímo do hry, nebo vedle někoho, kdo si za ponurého dne o samotě střílí trojky.„Nádobky od cracku jsou všude kolem Marcy Projects. Je tam velké umělecké studio, Wrythe Studio na 544 Park Avenue, tam jsou úplně všude. Když vyrážím brzo ráno v pátek, sobotu nebo neděli, najdu cíga v centru Manhattanu před bary, ještě než to stačej uklidit. Seženu jich tam několik set. Tolik jich nenajdete nikde jinde v Americe."
Reklama
Winstonova práce je připomínkou toho, že New York má pořád svých problémů dost. Říká, že někteří z těch 33 mrtvých leželi před jeho ateliérem, že ani nemohl otevřít dveře, a od té doby už je nikdy neviděl – prostě už tu nejsou.
