Yoko Ono je pravděpodobně jeden z nejaktivnějších lidí v jejím věku. Nedávno předala její Courage Award for the Arts Julianovi Assangeovi za WikiLeaks, stála za Pussy Riot a spolupracuje s Jeffem Koonsem a Lady Gaga na kampani Artists Against Fracking.
Rodačka z Tokia, umělkyně, aktivistka a ikona alternativní kultury oslavila své osmdesáté narozeniny uměleckým vystoupením a dvěma koncerty v Německu. Soustředila se na své avantgardní věci z 60. a 70. let. Jinými slovy, mohlo to připomínat jeden a půl LSD tripu.
Když pomeneme, že byla manželkou Johna Lennona z Beatles, tak je Yoko možná nejznámější jako členka uměleckého hnutí Fluxus a jako jedna z průkopnic konceptuálního umění. Cut Piece je připomínkou jejího nejznámějšího díla (kde sedí na jevišti a lidé z ní odstřihávají šaty, jeden po druhém). Taky v její tvorbě narazíte na spousty interaktivního umění, jako Painting to Be Stepped On (kde můžete doslova šlapat po umění) a Danger Box, což je krabice s dírou na ruku a cedulí s varováním („Management vám nemůže zaručit, že když do této díry strčíte ruku, vyjde ven ve stejném stavu jako při vstupu“).
V minulých dnech jsem se zúčastnila novinářského kolotoče kolem Yoko Ono. Jela jsem autobusem z Berlína do Frankfurtu. Celá skupina kolem Yoko Ono zahrnuje zdaleka nejen hipíky v tričkách Beatles nebo dlouhých batikovaných sukních. Byli tam ti největší z hardcore art pozérů, všichni v černém a v brýlích s černými obroučkami, potichu popíjeli kafe a kouřili tenký cigára svými dlouhými hubenými prsty. Pro některé může být Yoko undergroundová umělkyně, která si vzala Johna Lennona, ale skutečnost je taková, že je ceněna jako kultovní postava u lidí, co znají časopis Artforum. Je to stejně elitní, jak elitní je celý umělecký svět.
Před pár dny seděla Yoko před klášterem a s Mladší německou filharmonií předvedla Sky Piece to Jesus Christ, experimentální hudební kousek, který věnovala Johnu Cageovi. Klasičtí hudebníci byli zabaleni v gáze, dokud nezahráli na svůj nástroj. (Z pódia byli odvedeni samotnou Yoko, když s bandážemi kolem jejich hlav nemohli najít backstage.)
Uprostřed tohohle všeho jsem si s Yoko o umění, politice a jejím největším narozeninovém přání pokecala.
VICE: Yoko! Co jsi dělala osmdesáté narozeniny?
Yoko Ono: Jsou to pro mě velmi výjimečné narozeniny. Mám pocit, jako bych toho neudělala dost na osmdesát let. Po osmdesátce si přeju, abych udělala věci, které jsem zatím neudělala.
Proč je pro tebe umění důležité?
Umění začalo být víc a víc důležitější, protože politici se stali méně a méně zajímavými. Musí zastávat nějaký názor a nemohou říct, co chtějí. I projev je pro ně napsán a oni ho čtou. Tahle pozice je moc slabá. Je to pro nás extrémně nebezpečné. Umělec vytváří, umělci stále vytvářejí. Pozice umělce je úplně opačná než pozice politika. Jsme stále svobodní. Stále můžeme říct, co chceme. Musíš být odvážný, abys to řekl, ale můžeš to říct. Nepřijdeš o svoji práci, když to řekneš. Zatímco politici můžou ztratit svoji práci, když říkají, co chtějí. Lidi mají právo vědět, oni politiky najímají. Můžeme se lidí dotknout.
Pravda. Co máš ráda na tom být umělkyní?
Je velmi důležité, že usilujeme o pravdu a vyjadřujeme pravdu v umělecké práci. To je velká volba. Můj manžel John Lennon říkal: „Dej mi nějakou pravdu“. Věděl, že situace je dost špatná. I tehdy to bylo špatné. Teď se to ještě zhoršuje.
Yoko, máš nějaké rady pro mladé aspirující umělce, kteří zrovna začínají?
Chci, abys věděl, že jsi umělec. Máš v sobě kreativní osobnost. To je umělec. Umělci tomuhle rozumí a odhalují v sobě pravdu. Někteří lidé mi posílají dopisy, kde píšou: „Yoko, nemám žádné peníze, jak můžu změnit svět?“ No, změníš svět tím, že budeš sám sebou. Fakt, že jsi sám sebou, je pro nás velmi důležitý.
Takže jsi oslavila svoje narozeniny touhle obrovskou show ve Frankfurtu. Do toho, Německo!
O Německu panuje velice předpojatý názor. Když Němci mluví, zní to jako hudba. Je to moc pěkné. Jsou to všechno vizuálně vděční lidé. Hudební zážitek, když mluví. Nemyslíte si, že je to možné s Němci. Někteří lidé znají Němce jenom z Hollywoodských filmů. Je dobré vidět, že je tu kultura.
Jsi docela v pohodě člověk. Je tvoje umění taky takové?
Moje práce je velmi, velmi tichá. Žádám tě, aby sis v tom něco našla. Co víme o pravdě, je půlka. Druhá půlka je neviditelná, stále nevíš. Prostě tam je, ale neviditelná. Když vidíš něco jako Half-A-Room (1967), použij druhou půlku tvé představivosti a uvidíš druhou půlku. Použij svoji citlivost. Když ji nemáš, vytvoř si ji. Probuď svoji citlivost. Jsi tvůrce, v mé práci se musíš zapojit tím, že použiješ svoji citlivost.
Všechno nejlepší, Yoko! Máš ještě nějaké přání?
No, myslím, že věci se stávají tak, jak se stávají. Všechno, co se stane, je vlastně zamaskované požehnání. Nemusíš si nic přát. Zkus změnit svůj život a ty kolem sebe. A buď opatrná v tom, co si přeješ.
