Yoni Wolf / Why?

Jestli bylo vůbec kdy možný skloubit cinkavý indie se stydlivým hopcem, útlocitným folkařením, a ještě z týhle úsměvný kombinace vymáčknout docela solidní rejstřík pořádnejch hitů, tak neznám jinou kapelu, která by to uměla celý podtrhnout plejádou cyničtějších textů než právě Why? z Ohia. Řekněte sami, kdy jste naposled v jediný písničce slyšeli někoho nasálně skřípat hlasem o tom, jak se snaží ve spěchu nastartovat mokrým koksem v zamčený kabince Starbucks, výměnou za chlast kouří za barem ptáky na bratrancově Bar Mitzvah, jak se pere s lesbama a krade kabelky, na karaoke zpívá Eltona a zapomene všechny sloky, honí si péro dokud ho nerozbolí v muzeu umění a na koncertě posílá vzdušný polibky znuděnejm blbkám, kterejm do toho nic není?

Na Yoniho Wolfa, před sedmi lety ještě osamělého barda s pseudonymem dnes již neoficiálně pětičlenných Why?, jsme před Meet Factory čekali něco přes hodinu. Byl si totiž třikrát pro nášup u pultíku s občerstvením, než nás ochotně přijal u sebe v tourbusu, aby se s náma podělil mimo jiné i o to, že večeře nakonec zas takovej zázrak nebyla…

Vice: Mám pocit, že ve většině článků, rozhovorů nebo recenzí na Why? všichni pořád zdůrazňujou tvoje židovství nebo do toho rovnou zamíchaj celou kapelu. Hraje náboženství opravdu tak důležitou roli ve vaší hudbě nebo proč myslíš, že je to tak často propíraná věc?

Yoni Wolf: Ha. Nevím, jestli je opravdu pravidlo, že by to každej tolik zdůrazňoval, ale hádám, že sis těch článků a rozhovorů aspoň pár přečetl, takže máš možná pravdu, ale já jsem nad tím nikdy takhle nepřemýšlel. Já vždycky říkám, že nábožnej nejsem vůbec - jsem jenom židovskýho původu, ne vyznání, i když jsem věřící vyrůstal. Ale vyrůstal jsem v mesianizmu, což nemá s židovstvým zas tolik společnýho. Je to spíš kombinace judaismu a křesťanství. Takže nevím. Židovská kapela nejsme - já a brácha jsme původem židi, Doug [McDiarmid - klávesy] není a ostatní, kteří se na Why? podílejí nebo podíleli někdy jo a někdy zase ne. Takže vážně nevím, proč to tak je, je-li tomu opravdu tak.

Mě jenom napadlo, jestli to náhodou z nějakýho neznámýho důvodu netlačíte vy…

Ne, ne. Nejsme nábožensky založený. Ale víš, jak to bývá. Lidi si o tobě něco někde přečtou, a pak to jenom dokola omílaj.

Lidi se tě taky často ptaj, kdo tě ovlivnil v rapu nebo na současnou rapovou scénu, ale mě by spíš zajímaly tvoje folkový a písničkářský vzory. Protože Why? už dávno není zrovna ta alternativní rapová kapela, co bejvala… když to teda trošku přeženu.

Dobrejch písničkářů je hromada. Ale já nemám zrovna pocit, že bysme k tomu s Why? zas tolik tíhli. Jasně: udělali jsme takovou desku, ale to přece neznamená, že by to byla nějaká indikace v evoluci, kterou procházíme, jestli mě chápeš. Tohle je prostě deska, která tak zní. Ta další bude znít úplně jinak než Eskimo Snow, úplně jinak než Alopecia, bude to něco úplně jinýho. Takže teď, když jsme tohle smetli ze stolu: písničkáři, který respektuju - za starý časy: Bob Dylan, Niel Young, Paul Simon, James Taylor, Johnny Cash - to bysme tu taky mohli sedět do nekonečna. Prostě ti lidi, o kterých už se stejně dávno ví, že jsou dobrý. Ale i tak je mám prostě hrozně rád. Jo.

Užs to tak trochu nakous, ale kam bude po deskách Alopecia a Eskimo Snow, který maj hodně podobnou náladu oproti Elephant Eyelash a Oakladazulasylum, směřovat vaše nová nahrávka? Jestli teda nějakou už plánujete…

Jo. Už ji píšu. Nemám ale zrovna moc pevnej grip na tom, co z toho vyleze, dokud to není hotový. Tak nějak to funguje.

No, a jak se to teda rýsuje? Bude to našláplý, taneční… jak to vidíš?

Řekněme, že v tuhle chvíli to zní hodně otevřeně. Je to nenačančaný, vzdušný. Není to vůbec založený na noisový hlučnosti, co se třeba elektrickejch kytar a výškovejch nástrojů týče. Stojí to hlavně na base a bicích. Ale v tuhle chvíli fakt nemůžu nic slibovat, protože jsme to ještě ani nezačali nahrávat, jenom to píšu a zkouším z toho tu a tam dělat nějaký dema, takže uvidíme… Hodně zpěvů. Hodně vokálů a hodně sborů!

Tvoje texty jsou často až přehnaně osobní - třeba takový Good Friday z desky Alopecia… Je všechno tohle fakt založený na realitě? Protože to jsou chvílema dost šílený věci.

Snažím se být upřímnej k emociálním stránkám věcí anebo života. Nejde o to, že bych byl bezpodmínečně upřímnej, co se všech detailů týče. Chci aby měly ten punc upřímnosti, ale nejsou vždycky úplně pravdivý. Někdy zase jo. Zrovna tahle písnička je z největší části pravda. Myslím. Ale nijak se na to neupínám. Není to kapitola do deníčku, je to písnička. Takže tak.

Vymstil se ti někdy tenhle osobní aspekt tvojí tvorby? Reagovali třeba ti lidi, který jses touhle cestou rozhodl zvěčnit hodně negativně?

Vlastně ani moc ne. Určitě ne tak, jak by se mi to vymstít mohlo. Třeba ta holka z tamtý písničky, ta je vždycky v pohodě úplně s čímkoliv. Ale víš co: nebyl z toho nikdy takovej průser, jakej by člověk často čekal.

Yoni je věru milý a přítulný chlapík

Tvůj styl psaní má často i ryze literární kvalitu. Jeli jste třeba turné se Silver Jews - jejich zpěvák má vydanou sbírku poezie: Actual Air…

Jo, ta je skvělá!

A nechystáš se teda časem psát i něco jinýho než písničky? Neplánuješ třeba taky knížku?

Ani ti nevím. Určitě bych se chtěl v budoucnosti věnovat psaní i nějak jinak než skrz písničky… dělat se slovama něco úplně jinýho. Ale nejsem si zrovna jistej jestli vydat knihu by bylo něco pro mě. Fakt si nejsem jistej. Zrovna moc poezie totiž nečtu. Rád ji poslouchám - jsem víc auditivní a věřím v poezii hlavně jako ve sluchovou, rétorickou věc. Víš co: prostě radši mluvenou než psanou. A přesně tak i píšu - skrz mluvení. Slova si zaznamenávám, abych si je zapomatoval, ale nemá to být o tom, jak na papíře vypadají, je to hlavně o tom, jak zní…

Jakej máš pocit z koncertů pro zahraniční publikum? Hrajete i v zemích, kde i přes 50% lidí nemusí vůbec rozumět tomu, co se snažíš říct?

Je to rozdíl. Je to vlastně úplně jinej koncert. Je to jinej typ interakce, než když hraješ řekněme ve Státech nebo v Anglii… nebo nevím: na Slovinsku nebo v Chorvatsku, kde prostě Anglicky uměj všichni. Je to hodně jiný než když koncertuješ ve Francii, Itálii, Španělsku - tam se s tím prostě musíš nějak vypořádat. Počkej, ale já nemám zrovna pocit, že by s tím tady měl bejt…

Ne, to ne. Spíš jsem tím mířil k tomu, že tvoje texty můžou bejt často problém i pro sebelepšího angličtináře, dokud si nesedne a nenačte si je. Myslím, že i dneska přijde pár lidí, co si přece nesmí nechat ujít „ty" Why?, nad kterejma se vznáší malej obláček s nápisem: „tohle je ta kapela, kterou byste měli vidět", a oni pořádně ani netuší, do čeho to vlastně jdou.

Spíš se to váže k tomu, jak je svět dneska už malej. My jezdíme všude. Když jedem do Japonska, nerozumí mi tam nikdo ani slovo, ale tak snad si na tom dokážou najít něco jinýho. Nebo mám aspoň pocit, že to dokážou. Ale jo, chápu, že to někdo může z mého hlediska považovat za frustrující, protože se snažím něco komunikovat a lidi mi zatím nerozumí. Ale co já s tím zmůžu. Mě přece může těšit, že se někomu aspoň líbí, jak to celý zní.

Působí to, jakoby ses s každým albem o trošku víc vyklidnil, vyzrál… Jakoby se z tebe vytrácela jakákoliv agresivita - odráží tě to v reálu jako člověka? Nebo co si myslíš, že to o tobě vypovídá?

Ani nevím. Snažím se být víc vyzrálej: mám teď tu zkurvenou nemoc, vředy a všemožný takovýhle sračky, takže se snažím bejt vyklidněnej, protože to na to má velkej vliv. Ale jo, je to tak, jsem teď daleko víc vyrovnanej. Bývával jsem často fakt pořádně vystresovanej, takže jo, jsem na tom teď líp než to se mnou bejvalo.

Pochyboval si někdy o sobě jako o umělci? Jakože: stojíš na pódiu a najednou si říkáš, co to tady do prdele dělám? Proč nejsem někde úplně jinde a nejsem třeba - nevim - bankéř s rodinou a baráčkem na předměstí?

No, tak normální zaměstnání, to jsem fakt nikdy mít nechtěl, protože jsem vždycky žil s pocitem, že jsem se narodil, abych byl nějakým způsobem umělec. Jestli pochybuju o svý práci nebo některejch konkrétních písničkách a albech? Jasně, že jo. Samozřejmě. Ale nakonec se stejně jenom snažíš táhnout tu svou káru dál, bejt opravdovej, bejt sám sebou, a pak zapomeneš na všechny ty ostatní sračky a doufáš, že se to lidem bude líbít, a když ne, tak ne. A jestli si byl sám sebou, tak si byl sám sebou a přesně to chci dělat. Chci bejt opravdovej, dokud jsem tady na zemi…

Slyšels poslední dobou nějaký desky, který tě fakt posadily na zadek? Něco z čeho sis málem ustřík do kalhot?

Na tomhle turné poslouchám ze všeho nejvíc novou Joannu Newsom. Tu desku Have One On Me, znáš to? Vyšlo to asi minulej měsíc. Snažím se to celý vstřebat do hlavy. Je to opravdu hluboká, obtížná deska, ale mám pocit, že se mi fakt líbí. A slyšel jsem to už asi dvěstěkrát, takže uvidíme. A pak taky hodně poslouchám tu desku od M. F. DOOM: Born Like This, což je ten nejnovější M. F. DOOM. Vyšlo to asi tak před rokem. Nemůžu teda říct, že by to byla skvělá deska, co se týče celkovýho konceptu, abych byl upřímnej. Jsou tam písničky na kterejch mu hostujou jiný MCs, který jsou dost neslaný nemastný… Ale co se týče jeho rapů, ty jsou nejlepší, co jsem slyšel. Některý strofy týhle desky jsou prostě fakt ukrutný. A to se mi líbí. Takže tak.

Máš nějakou hudební neřest? Takovou tu tajnou úchylku?

A kdybych nějakou měl, tak proč bych to asi říkal zrovna tobě?

Tak to ti vážně nevim.

Hele, já mám rád spoustu věcí, který ostatním moc nevoněj. Každej má jinou definici toho, co je jeho tajná úchylka a co je zase fakt dobrý. Třeba před dvěmi, třemi lety se najednou provalilo, že všichni žerou Phila Collinse. A to je pak najednou „fakt děsný!" Víš, co tím myslím. A koho to tak asi má srát? Phil Collins je kurva skvělej, vždycky skvělej byl, tak co? Takže já nevim, co to je tajná úchylka. Já poslouchám fakt všemožný věci.

A nějakou soukromou máš?

…Jo. Mám spousty neřestí.

A ta největší?

Až moc rád hodně jím - což už sice nesmím, ale i přesto se pořád láduju. Ale jinak: holky, hulení, hodně vína…

Doug McDiarmid (ze dveří autobusu): Všechny ty důležitý věci!

Yoni Wolf: Přesně tak! Jaký jsou sprchy?

Doug McDiarmid: Počkej na hotel, tady jim neodtejkaj…