První graffiti film, na který se určitě rád podívá i Interpol

Na filmu Girl Power jsem měl možnost spolupracovat měsíc a půl, což je asi jedna padesátina času celé produkce. O filmu tedy moc nevím, tak jsem se na něj zeptal Sany, která vytvořila námět, scénář, režírovala ho a produkovala. Premiéra byla oznámena už několikrát, za pár dní to už ale konečně klapne, a uvidíme ho na premiéře v kině Lucerna.

Sany o jeho přínosu říká: "Většinová společnost se dozví, že graffiti je o něčem úplně jiným, než si doteď myslela."

Girl Power je první dokument, který mapuje dosud nezfilmované téma. Film je o ženských graffiti umělkyních z celého světa, o důvodech, proč "píšou", o roli graffiti v jejich zemích a ženské emancipaci obecně. Důležitou částí filmu je osobní příběh jeho režisérky, která sama jako writerka obětovala hodně ze svého osobního a profesního života, aby tento film vznikl. Po sedmi letech je tento fenomenální filmový počin konečně dokončen.

VICE: Těšíš se, že to už bude za pár dní za tebou?

Sany: Ani nevím popravdě. Nevím, co to odstartuje. Myslím si, že se otevře spousta jiných problémů a že se to transformuje do něčeho jinýho. Jednak ten film je o ilegálním graffiti. Po některých lidech jede Interpol. Většina věcí je natáčených v cizině. Rodina o tom prakticky moc neví. Myslím, že bude překvapena.

Celá rodina bude na premiéře?

Nikdo z nich tam nebude.

Kolikrát jste avizovali premiéru filmu?

Na začátku v roce 2008 jsme si mysleli, že to natočíme třeba za dva roky. Pak se staly nějaké komplikace, to je vidět i ve filmu, a je to vlastně i story Girl Power. Nakonec jsme měli mít premiéru loňské září, ale pak jsme uznali, že to potřebuje ještě nějakou chvíli. I teď cítím, že bych tomu mohla dát ještě půl roku, že by to mohlo být lepší, ale takhle by to mohlo jít do nekonečna.

Graffiti působí dojmem, že je jenom pro lidi, kteří ho dělají.

Tak to je. Tam jde o to, že writer to chápe, ale normální člověk ne. Já rozumím tomu, že někomu to přijde strašně stupidní, jako jít utratit tisícovku, abys pomaloval vlak a ještě tě u toho můžou chytit a můžeš z toho mít problémy. Nebo že jedeš do Milána a tam místo toho, aby ses prostě bavil během svý dovolený, jseš v příkopu a čekáš na vhodnou situaci. Prostě je to nelogický. A lidi, který to mají stejně hozený, tak se navzájem chápou. Ty si to nemusej vysvětlovat. Většinová společnost to ale nechápe. Je to pro mě stejný jako gambling, jako když někdo hraje automaty. Ty lidi to tak cejtí a prostě to tak dělaj. Graffiti je určitým způsobem závislost. Graffiti je hlavně pro tebe, pro prožitky. Ty chceš být vidět, ale převážně uvnitř subkultury, kde jsou lidi ve hře taky a ty nestojíš moc o zájem lidí zvenčí, protože když ten zájem je, tak máš většinou problémy s policií. Ale když děláš streetart, tak chceš zaujmout většinovou společnost, děláš nějaký obrázky, který jsou snadno pochopitelný jako DON'T BE A RACIST a můžeš tím oslovit masy. Ty lidi mají pak zájem jít do galerie a když jseš v galerii, tak prodáváš a když prodáváš, tak akceptuješ peníze ze systému, sponzorů, z reklam. Graffiti je spíš obecně proti tomu, i když funguje na principu značky a ve veřejném prostoru.

Ale ty jsi udělala film, který nebude jenom pro graffiti writery.

To ano, ale my si tam na nic nehrajeme, my nikomu nevysvětlujeme. Ten film je natočen někým ze subkultury o subkultuře. Je to spíš sledování. Nevysvětlujeme, proč to lidi dělají, je to taková pudová věc, je hodně těžký odpovědět na to, proč to děláš. Já to třeba nedokážu. Není tam odpověď na to, co si myslíš o tom, když někomu ničíš cizí majetek. To možná lidé očekávají.

Poznala jsi všechny nejdůležitější graffiti writerky na světě. Teď, když jsi toho tolik přezkoumala, bude tě ještě bavit malovat?

Mě vždy bavilo malovat. Ale teď už mě míň baví lidi okolo toho. Baví mě ta věc samotná. Ve chvíli, kdy si splníš sny, tak se to strašně těžko zpětně posuzuje. Když potkáš první ženu, co začala s graffiti, Lady Pink, je to super. Pak druhou nejstarší writerku v Evropě Mickey pozveš do Prahy na festival i prvního člověka, který dokumentoval graffiti a hiphop subkulturu, Marthu Cooper. Té jsem udělala výstavu v Praze a splnila si tak všechny sny. V tomto směru už není kam dál jít. Můžeš pokračovat v tom, že budeš malovat dál. Mezi těmi lidmi už není nikdo, koho bych chtěla potkat, protože to se už stalo.

Jak se ti podařilo do filmu získat writerku Utah, kterou hledá Interpol?

Když jsem jí napsala, odpověděla vždy až za několik měsíců. Nakonec ale přijela za mnou do Prahy udělat rozhovor. Dokonce u mě pár dní bydlela. Člověk by čekal nějakou pokérovanou holku s růžovýma vlasama, ale je úplně normální. Taková holka z autobusu. Musela odejít ze Spojených států a teď cestuje se svým přítelem po světě. Přezdívá se jim Bony a Clyde graffiti.

Co jste spáchali?

Udělali jsme jedno metro.

Co nejzajímavějšího jsi viděla během mapování graffiti? Překvapilo tě něco?

To asi ani ne, protože ta komunita jako asi každá subkultura má svý časopisy, videa a další věci, co běžně vychází, a tam to sleduješ. Samozřejmě ty jednotlivý státy mají svý specifika. Třeba v Madridu jsou lidi fakt šílení, dělají úplně bláznivý věci, že jdou do různých akcí, do kterých by třeba lidi tady nešli. Jako například, že skočíš do kolejí a začneš malovat před lidma. V Rusku lidi zase držej hodně pohromadě. Malují třeba v patnácti, deseti lidech. Moskva je velký město a když jsi s hodně lidma, tak jsi fakt silnej a ve chvíli, když ti tam přijede sekuriťák a je tam patnáct lidí, tak nic neudělá. V Brazílii vidí lidi graffiti spíš jako umění, oni jsou hodně na ulici a mají rádi barevný věci, takže to neberou tolik jako vandalizmus.

Já jsem se snažila zdokumentovat holky, které se v graffiti už prosadily, berou to vážně. Většina holek, co je ve filmu, maluje aspoň deset let.

V zemích třetího světa neexistuje graffiti jako takový. Máš tam lidi, co třeba použijou sprej k napsání politickýho vzkazu jako FUCK GOVERNMENT, ale neznamená to psát svý jméno, být vidět, není to jako graffiti subkultura, ale je to prostředek a náznakem toho ten náš film končí.

Umíš si teď představit, že tohle by byl konec tvojí kariéry v graffiti světě a že se pustíš do něčeho jinýho?

Hele, hm, asi ne. Nebo nevím. Uvidím, ale teď si chci dát relax.

Co vlastně děláš v civilním životě?

Teďka dělám produkci nebo různý workshopy s dětma, různý věci zaměřený na umění. Už si dělám takový věci, co mě bavěj.

Jaké je tvoje postavení na graffiti scéně?

Myslím, že postavení je určitě dobrý. Po takový dlouhý době by bylo i zvláštní, kdyby to tak nebylo. Za tu dobu, co jsem v Praze, jsem udělala hodně festivalů. Dostala jsem sem legendy graffiti, to tady nikdo neudělal. Teď jde film do kina, což vlastně přesahuje tu subkulturu samotnou v Praze. Můžou být lidi, kterým se nelíbí má tvorba, to chápu, ale obecně jako člověk si myslím, že ten respekt mám.

Existuje v graffiti světě nějaká hierarchie? Co se dá považovat za největší úspěch?

Určitě tam hierarchie je. Respektovaný můžeš být hned, když uděláš něco dobrýho, ale většinou když začneš malovat, tak neovládáš techniku spreje. Writeři jsou ceněný podle toho, jak dlouho malujou a kde co namalovali. Různý státy nebo města jsou těžší k malování, někde máš kamerovej systém, někde ne. Je to o tom, v jaké jseš crew a co máš za sebou. Je to stejný jako kdybys hrál fotbal, řekneš, že tenhle hráč je ve hře takhle dlouho, získal tyhle ocenění.

Je podle tebe nějaká hranice v graffiti, která by se neměla překročit?

Já třeba nemaluju v historickým centru, nemaluju na nový fasády, to je pro mě tabu. Každý má ty hranice někde úplně jinde. Ale jsou lidi, který to vůbec neřešej. Každý si to omlouvá podle svýho.

Premiéra filmu Girl Power proběhne 27. 2. 2016 v kině Lucerna (lístky jsou stále v prodeji v Grafficon shopu, Husitská 13 a v Graffnecku, Janovského 15). Po premiéře bude navazovat afterparty, které součástí bude výstava fotek z natáčení a možnost setkat se s holkami z filmu.

TERMÍNY A MÍSTA TOUR FILMU GIRL POWER 27. 2. 2016 – Praha / Lucerna
4. 3. 2016 – Ostrava / Provoz Hlubina
6. 3. 2016 – Londýn / Velká Británie
8. 3. 2016 – Ústí nad Labem / Hraničář
11. 3. 2016 – České Budějovice / Sfinx
12. 3. 2016 – Brno / Malá Amerika
16. 3. 2016 – Pardubice / Žlutý pes

Více info najdete na www.girlpowermovie.com