FYI.

This story is over 5 years old.

News

Atomové kočky s koženými klubíčky

Potkali jsme partu holek, co studujou jadernou fyziku, bání jak fabriky a říkají si La Tralalalala (pozor na přesný počet lala). Tahle parta hraje fotbal.

Hanka

Potkali jsme partu holek, co studujou jadernou fyziku, bání jak fabriky a říkají si La Tralalalala (pozor na přesný počet lala). Tahle parta hraje fotbal. Ve druhé, tedy nejnižší ženské strahovské lize figurují na šestém čili posledním místě s tristním skóre 13:48. Jenže na rozdíl od jiných mají svůj fanklub na Facebooku a do příští sezóny vydávají i vlastní kalendář: Sportovní! Ne, erotický… I když, jak se tak koukám…

Reklama

Vice: Fajn dresy. Netušil jsem, že máte i sponzora.
Věrka: To není sponzor. To jsou dresy z KIKu.

Cože?
Věrka: To je takový německý diskont s hadrama. Všechno tam mají strašně levné, třeba jeden tenhle dres stojí dvě stovky. Ale na všem je pak jejich reklama.

Ale vypadá to profesionálně. Ten kalendář jste fotily právě kvůli novým dresům?
Pája: Víceméně. To jsme takhle seděly s holkama v hospodě a najednou některá řekla: „A tak něco nafotíme!" Tak jsme řekly jednomu kamarádovi z FELu a bylo to. Akorát se to všechno trochu zdrželo, takže asi vyjdeme až na začátku příštího semestru. To víš, muselo se tam hodně retušovat, aby nebyla vidět třeba moje růženka…

Pája

COŽE?
Pája: Ale ne, nemusíš hned myslet na prasárny. Růženka je moje druhá brada. Pak si taky ještě vymýšlíme různá jména pro břicha. Takže tu máme třeba Filipa, Šimona nebo Arnošta. To by byla přece nuda, kdyby se jmenovala stejně…
Všechny: Ještě řekni, jak se jmenujou tvoje kozy!

Na to jsem se chtěl zeptat. Jaké to je, když máte zpracovat balón prsama?
Lucka: Jde to, ale bolí to. Asi jako když ty dostaneš do koulí.

No jo, ale já s nima nikdy nehraju cíleně… Jak třeba holky faulujou? Spíš zákeřně, nebo spíš nešikovně?
Věrka: Hrozně. A cíleně. Když jsme posledně hrály s Roštěnkama, tak vždycky všechny zákroky dojížděly, několikrát mě srazily na zem a třikrát jsem od nich dostala kopanec do držky!
Kristýna: Některé holky jsou fakt dost agresivní. A pak někdy dojde na pikantní slovní výměny mezi hráčkami a obecenstvem.

Reklama

Kristýna

Jak jste se vůbec k fotbalu dostaly?
Kristýna: Jako slepé k houslím. Kluci z jaderné fyziky měli svůj tým s názvem Tralalalala a někdy loni v březnu si usmysleli, že udělají i holčičí. Tak vyvěsili pozvánku a řekli mi, abych sehnala nějaké hráčky. Poprvé jsme se viděly v hospodě a hned na to šly hrát. Některé holky do té chvíle ani neviděly míč.

A měly jste předtím o fotbale aspoň nějakou páru?
Kristýna: Jo. Že se hraje s balónem. Jinak jsme se vůbec neznaly. Původně jsme vznikly jako jaderňácký tým, ale teď už s náma hrajou i holky z jiných fakult a škol.

Lucka

Prý máte kromě kalendáře i fanklub na Facebooku. Kolik máte fanoušků?
Lucka: Asi šedesát. Ale hlavní jsou ti, co přijdou na zápas. Těch tolik není. Ale pořád jsme na tom líp než kluci, na ty nechodí nikdo. Na holky chodí i fanoušci s bubínkama a mají někdy i vlastní chorály. A kromě toho holky hrajou vždycky na tom nejlepším hřišti.

Kopete druhou kolejní ligu. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěly dosáhnout?
Věrka: Jo. Nebýt poslední.

Věrka

Co pro to děláte?
Lucka: Každé úterý večer máme trénink na hřišti v Podolí. Má to akorát jednu nevýhodu: Kamarád, co nás při zápasech koučuje, nemá v tu dobu čas. Takže si kopeme samy.

Kolik třeba uděláte nožiček?
Hanka: Nožiček? Tak to nedávám.
Věrka: Když se podaří, tak dvě. Stejně je to jenom taková frajeřina. My se napřed musíme naučit aspoň si přihrát. Dřív jsme si ještě taky před každým zápasem dávaly lahvinku, aby nám to trochu šlo a nestyděly jsme se. Ale s tím jsme už přestaly.

Míša

Takže teď už to sportování berete vážně?
Věrka: Seriózně. Když už se teď ožerem, tak ani nepřijdem.