Život v dodávce je novodobý americký sen

Chris Trenschel a Tamara Murray si žili svůj perfektní život. Oba dva měli úspěšnou kariéru: Trenschel pracoval jako analytik v San Francisku, Murray byla viceprezidentkou jedné personální společnosti. Vzali se, koupili byt. Utráceli peníze na nóbl místech. Byl tu však jeden problém: "Uvnitř jsme byli mrtví," říká Murray.

Aby se začali více věnovat sobě, museli změnit svůj životní styl, který se doposud řídil podle pravidla "práce především". Po tom, co doma proseděli nespočet nocí, jedli pizzu a dívali se na Netflix, si začali říkat: "Co to jen děláme?"

"Cítili jsme, že jen mrháme svým mládím," vysvětluje Murray. "Má pro nás cenu cestovat, poznávat nové kultury a potkávat nové lidi, sbírat hodnotné zážitky." Našetřili si tedy nějaké peníze, podali výpovědi v zaměstnání a šli do toho. Po tom, co jezdili rok po Latinské Americe, si koupili červený minivan Kia Sedona a přizpůsobili ho kempování. Nyní oba dva pracují na dálku. Murray na poli komunikace jako nezávislý pracovník, Trenschel řídí komerční weby. Při tom cestují po Severní Americe a věnují se věcem, které je dělají nejšťastnějšími.

Bydlení v autech a přívěsech se rozšířilo díky hipíkům v šedesátých letech, je ale vidět, že v dnešní době se tenhle trend vrací. Někteří jako Rachel Bujalski, která cestovala Kalifornií , žila ve své Corollea rozjela blog pro mladé lidi, co se nezabývají permanentní péčí o domácnost, označují tento styl života jako "novodobý americký sen".

"Myslím, že život v dodávce se teď zpopularizoval díky své praktičnosti a svému kouzlu dobrodružství," říká Zach Frost, 27letý muž. "Mnoho lidí mého věku jsou studenti splácející školné, nemohou si najít zaměstnání, ale nechtějí žít s rodiči. Život v dodávce je vzrušující, nejsi připoutaný na jedno místo, a zas tolik nestojí." Navíc říká, že: "když je možnost pracovat na dálku z místa kdekoliv na planetě, stává se život v dodávce ještě atraktivnější záležitostí."

Příležitost se přemisťovat a získat více volného času přimělo Toma Sennetta, 27letého herního vývojáře, aby obětoval práci pro život v dodávce. Sice si dobře vydělával jako produktový manažer ve firmě pro mobilní aplikace, ale šťastný nebyl.

"Byl jsem strašně unavený z neustálého odsouvání osobního štěstí, které jsem musel obětovat svým dlouhodobým cílům, které se nakonec ani neuskutečnily nebo jsem o nich nebyl přesvědčen natolik, abych je realizoval," vysvětluje Sennett. "Nesnášel jsem docházení do práce, tak jsem s tím seknul."

U původního zaměstnavatele si ještě odpracoval výpovědní lhůtu, koupil si 2002 Dodge Ram a vystěhoval se ze svého bytu v Jersey City. Nyní vytváří své vlastní hry, i tu, kterou inspirovala jeho vlastní zkušenost; jmenuje se Hate Your Job. "Je asi příliš brzy na to něco takového tvrdit, ale zatím ničeho nelituju. Většinu času mohu konečně věnovat vytváření her."

Život v dodávce není vždycky ideální: nakupuješ mísy, do kterých močíš, sprchuješ se ve fitkách a wellness centrech a svádíš dennodenní boj se základní hygienou. Navíc bez pracovního režimu se může stát život v dodávce nudným. A ne všichni si vyberou život v autě, aby nalezli nový, romantický život.

V roce 2005 si Christine On koupila byt v Glendale v Kalifornii, kde pracovala jako animátorka a grafická režisérka. Práce ji moc nebrala, ale pracovala 40 hodin týdně, aby si mohla nechat byt. Skutečnosti, že do něj investovala, začala brzy litovat. Když po několika letech u jejího otce diagnostikovali demenci, pochopila, že se bude muset přestěhovat do severní Kalifornie, kde její otec žil. Avšak starý život opouštěla jen neochotně.

"Nechtěla jsem si poblíž pronajímat byt, taky jsem nechtěla přímo bydlet s rodiči a prodat svůj starý byt, protože tehdy jeho hodnota klesla tak na 60 procent toho, za co jsem ho původně koupila," řekla mi On. Takže se rozhodla původní byt pronajmout a nastěhovat se do dodávky 2004 Chevy Express, což jí umožňovalo splácet jak hypotéku, tak žít blíž rodině. "Navíc jsem se zbavila jen dalších účtů za elektřinu, plynu a povinnosti uklízet tři koupelny."

Dodávku si přizpůsobila; přidala postel, tekoucí vodu z tanku, filtr a pumpu. Energii získávala ze solárního systému. Přestože zpočátku váhala, nakonec se jí takový způsob života zalíbil. "Život v dodávce byl takovou výzvou proto, že mi muselo být jedno, jestli ztratím práci, jestli spadne burza nebo trh s byty. Ale vždycky bych měla pak kde žít," říká On. "Vlastně jsem takhle mohla žít kdekoliv."

Většina současných lidí se rozhodla žít takto skromně a na cestě z důvodu své averze ke "kultu práce". Adam, 27letý inženýr, mi řekl, že nastěhovat se do dodávky bylo jako restartovat celý svůj život. "Stal jsem se z kravaťáka s vlastní kanceláří bezdomovcem v autě zcela dobrovolně," tvrdí.

Adam se sprchuje a čistí si zuby ve fitku, holí se na veřejných záchodcích, parkuje před nonstop podniky, kdyby v noci náhodou potřeboval na záchod, a vozí s sebou jednorázové nádoby pro výjimečné případy. Je pro něj snazší pobývat kolem měst a v teplejším klimatu a vybírá si zaměstnání v turistických resortech nebo myje nádobí v restauracích. Pokud jste dostatečně nadšení, říká, není těžké se přizpůsobit.

Jeho úhel pohledu spočívá v následující statistice: Pokud pracujete osm hodin denně, přidáte ještě hodinu na dojíždění, strávíte polovinu života prací nebo cestou do práce. A pokud svou práci nemáte rádi, je to jako byste půlku života úplně zahodili.

"Proč se jen usazujeme, abychom byli šťastní?" ptá se. "Žádné peníze mě nepřesvědčí o tom, abych pro ně zahodil půlku svého života."