FYI.

This story is over 5 years old.

Různě

Jak se vesničtí puritáni pokouší zničit litevský noční život

Nová litevská vláda se silně vyhraňuje proti alkoholu a do klubů posílá policii v naději, že najde alespoň pár gramů trávy.
Max Daly
London, GB

Ne zrovna každý den se probudíte a uvědomíte si, že jste si zvolili do vlády totálního burana. Svět je sice v dnešní době plný šoků a překvapení, ale v překrásném baltském státě Litva si zvolili do vlády exota i na dnešní poměry.

V loňských litevských parlamentních volbách se z ničeho nic objevila nová agrární strana s názvem Zemědělci a Zelená unie a rovnou vytvořila novou vládu v čele s Ramunasem Karbauskisem, ne tak úplně typickým agrochemickým multimilionářem a pozemkovým baronem. Představte si Donalda Trumpa narozeného v 18. století: Karbauskis se narodil do bohaté farmářské rodiny a údajně jde o infantilního jedince se silným smyslem pro vynucování práva a nedůvěřivostí vůči všemu, co považuje za "ne-litevské", jako třeba divné účesy nebo jinou než heterosexuální orientaci.

Reklama

Karbauskis se vyznačuje instinktivní nedůvěrou k modernímu městskému životu – on sám je striktní puritán s velkou láskou k pastýřské minulosti zahrnující pletení košíků, blonďatých copů či snopů pšenice. Jednou z prvních věcí, které chtěl udělat, když přišel k moci, bylo dát zdarma každému dítěti litevský kroj. „Viděli jste už někdy dítě v národním kroji, tančící v dřevácích, zpívající lidové písně s přáteli a oslavující tradiční svátky opilé nebo zdrogované? Já tedy ne," poznamenal kdysi.

„Je to abstinent, který nepije dokonce ani kávu a je neomylně přesvědčen, že všechny omamné látky jsou spojeny s temnými silami," vysvětluje nezávislá poslankyně Aušra Maldeikienė. „V jeho světě je všechno buď černé nebo bílé. Žije v pohádce na způsob Pána prstenů, ve které bojuje proti zlu na straně světla." Litevci platí obrovské daně, se kterými se milionář Karbauskis nemusí potýkat. Skutečné problémy jako je chudoba lze podle něj vyřešit jakousi podivnou magií.

Přestože se jeho vláda z velké části zabývala poměrně divnými úkoly – například stavěním soch odvážných litevských občanů nebo novým zákonem, který by zajistil, že všechna embrya uložená během léčby plodnosti zůstanou zmrzlá „na věčnost", bohužel to není jen nějaká divná pohádka. Jejich archaický idealismus má ve skutečnosti nebezpečné jádro. Strana již navrhla zákaz potratů a stihla zablokovat plány pro registrované partnerství.

Zároveň s tím přišla litevská vláda s některými z nejpřísnějších protialkoholních zákonů v Evropě – což není s ohledem na povahu a vkus premiéra žádným překvapením. Od ledna 2018 budou mít obchody zakázáno prodávat alkohol po osmé večer. Výjimkou nebude ani Vilnius, mladé, umělecké a kosmopolitní hlavní město. Každé osobě mladší dvaceti let bude nejen zakázáno konzumovat alkohol, ale i se ho vůbec dotýkat. Plány přitom nezmiňují nic o rozšíření programu pro léčbu závislosti na alkoholu ani o zlepšení pomoci pro problémové alkoholiky.

Reklama

Bohužel, démonizace alkoholu není jediným problémem, s kterým se musí potýkat mladí Litevci, kteří rádi paří. Překážkou je zejména skupina protidrogových policistů, kteří mají dojem, že hrdinsky bojují se skupinou nebezpečných narkomanů.

V březnu tohoto roku popíjel dvacetiletý prodavač Lukas se svým bratrem a kamarádem v nočním klubu Peleda ve Vilniusu, místě známém svou alternativní scénou. Okolo jedné hodiny ráno vypukl rozruch. „Najednou sem naběhli maskovaní muži s kulomety a baterkami. Nechápal jsem, co se děje," líčil mi Lukas, když jsme se před třemi týdny potkali před klubem na krátký rozhovor. „Popadli mě a řekli mi, ať roztáhnu nohy a postavím se ke zdi. Prohledávali úplně všechny lidi v místnosti. V kapse jsem měl trochu trávy, méně než gram, který jsem jim hned ukázal."

Jonas Adomaitis, provozovatel klubu Peleda

Lukase následně odvezli na policejní stanici, kde mu udělali drogový test na konopí a opiáty. Poté ho odvedli do cely, svlékli a znovu prohledali a nutili dřepět na podlaze až do příchodu detektiva. Propuštěn byl 16 hodin po zatčení, kdy už byla jeho fotka na hlavní straně jednoho z největších on-line deníků v zemi. Maskovaná policie na ní pózovala s puškami a pod ní svítil titulek „Smrtící dealeři".

„Rozostřili mi obličej, ale byl jsem to určitě já," řekl. „Dokonce měli fotky mého bratra a našeho kamaráda. Neměli u sebe drogy, ale stejně byli prohledáni a spoutáni. Já jsem navíc měl jen minimální množství. Celé to bylo tak stresující, že jsem z toho nemohl spát dva týdny."

Reklama

Ozbrojené nájezdy, doprovázené masivní mediální podporou a propagandou o špinavých smažkách se dále objevovaly v různých médiích. Policie se v příštím měsíci zaměřila na tři další kluby se stejnou taktikou jako v Peledě – zbraně, svlékání donaha a zavírání do cel.

Každý nájezd dopadl fiaskem. Policie i přes veškerou snahu našla jenom malé množství tvrdých drog. Podle zákonů jiných evropských zemí by byla považována za dealera jen jedna ze zajištěných osob, s 39 pilulkami extáze v kapse. Fotografie a videa ze zásahů pořízená návštěvníky byla paradoxně smazána nikoliv policií, ale fotografem pracujícím pro noviny. Agresivní policie dokonce zastavovala vozidla a cestující kvůli drogovým kontrolám.

V pořadí třetí razie proběhla v klubu Cechas. Policie prohledala hosty a na zemi nechala dvě hodiny ležet spoutaného zvukaře. Zatkla jednoho muže, kterého při prohlídce svlékli do naha. Zadržen byl na 12 hodin poté, co mu v batohu našli zelený čaj. „Řekl jsem jim, že to je zelený čaj, ale oni jen kroutili hlavou. Že prý to musí to být drogy," svěřil se mi 22letý umělec: „Když mě vzali zpět na stanici, poručili mi, ať se svléknu, nebo to udělají za mě. Bylo to jako trest za to, že jsem šel do klubu, nikdy předtím se mi to nestalo. Rád bych v policii věřil, ale jejímu chování teď vůbec nerozumím."

Další obětí zátahů v Cechasu se stal mladý DJ Matis. Natočil si razii na kameru GoPro, policie však instruovala svého fotografa, aby vše vymazal. „Myslím, že policie ho měla s sebou, protože ani neví, jak se to dělá. Mají na to ale kompetenci? Svatba mého bratrance, videa, které jsem udělal pro jeden umělecký projekt, všechno bylo pryč," stěžoval si. Stejně jako ostatní nevinní hosté skončil Matis na tři hodiny v cele s příkazem zůstat úplně zticha – následně byl v 6 hodin ráno propuštěn.

Reklama

Postižené kluby nejsou mafiánská doupata plná kilogramů pašovaného kokainu nebo heroinu, kde se setkávají gangsteři s kalašnikovy v ruce. Jsou to místa pro mladé lidi, kteří chtějí tančit, bavit se a jsou ozbrojeni nanejvýš půllitrem piva. Nejúspěšnější razie za poslední dobu byla ve skutečnosti namířena na skupinu zkorumpovaných policistů, kteří byli zapletení do obchodu s drogami.

Jen málo lidí v tomto progresivním, plně dotovaném členském státě EU si dokáže vzpomenout na něco obdobného. Podobné příběhy uslyšíte maximálně od předchozí generace – ještě z doby, kdy byla Litva fakticky policejním státem pod sovětskou kontrolou, před získáním nezávislostí v roce 1991. Vrací se tato země ke své temné minulosti? Pokud ano, co se přesně děje?

Někteří pozorovatelé se domnívají, že razie souvisí se zaostalou a puritánskou ideologií nové vlády, která se snaží odhalit a potlačit veškeré nežádoucí chování. Možná je to reakce policie na neúspěšný pokus o dekriminalizaci držení drog, o kterou se nedávno snažila liberální poslankyně Aušrinė Armonaitė. Možná jí zvýšily sebevědomí nové zákony, které dělají z držení veškerých drog, a to i v malém množství, trestní čin, který nelze vyřešit pouhou pokutou.

„Většina zdejších politiků zastává názor, že i lidé, kteří si na party zakouří trávu, jsou ve skutečnosti závislí na drogách a policie by měla plnit svou práci bez ohledu na to, s kým jedná," vysvětlila mi Armonaitė ve své kanceláři v litevském parlamentu: „Lidi se bojí věcí, kterým nerozumějí. Zemědělci a Zelená unie mají několik skvělých poslanců, většina z nich nicméně pochází z prostředí na míle vzdáleného městské kultuře. Drogy jsou něčím zcela mimo jejich chápání."

Reklama

Je zřejmé, že nejvíc razií bylo namířeno na alternativní taneční a hudební kluby v hlavním městě. Jonas Adomaitis, majitel klubu Peleda, ve kterém proběhla ta úplně první, považuje události za „šílenou show a veřejné předvádění moci" zaměřené na Litevce, nezapadající do mainstreamové kultury a členy místní alternativní hudební scény. „Policie si myslí, že každý, kdo rád tančí, je feťák, stejně jako každý, kdo vlastní klub, je automaticky dealer. Řekli mi, že vědí, o co se svou hudbou a vizuály snažím a že se jedná o drogovou muziku. Nejsou to ale drogy, které tímto přístupem vyhladí. Ve skutečnosti policie zabíjí kulturu."

Poslední razie se odehrála v dubnu v baru Peronas situovaném poblíž staré železniční tratě. Existuje z ní video, které někdo zrychlil a doplnil hudbou z komedie Benny Hill, kde policie vtrhne do klubu, prohledá několik lidí a po chvíli odchází s prázdnýma rukama. Peronas z řady zmíněných podniků vyčnívá, neboť jde spíše trendy bar. Jeho vlastníkem je šéf Litevské asociace barů a kaváren. Někteří tuhle razii považují za důkaz, že ani mainstreamové podniky nejsou před policií chráněny.

„Nikdy předtím jsme tady razii neměli a s policií jsme vždy dobré vztahy," popisuje majitel Raimondas Pranka: „Naše komunikace s policií se přerušila, jakmile nastoupila nová vláda." Po razii ji Pranka sice kontaktoval, ale bylo mu řečeno, že s ním nemůžou mluvit.

„Společně s novými protialkoholními zákony chce policie všem ukázat, že každé místo, kde ho lze koupit, je pro společnost nějakým způsobem nebezpečné," myslí si Pranka.

Reklama

Zatímco se policejní zásahy cílené proti konzumaci alkoholu setkávají s masivním nesouhlasem veřejnosti, razie na uživatele nelegálních drog, jakkoli tvrdé, jsou považovány za dobrou věc.

„Litva nezažila taková šedesátá léta jako třeba Velká Británie," vysvětluje Rokas Rudzinskas, právník, který se zabývá monitorováním protidrogových razií. „Většina lidí zde vnímá drogy jako něco monstrózního a hází je do jednoho pytle. Tráva nebo extáze je pro ně to samé co heroin. Tímhle se pak tvrdé razie ospravedlňují." Navzdory skutečnosti, že Litevci mají kladný vztah k pivu a vínu, považuje většina z nich drogy za jednosměrnou jízdenku na temnou stranu a ti, kteří je užívají, si dle nich zaslouží všechno, co se jim momentálně děje.

Ne každý ve městě ale s takovým názorem souhlasí. Mark Adam Harold, radní Vilniusu a Londýňan, který se do města přestěhoval před více než deseti lety, se rozhodl proti událostem posledních měsíců, které vnímá jako naprosté zneužití moci, zakročit. V baru Peronas zorganizoval debatu, kam mě přizval jakožto novináře zaměřeného na drogy. Debata se dočkala mediálního ohlasu a záštity vedoucího drogové komise Vilniusu.

Harold předminulý měsíc vyzval, aby ho kontaktovali všichni, které jakkoliv negativně ovlivnil policejní postup. Dosud se mu ozvalo více než 70 osob, které poskytly právníkovi Rudzinskasovi informace. Vesměs jde o příběhy lidí, kteří zažili brutální zacházení ze strany policie, nucené svlékání donaha, ponižování, vymyšlené pokuty, mazání důkazů z telefonů nebo vyhození z policejní stanice uprostřed noci. Nikdo z nich u sebe přitom neměl žádné drogy. Je pravděpodobné, že jejich výpovědi se stanou součástí boje proti policejnímu zneužívání moci.

Reklama

„Nová vláda představuje divné, utopické seskupení, jejíž členové si myslí, že všechny problémy Litvy jsou zapříčiněny démonem jménem intoxikace," myslí si Harold. „Všichni začali propagovat abstinenci a označovat všechny za alkoholiky následované ozbrojenými raziemi v klubech a barech. Nevěřím, že jde o shodu okolností. Zásahy proti „doupatům zla" perfektně zapadají do jejich profilu. Cílí na lidi, kteří neznají svá práva a neumí se bránit. Je to šikanování, které má své kořeny v komunismu, kdy byli hipíci považováni za hrozbu národa a každý, kdo měl dlouhé vlasy nebo poslouchal divnou hudbu se jevil jako nepřítel státu."

Graffiti, které vyobrazuje Karbauskise a další politiky, kteří stojí za protialkoholním zákonem, jako teroristy.

Rudzinskas tvrdí, že existují důkazy z razií, které ukazují policejní brutalitu a porušování ústavních práv. Razie mají od pomoci mladým lidem daleko – jsou pro ně spíše traumatické a absolutně přehnané. „Jen u mála z nich přitom našli drogy," vysvětluje Rudzinskas. „Daleko větší množství nevinných bylo vystaveno extrémním praktikám svlékání donaha a následné prohledávání nebo spoutání na podlaze, kde často leželi celé hodiny."

„V demokratické společnosti je zkrátka nepřípustné, aby s někým stát zacházel jako se zločincem pouze proto, že byl ve špatnou dobu na špatném místě. Žádné místo by nemělo být vnímané jako zlé jenom proto, že je spojené s nějakou specifickou kulturou. Policie nemá být PR agenturou vlády a propagovat její politické názory. Nemají žádné právo zastrašovat lidi jenom proto, aby ukázali svou moc."

Noční život jako bitevní pole ve válce mezi mladými a starými, mezi městem a venkovem se nelíbí ani lidem, kteří mají na starost reprezentovat město Vilnius. „Jak si můžeme užívat chození do barů a klubů, když se musíme obávat policejních zásahů? Za takových podmínek nikdo nechce vyrazit ven a bavit se," stěžuje si Darius Udrys, litevský Američan a ředitel Go Vilnius, místní agentury pro rozvoj.

Primátor města Vilnius, Remigijus Šimašius, ze situace také není nikterak nadšený. Nedokáže pochopit, proč bylo pití levného alkoholu na venkově, největší hnací motor alkoholismu, použito jako záminka k trestání těch, kteří si občas rádi dají skleničku. „Jsou to náznaky antagonistického vztahu naší vlády s více metropolitními oblastmi země," dodává Šimašius: „Jsme otevřené, přátelské město a nová vláda ohrožuje naši atmosféru. Tyto zásahy jsou podle mého názoru nepřiměřenou demonstrací síly a ukázkou absolutního odmítání všeho městského a progresivního, co tady máme."

Možná, že pravda není tak tragická, jak by se mohlo na první pohled zdát a že všechny tyhle rozpačité alkoholové zákony a protidrogové zásahy nejsou pouze účelové, ale vykonávané s dobrým úmyslem a vírou, že zabavování drobného množství drog vyřeší problém se závislostmi, který je v Litvě beztak poměrně malý. Možná proto se od dubna neodehrála žádná větší razie: policie našla vytoužené drogy, děti dostaly svou lekci, práce je hotová.

„Nemyslím si, že za vším stojí zlá vláda, která fašisticky bojuje proti nevinným mladým lidem," pokračuje Harold. „S největší pravděpodobností půjde o novou politickou entitu plnou lidí, kteří nevědí nic o prevenci a snaží se nejlíp, jak umí, i když problému vůbec nerozumí. Zdá se, že jsou velice překvapeni, že jim ne všichni za jejich boj s drogami gratulují."

Je to klasický problém, kdy vymáhání zákonů nadělá ve finále více škod než drogy samotné. Ale pokud se litevský vesnický vůdce strany chce upřímně vrátit k základům, proč tedy trestá a traumatizuje své drahé občany, kteří se jenom chtějí bavit?"