Hledá se kumpán pro Kittchena

V akci Insider jsme oslovili osm hudebních producentů, kteří měli vytvořit skladbu inspirovanou zvuky, jež slyší v prenatálním věku dítě v děloze. Do Insideru se kromě Kittchena zapojil i Martin Přikryl, Tadeáš Haager, Dubort, Moimir Papalescu, Lenka Kočišová, SSS nebo Ondřej Švandrlík. Zbylé dvě realizace po singlech zveřejníme v dalších týdnech.

Všichni už dávno víme, kdo se skrývá pod kuchařskou maskou. Za Kittchena žije hudebník, tvůrce komiksů a blogger Jakub König, kterého jste už od poloviny devadesátek mohli registrovat jako zpěváka a kytaristu českolipské skupiny Obří broskev.

Zkusíš popsat, jak sis sám pro sebe upravil koncept Insidera?

Hm, hm, přemejšlím, jestli jsem si ho vlastně upravoval. Prostě jsem strašně dlouho nevěděl, jak na to. No a pak mi kamarádka Linda poslala zvuk gravitačních vln, kterej je podle ní úplně skvělej. A taky že jo. Takže jsem měl základ a asi tejden po uzávěrce Insidera jsem si vyboxoval volný odpoledne a úplně se do toho ponořil a propadl. Tak to mám nejradši. Nejlíp se mi pracuje takhle na jeden nádech… no a když jsem se pak teda navečer vynořil, měl jsem hotovej track Twins.

Ty gravitační vlny jsi použil právě jen kvůli zvuku, který ti přijde skvělý, nebo je v tom něco hlubšího? Zajímavé je, že s gravitačními vlnami pracovala v rámci Insidera i Akkamiau, což vůbec není na škodu. Spíš naopak. Aspoň můžeme výsledek porovnat.

Zvuk vln mi přes Facebook poslala kamarádka a animátorka Linda Arbanová, která nám natočila třeba klip k písničce Exit z loňský desky. A teď připravuje Atomovou nevěstu z tý nový desky. Věděla, že se mi ten zvuk bude strašně líbit.

Já si tý zprávy nějak nevšiml a vůbec jsem na ni neodpověděl, což Lindu trochu našňuplo. Ale nakonec jsem ty vlny našel a okamžitě mě okouzlily. Je to zvuk jako z ponorky, je to zvuk jako nějakej komunikační kód. Je to zvuk, kterej zní trochu jako pod vodou. Trochu jako v děloze. A je to zvuk gravitace tý obrovský matky, která je pro dítě vevnitř něco jako vlastní planeta, hvězda. Přemejšlel jsem, jestli ho ještě někdo použil. Překvapilo by mě, kdyby ne. A taky si myslím, že to vůbec neva.

Snažil ses trochu o rekonstrukci prostředí, nebo komponování „dvojčete" bylo vyloženě intuitivní záležitostí?

Mnohem líp mi jde pustit veškerou kontrolu a snažit se vyjít ze zvuku, rytmu nebo nálady toho, s čím začínám. No a pak to nějak piplám a prořezávám a nastavuju, ohejbám… mažu.

Kromě toho, že mi hodně rezonovaly ty zvuky, jsem jinak byl spíš zvědavej, kam mě to dovede. Třeba strašně dlouho jsem vůbec netušil, že v tý děloze jsou ty děti dvě. Až na poslední chvíli s kouskem toho textu se to najednou ukázalo…

Nedávno jsme spolu pro VICE Česko/Slovensko dělali rozhovor o tvém klipu ke skladbě Sudety. V rozhovoru jsi říkal, že nahráváš v severočeském Úštěku, konkrétně v tzv. gotickém dvojčeti. Tvoje skladba pro Insider se jmenuje Twins. Je tu nějaká souvislost?

Vidíš, to mě nenapadlo. Ale asi jo, když tak o tom přemejšlím. Dvojčata se mi v posledních letech objevujou v životě nečekaně často. Od gotickýho dvojdomu, v kterým nahráváme, kam jsem jezdil na zkoušky a soustředění, kde jsem toho tolik zažil. Až po zážitky nějakýho spirituálního partnerství, sourozenectví, sesterství… nadstandardní blízkosti, společnejch prožitků, telepatii.

A čím dýl jsem na písničce pracoval, tím mi bylo z textu jasnější, že to je píseň, kterou věnuje bratr v děloze svýmu dvojčeti, sestře. Jak do sebe jednotlivý slova zapadaly, hodně jsem myslel na svý sourozence, dva super bratry… ale i třeba na Tomáše Neuwertha, se kterým jsme dost propojený. Hodně jsem myslel na svoji přítelkyni. A taky na tu holčičí část mě samýho, kterou jsem tou písničkou pozdravil a jako by obejmul. Je to takovej twin flame lovesong.

Tvé texty jsou často příběhové, v tracku pro Insider sis ale vystačil s minimalistickou textovou zkratkou. Předpokládám, že je pro tebe velkou inspirací literatura. Jaká?

Co se týče literatury, jsem nenasytnej. Mám svý oblíbený autory, mám moc rád Iana McEwana, hodně mě těšil Chuck Palahniuk, poměrně pozdě, ale o to vášnivěji, jsem se zamiloval do Neila Gaimana. Hodně mě zasáhnul Brautigan, ale i Philip K. Dick. No a taky se strašně raduju z každýho novýho Kahudy, Hakla, Rudiše, Peter Soukupový i Hůlový… a z každýho Hrabala, na kterýho narazím a kterýho jsem ještě nečetl. Kundera. Tyvogo. Lundiaková. Těsnohlídek.

Takhle bych mohl asi psát dlouho. Čtu hodně a žánrově se nijak nežinýruju. Je strašně moc dobrý literatury. Některá stárne, některá je čím dál aktuálnější. A furt přibejvá nová. Což je bezva. A pak mám taky moc rád komiksy. To je na dlouho…

On i Kittchen je jakousi komiksovou postavou. Je „kuchař" spíš padouch nebo dobratisko od kosti? A vůbec, co ti kuchařova maska dává a co ti třeba i bere?

Kittchen je komiks od začátku. První skici, který jsem dal na stránky, pro mě tehdy vytvořila Toy Box. Vycházely z mý nepříliš konkrétní představy o kuchaři, kterej žije po atomový válce někde u Máchova jezera. A s tou maskou pak Kittchen v komiksu už zůstal.

Pozvolna se o tý postavě dozvídám čím dál víc. Jak je propojená se mnou, co máme společný a co je jinak. Nedávno mě napadlo, že Kittchen postupně přebírá všechny mý temný a stínový stránky. A až je bude mít přebraný všechny, zhroutí se do sebe jak černá díra.

Poslední roky jsou ve znamení kultu žrádla. Všichni chodí do trendy restaurací, na farmářské trhy, žijí „bio" a kdejaký kuchař v televizi řeší téměř ontologické otázky. Není mi to buřt, je mi ta poživačnost odporná. Neměl by komiksový hrdina Kittchen proti tomuto bonvivánství zasáhnout?

Já myslím, že každej ty svý boje musíme vybojovat sami. Nebo bychom měli. Vždycky, když ty naděje upíráme k někomu jinýmu, nakonec zákonitě musí přijít zklamání. A tak jako má Kittchen svý boje (většinou paradoxně obrácený nějak dovnitř), máš i ty svý, takže se nabízí, že si pořídíš nějakou super masku a můžeš bejt třeba AntiKitchen, nebo PůstMan… nebo Prostřeno Destroyer. Trochu bych si chtěl mít s kým pokecat v nějaký hospodě pro maskovaný hudební (anti)hrdiny. A s takovým Řezníkem si, počítám, moc nepokecám.

Hospoda pro maskované hrdiny je dobrý nápad. Když si vzpomenu, jakými depresemi trpěli „opláštěnkovaní" v Moorových Watchmenech, tak je to možná i nutnost. Když už jsi ale zmínil jakousi potřebu sdružování se s dalšími komiksovými hrdiny, navštívil „kuchař" nějaký cosplay con? Nebo se na nějaký chystá?

Zatím mě nikam nepozvali. Ale plánuju koncert v maskách pro všechny. Jenom musím sehnat ten správnej prostor, kam se lidi v maskách budou hodit. A peníze, aby tam maskovaní mohli zadarmo apřitom tam byl skvělej zvuk a světla. Cosplay sraz by byl samo sebou fajn, ale znáš to. Co si člověk neudělá sám…