Zkoumání psychedelických účinků šalvěje divotvorné

Špatné tripy vám hrozí pokaždé, co si dáte jakoukoliv halucinogenní drogu, ale jedna vzbuzuje hrůzu více než ty ostatní: šalvěj.

Ačkoliv je jedinečně silnou psychedelickou rostlinou, šalvěj rozhodně není LSD. Vážně, šalvěj vyvolává tripy, které jsou tak intenzivní a závratné, že byla označena za „atypicky psychedelickou” na osmém ročníku Psychedelické konference Horizons. V příznačně mystickém kostele Judson Memorial na Manhattanu tehdy dostala stovka studentů, odredovaných feťáků a lidí, co vypadají jako právníci ve středním věku, lekci o tom, jak a proč vám šalvěj pomůže k drsnějšímu a divnějšímu tripu než cokoliv jiného.

Videos by VICE

Aktivováním mozkových receptorů serotoninu a dalších neurologických cest, jak řekli přednášející posluchačům za zaníceného přikyvování, psychedelické drogy vytváří pocit vnitřního klidu a přijetí, což může zmírňovat závislost na opioidech, úzkosti spojené s rakovinou nebo post-traumatický syndrom. Slova jako „otevřenost novým zkušenostem”, „smrt ega”, „duchovno” a „propojení” se odrážela od klidných modrých zdí, vitrážových oken a románských sloupů a oblouků.

Ale ze všech diskutovaných psychedelik byla šalvěj (vlastně šalvěj divotvorná – Salvia divinorum) označená za výjimečnou, jak už kvůli typům halucinací, které způsobuje, tak i kvůli mechanismu, jímž působí na mozek.

Ve skutečnosti šalvěj nabízí ojedinělý zážitek, který „se nedá s ničím srovnat,” říká Dr. Peter H. Addy, výzkumník z Yale, který se zabýval studiem této látky pět let. „Hlavním účinkem jsou hmatové halucinace,” řekl. Je to zhruba stejný pocit, jako když se vám po kůži plazí brouk. Šalvěj také „vede k určitému druhu syntézie [propojení smyslů, při kterém stimulace jednoho smyslu vede k vzrušení druhého] v literatuře dosud nevídané,” pokračoval.

Zatímco při užívání LSD byla zaznamenána zrakově-sluchová syntézie (například uživatelé popisují schopnost „vidění” hudby), šalvěj způsobuje zrakově-hmatovou syntézii, což znamená, že „věci vidíte a zároveň cítíte na svém těle,” jak říká doktor Addy. Při jeho výzkumu mu jeden pozorovaný řekl, že „dokázal vidět všechno, co se v místnosti děje, ale pomocí své kůže, ne očí.”

To, co šalvěj částečně odlišuje, jsou její specifické chemické vlastnosti. Zatímco salvinorin A (psychotropní molekula v šalvěji divotvorné) se váže pouze na dopamin, což způsobuje redukci k-opioidního receptoru, většina psychedelických látek navyšuje množství serotinu vázáním mimo jiné na receptor 5-HT2A.

„Tyto drogy ale fungují úplně jiným způsobem,” vysvětlil Addy svému stádu.

Přestože je šalvěj agonista k-opioidního receptoru (což znamená, že se podílí na aktivaci receptoru, na rozdíl od antagonistů, kteří jej blokují), nemá toho moc společného s opioidy, jako je morfium nebo heroin. „Morfium je typickým příkladem mu-opioidního agonisty,” řekl doktor Addy – navyšuje množství dopaminu (který hraje důležitou roli v systému odměn lidského mozku), což vede k „analgetickým účinkům, euforii, chorobnému užívání a závislosti.” Na druhou stranu agonista k-opioidu, jakým je šalvěj, snižuje hladinu dopaminu „v jednom oběhu mozku.”

„Pokud morfium způsobuje euforii, pak k-agonista způsobuje dysforii.”

Ale tento hrozný stav není stavem „neovladatelného smutku a pláče a skřípění zubů”, ale spíše „odcizením od tepla a důvěrnosti vlastního těla a lidského kontaktu,” vysvětlil.

I když se šalvěj považuje za zajímavou novinku, doktor Addy mi později řekl, že „velmi málo lidí by si braní této drogy jakýmkoliv způsobem mohlo užít.”

Šalvěj je nejsilnější přírodní psychedelická látka (mnoho populárních drog jako například LSD jsou syntetické) a způsobuje tak intenzivní pocity, že „všechno je v jednu chvíli v pohodě a dvě vteřiny nato je kolem vás všechno chaotické a jiné a už ani nemám nohy,” zavtipkoval před davem. „Ve zkratce – šalvěj je jedinečná a tajemná a má silný potenciál nám říct mnoho o našich tělech a nás samotných.”

Během svého výzkumu cestoval Addy s neziskovou organizací Xka Pastora zabývající se tradičním užíváním šalvěje do hor Sierra Mazateca v jižním Mexiku. Mazatékové zde drží dlouhodobou tradici používání šalvěje „jako silného léku” při náboženských obřadech a jejich rituální využití drogy nám může ukázat, jak by mohly být její účinky směrovány k terapeutickým účelům. Zatímco je starodávné používání mnohých přírodních i syntetických psychedelik kvalitně zdokumentováno, „je zde spousta věcí, které ještě o tradičním používání šalvěje nevíme, hlavě z doby před kolonizací Mexika,” řekl doktor Addy.

Na své cestě do hor Sierra Mazateca začal Dr. Addy chápat vztah Mazatéků k této látce. Například se tam věří, že šalvěj je ztělesněná Panna Marie a že pozřením byliny budou moci hovořit s ní, Svatým Petrem (vrátný u Nebeské brány) a dokonce samotným Ježíšem Kristem.

„Xka Pastora [původní název šalvěje] lze zhruba přeložit jako ‚listy pastýřky’, přestože ovce a pastýřky nejsou v Mexiku domácí,” řekl doktor Addy. „Místní jí také říkají Hierba de Maria, bylina Marie,” ale to nám neprozradí mnoho o náboženském užití šalvěje do dobytí Mexika Španěly okolo roku 1500, kdy se tento kraj začal katolizovat.

„Nevíme, jak tomu říkat jinak, než Panna Marie,” řekl.

Co doktor Addy ví určitě, je že Maztékové berou proces požití šalvěje velmi vážně. Dodržují přísná pravidla týkající se její přípravy a rituální pozření šalvěje podle nich vyžaduje „částečnou nebo úplnou tmu”, aby ochránili rostlinu, o jejíž energii říkají, že je „plachá jako jelen”, před ostrým světlem, které by ji mohlo vyplašit.

Zúčastnění se shromáždí okolo oltáře (často věnovaného Panně Marii) a koušou syrové požehnané listy nebo je pijí v podobě vodové tekutiny, po čemž začínají rituálně zpívat a skandovat – takový trip trvá až tři hodiny.

Jednou z věcí, kterou se můžeme od Mazatéků naučit, je, že kouření šalvěje není ideálním způsobem požití. Zatímco rituály Mazatéků trvají hodiny, kouření šalvěje způsobuje intenzivní účinek na sotva dvacet minut.

Původní místo výskytu šalvěje je sporné, ale „víme, že téměř v každé oblasti, kde šalvěj roste, byla vysazena lidmi,” podle doktora Addyho. „Je to kultigen,” – což znamená, že šalvěj zřídkakdy semení.

Navzdory lidským snahám kultivovat šalvěj, Dr. Addy otevřeně mluvil o hrůzu nahánějících vlastnostech této drogy. Někdo z posluchačů se zeptal na studii uskupení Center for Cognitive Liberty and Ethics, která kladla důraz na „hrůzostrašné” účinky šalvěje, zatímco někdo jiný se drze dotázal na doktorova setkání s „naprostým přesvědčením, že jeho slova počnou řetězec událostí, které nevyhnutelně povedou k apokalypse” mezi uživateli šalvěje.

Hluboké a matoucí účinky šalvěje vytvářejí zkušenosti, kterou vyhledává opravdu malé množství lidí, bez ohledu na to, že je šalvěj stále legální psychedelickou látkou. „Není to droga na party,” ani není oblíbená, řekl Dr. Addy. Podle vlády tak ve výsledku šalvěj „zůstane pod povrchem.”

A experimentoval sám doktor Addy s drogou, kterou se rozhodl profesionálně zkoumat? Žena z publika s krátkými, šedivějícími vlasy se postavila a zeptala se na tuto otázku.

„S takovýmto výrokem nemohu souhlasit ani nesouhlasit,” odpověděl za potlesku. „Takto to ve vědě funguje. Když řeknu, že jsem tu drogu vyzkoušel, nemůžu provádět skutečný výzkum, protože bych byl „předpojatý”. Když řeknu, že jsem drogy nebral, nikdo mi nebude věřit, že vím, o čem je řeč.”