Nikdy mi nikdo nelhal víc než já sám sobě při pohledu do zrcadla.Po osmi mílích běhu a hodině zvedání těžkých závaží v posilovně si prohlížím ve vysokém zrcadle sám sebe, propoceného a pijícího regenerační nápoj. Mám na sobě jenom spodní prádlo a jsem zklamaný. Nemůžu si pomoct a zkoumám svoje svalstvo od hlavy až k patě a pečlivě analyzuji, na čem je potřeba zapracovat, kde se začíná hromadit tuk, a přemýšlím, jak se vyhnout čokoládovému dortu, po kterém tolik toužím dát si jako dezert.Tělo, které mám před sebou, váží 73 kilogramů, měří 175 centimetrů a obsahuje asi 4,5 procent tuku. Podle příruček jsem z hlediska kondice v horní desetině lidí chodících po této planetě. Přesto se cítím jako nedostačující. Nepopsal bych sám sebe jako někoho, kdo má nízké sebevědomí, ale když se podívám do zrcadla, cítím se obézní.Syndromem BDD (body dysmorphia disorder; dysmorfofobická porucha) trpím většinu svého dospělého života – pozoruhodně zvláštní psychická porucha, protože přesto že vím, že jsem fit, nevidím se tak. Mám několik certifikátů týkajících se zdravé výživy a osobního tréninku; pomohl jsem stovkám klientů, aby se stali zdravějšími a přitažlivějšími. Ale ze sebe samého nemůžu setřást pocit nedostatečnosti.A když pracujete v pornu, a to já pracuju, táhne vás BDD někam do neznáma. Trvalo to jen několik měsíců od té doby, co jsem vstoupil do průmyslu, než jsem si všiml jedovatosti, která k němu patří.V době, kdy jsem natočil svůj první film, ve fázi, kdy jsem si myslel, že jsem udělal významný krok v rámci svého psychického zdraví a tělesné schránky, jsem nebyl připravený na nápor internetových trollů, kteří požírali moji práci a čekali, kdy budou moci debužírovat na každé a jakékoliv mojí slabosti. Přál bych si, aby si se mnou tenkrát, než jsem podepsal první smlouvu, někdo býval sedl a řekl mi, abych nečetl komentáře u svých videí nebo práce bloggerů, kteří je zaznamenávali. Ale bylo naprosto přirozené chtít vědět, co si o mně lidi myslí, a přesto, že spoustu lidí psalo úžasné věci, milion milých slov nikdy nenahradí ta zlá. „Vypadal bys víc sexy, kdybys byl svalnatější." „Použil bys někdy Lean Out (suplement pro kulturisty), abys vypadal víc twinky?" (Twinky – americký výraz pro homosexuála mezi 18–23 s chlapeckou postavou.) A můj osobní favorit: „Vypadá to, že dost jíš."Takové komentáře mě přiváděly k šílenství a musel jsem se naučit nebrat je jako součást svého osobního dialogu, ale vnímat je jen jako online brblání cizího člověka.Jeden z mých dobrých přátel z průmyslu mi jednou vyprávěl příběh o svém prvním natáčení, kde zaslechl režiséra a jiného modela mluvit ve vedlejší místnosti o tom, že přivézt ho přes celou zemi byla chyba a že na fotkách vypadal mnohem víc fit, než jak vypadá ve skutečnosti.
Aby bylo jasno, byl jsem si vědom, že porno průmysl nutně dělá z našich těl objekty a člověk musí být na vrcholu. Ale můj kamarád na vrcholu byl, a zaslechnutí toho rozhovoru ho velmi zranilo a vedlo k poruše příjmu potravy. V následujících letech držel extrémní diety a začal brát steroidy. Po 14 měsících byl hospitalizován, a potřeboval jak lékařskou, tak psychickou pomoc pro léčbu BDD.Několik dalších přátel a kolegů z průmyslu, které znám, mají podobný příběh. Je to problematika, která ovlivňuje nás všechny, bez ohledu na věk, pohlaví nebo sexuální orientaci. Ale myslím si, že do čím kritičtější komunity se ponoříte, tím víc se vzdálíte od reality. Když vaše komunita oceňuje nemožné standardy krásy a stavby těla, kdokoliv, kdo jich nedosáhne – i lidé „v reálném světě" běžně hodnocení jako atraktivní– začnete mít pocit nedostatečnosti a studu, který může vyeskalovat v něco nekontrolovatelného. A myslím, že toxická kultura gay porna může částečně pramenit z toxických elementů širší gay komunity.Plnou součástí gay scény jsem se stal v roce 2010, kdy jsem začal jako go-go tanečník, a myslím, že tyto rané zkušenosti byly primárním důvodem, proč jsem si vytvořil tak pokroucené vědomí o sobě samotném. Pamatuju si jednu noc, kdy jsem tančil vedle dvou extrémně vypracovaných, nádherných chlapů. Byl jsem rozpačitý ještě před tím, než jsme se svlékli a moje nejistota v průběhu večera jen rostla. Čím větší spropitné dostávali, tím nechtěnější jsem se cítil.Během další let jsem žil pouze podle velmi striktního cvičebního plánu a jídelníčku, držel jsem několik neuvěřitelně nezdravých crash diet a bral jsem hubnoucí pilulky, dokud jsem se necítil alespoň napůl spokojený se svým tělem. Po většinu tohoto času jsem se odmítal podívat do zrcadla. Když jsem nakonec našel sílu se na sebe podívat, myslel jsem si, že objevím i dávku duševní síly – zdravější fázi. Ale stále tam nebyla.Asi rok v průmyslu mi trvalo obrnit se proti těm všem komentářům a bloggerům, vnějším hlasům, které neměli nic jiného na práci než kritizovat moje tělo. Ale vnitřní hlas mi stále našeptává o mých nedostatcích. Pravděpodobně se nikdy nepodívám do zrcadla a neuvidím to, co bych vidět chtěl. Ale právě v této schopnosti vnímat tu propast a připomínat si, že jsem zdravý, šťastný a naživu, v té leží moje skutečná síla.Jako lidské bytosti nemusíme být perfektní – kdybychom byli, byli bychom zatraceně nudní. Ale máme-li žít do určité míry šťastní, musíme být schopni milovat sami sebe a všechny svoje chyby, ty skutečné i ty zdánlivé. Pořád ještě zjišťuju, které jsou které, a během toho se učím milovat sám sebe.
Reklama
Reklama
Aby bylo jasno, byl jsem si vědom, že porno průmysl nutně dělá z našich těl objekty a člověk musí být na vrcholu. Ale můj kamarád na vrcholu byl, a zaslechnutí toho rozhovoru ho velmi zranilo a vedlo k poruše příjmu potravy. V následujících letech držel extrémní diety a začal brát steroidy. Po 14 měsících byl hospitalizován, a potřeboval jak lékařskou, tak psychickou pomoc pro léčbu BDD.Několik dalších přátel a kolegů z průmyslu, které znám, mají podobný příběh. Je to problematika, která ovlivňuje nás všechny, bez ohledu na věk, pohlaví nebo sexuální orientaci. Ale myslím si, že do čím kritičtější komunity se ponoříte, tím víc se vzdálíte od reality. Když vaše komunita oceňuje nemožné standardy krásy a stavby těla, kdokoliv, kdo jich nedosáhne – i lidé „v reálném světě" běžně hodnocení jako atraktivní– začnete mít pocit nedostatečnosti a studu, který může vyeskalovat v něco nekontrolovatelného. A myslím, že toxická kultura gay porna může částečně pramenit z toxických elementů širší gay komunity.Plnou součástí gay scény jsem se stal v roce 2010, kdy jsem začal jako go-go tanečník, a myslím, že tyto rané zkušenosti byly primárním důvodem, proč jsem si vytvořil tak pokroucené vědomí o sobě samotném. Pamatuju si jednu noc, kdy jsem tančil vedle dvou extrémně vypracovaných, nádherných chlapů. Byl jsem rozpačitý ještě před tím, než jsme se svlékli a moje nejistota v průběhu večera jen rostla. Čím větší spropitné dostávali, tím nechtěnější jsem se cítil.Během další let jsem žil pouze podle velmi striktního cvičebního plánu a jídelníčku, držel jsem několik neuvěřitelně nezdravých crash diet a bral jsem hubnoucí pilulky, dokud jsem se necítil alespoň napůl spokojený se svým tělem. Po většinu tohoto času jsem se odmítal podívat do zrcadla. Když jsem nakonec našel sílu se na sebe podívat, myslel jsem si, že objevím i dávku duševní síly – zdravější fázi. Ale stále tam nebyla.Asi rok v průmyslu mi trvalo obrnit se proti těm všem komentářům a bloggerům, vnějším hlasům, které neměli nic jiného na práci než kritizovat moje tělo. Ale vnitřní hlas mi stále našeptává o mých nedostatcích. Pravděpodobně se nikdy nepodívám do zrcadla a neuvidím to, co bych vidět chtěl. Ale právě v této schopnosti vnímat tu propast a připomínat si, že jsem zdravý, šťastný a naživu, v té leží moje skutečná síla.Jako lidské bytosti nemusíme být perfektní – kdybychom byli, byli bychom zatraceně nudní. Ale máme-li žít do určité míry šťastní, musíme být schopni milovat sami sebe a všechny svoje chyby, ty skutečné i ty zdánlivé. Pořád ještě zjišťuju, které jsou které, a během toho se učím milovat sám sebe.