Sexsomnie: Jaký to je celou noc brutálně prošukat a ráno si nic nepamatovat

Pokud se během spánku proměňujete v sexuální zombie, která masturbuje nebo zneužívá osobu vedle sebe, aniž byste si to uvědomovali, pravděpodobně jste sexsomniak.

Sexsomnie by měla dostat cenu za nejhloupější jméno pro vážné onemocnění. Prvně o ní psal v roce 2003 Colin Shapiro. Sexsomnie vlastně odkazuje k celé řadě spánkových poruch, které vedou ke stejnému symptomu: zapojování se do sexuálních aktivit během spánku. Postižení prožívají všechno od hlasitého sténání, přes masturbaci až po samotný sex. A tím nejzajímavějším je fakt, že sexsomniaci si po probuzení ze svých nočních orgií nic nepamatují.

Sexsomnie může být znepokojující nejen pro nemocného, ale i pro toho, kdo spí vedle něj. Emily trpěla natolik svým sexuální chováním během spánku, že se rozhodla hledat odpovědi na netu. O jejím malém problému jsme si blíže pohovořili pomocí mailu. „Měla jsem tendence cítit se trapně a někdy dokonce provinile, když jsem měla jednu ze svých epizod. Hlavně protože jsem měla strach z toho, co jsem mohla dělat nebo říkat." Ve svém bdělém sexuálním životě popisuje Emily samu sebe jako spíše krotkou a něžnou dívku, což je přesný opak jejího chování během spánku:

Jsem neuvěřitelně agresivní a dominantní, sprostá a chci převzít kontrolu nad vším. Vždy jsem byla spíše tichá a nudná, když přišlo na sex a vždycky jsem byla zdrženlivá co se týče nadávek, protože jsem se cítila jako idiot, když jsem byla sprostá. A slyšet to, že jsem ve spánku úplně jiný člověk, je zároveň podpásovka pro moje ego, ale na druhou stranu i pozitivní změna.

Sexsomnie je druh parasomnie, jejímiž druhy jsou třeba noční děsy nebo náměsíčnost. Jen přibližně deset procent populace trpí těmito poruchami. Podle jedné nedávno publikované studie čtyři procenta žen trpících parasomnií na sobě pozorují i sexuální chování spojené se spánkem. Studie z roku 2007 pak zkoumala sexsomnii z hlediska pohlaví a zjistila, že u žen trpících touto poruchou je málo pravděpodobné, že by iniciovaly sex. Raději uspokojují samy sebe nebo jen ze spánku sténají. Naopak muži trpící sexsomnií se vyžívají v osahávání partnerky a pokusech se s ní vyspat.

Tak proč by někdo měl být během svých sexuálních aktivit při spánku agresivnější? „Když se dozvím, že jsem dělala věci, které mi obyčejně jdou proti srsti, nutí mě to přemýšlet, jestli nejde o nějakou potlačenou část mě, která se chce dostat na povrch," dozvídáme se od Emily. Ostatní sexsomniaci ale zažívají podobné zvláštně agresivní sexuální chování. „Jsem daleko agresivnější. Jakákoli předehra jde stranou, mírně řečeno," říká Joseph, který se nám přiznal, že má přibližně jednu epizodu sexsomnie měsíčně. „Moje partnerky byly překvapený nečekanou intenzitou toho všeho."

Spánek je mnohem složitější, než to vypadá zvenčí. To co vypadá jako pomalé vypínání vašeho mozku by se dalo spí popsat jako klidový režim na PlayStationu 4, který si můžete představit místo vaší krásné mysli. Některé funkce prostě pořád běží na pozadí. Stahujete novej software, nabíjíte ovladače a nebo, v případě sexsomniaků, se snažíte ojet Xbox 360 ležící vedle vás do prdele. Spánek probíhá v několika fázích, které mají vliv na různé části mozku a těla. Epizody sexsomnie se odehrávají během spánkového stádia NREM (non-rapid eye movement). Během této třetí fáze spánku je prefrontální mozková kůra v režimu offline. Prefrontální kůra má na starosti naše racionální myšlení, rozhodování, morálku atd. Základnější funkce jako je dýchání nebo reakce na intenzivní stres jsou stále velmi aktivní. Mnohem důležitější fakt pro lidi trpící sexsomnií je ten, že tělo není paralyzováno tak, jako při fázi REM. Sexsomnie je jen jedním z mnoha způsobů, jakým tělo reaguje na přerušenou spánkovou fázi číslo tři. Mluvení ze spaní, náměsíčnost nebo přejídání se ze spánku vždy probíhá, když je člověk částečně probuzen právě z třetí spánkové fáze. Bez fungující prefrontální kůry je tělo ponecháno svému osudu a snaží se uspokojit hlavně ty velmi základní potřeby: hlad, pocit bezpečí a nadrženost.

Bez prefrontální kúry nejste sami sebou. Jste spíše chodící (v tomto případě ležící), šukací nebo nenažrané reakční centrum. „Prošel jsem si obdobím, kdy jsem po probuzení hned dostal záchvat paniky a musel jsem vstát, abych ho setřásl," říká Joseph. Základním problémem Josepha tak nemusí být sexsomnie nebo záchvaty paniky, jako spíše syndrom spánkové apnoe. Emily má i další problémy se spánkem. Trpí extrémními nočními můrami a syndromem neklidných nohou. Pokud se zapracuje na těchto potížích, sexsomnie pravděpodobně zmizí. Na klinice ve Stanfordu léčili 11 lidí trpících sexsomnií. Léčbou vedlejších spánkových poruch byli doktoři schopni uzdravit 10 z jedenácti nemocných. V tiskové zprávě doprovázející studii Dr. Christian Guilleminault řekl: „Aktuální stav vaší mysli určí podobu spánkové poruchy, ale hlavní problémem je stále jen spánek."

Takže je sexsomnie výsledkem represe? Je sexsomnie jen projevem "skutečného já", kterému jinak brání probuzená mysl v existenci? Odpověď je ne. Bdělí lidé mají se svým spícím alter egem jen málo společného. „Sexsomnie je legitimní spánková porucha, která již podléhá zákonům, díky čemuž ji lze použít v právní obhajobě založené na automatismu," říká medicko-právní studie z roku 2015. Automatismus je právní název pro "absenci kontroly nad sebou samým." VICE sehnal právníka Bella Brava, který nám prozradil, že automatismus může jako právní obrana zafungovat ve dvou podobách. Prvním jsou nechtěné opakované pohyby (tj záškuby nebo epileptické záchvaty) a druhým krátkodobá ztráta identity a bezcílné chození - čemuž se jinak říká obranný výpadek. Sexsomnie může spadat mezi obě verze automatismu, jelikož může být jak důsledkem záchvatů (možnost č. 1) nebo spánkové poruchy podobné náměsíčnosti (druhá volba).

Jen proto, že se sexsomnie stává přijímanou poruchou hned neznamená, že ji soud přijme každému, kdo ji použije na svoji obranu. „Soud může tomuto důkazu dát váhu jakou chce a může rozhodnout, že to není dostatečné, aby obžalovaného mohl zprostit viny," říká Bravo. Jeden takový případ byl poslán sem do VICE Dr. Michelem A. Cramerem Bornemannem vedoucím vyšetřovatelem Sleep Forensics Association. „Od vzniku naší skupiny před deseti lety zahrnoval značný počet investigativních dotazů z oblasti vymáhání práva a právních komunit vyšetřování sexsomnie." V případu, který nám poslal, byl muž obviněn ze zneužívání své dcery. Tvrdil, že šlo o náměsíčnost, ale dělal věci, které ukázaly Bornemannovi, že nejde o typický případ: otevírání a zavírání dveří do pokoje jeho nevlastní dcery a přemisťování jejích polštářů by vyžadovalo větší mozkovou aktivitu, než která probíhá při epizodě sexsomnie.

Jak můžete vidět na případech Josepha a Emily, oba byli agresivnější během spánku, ale svou postel nikdy neopustili. Pokud zvládnete vstát a otevřít dveře, nejste sexsomniak. Jste úchylák.