VICEhttps://www.vice.com/csRSS feed for https://www.vice.comcsTue, 10 Jul 2018 13:14:21 +0000<![CDATA[Představujeme českého fotografa, který fotil největší jména současného rapu]]>https://www.vice.com/cs/article/3kyz48/predstavujeme-ceskeho-fotografa-ktery-fotil-nejvetsi-jmena-soucasneho-rapuTue, 10 Jul 2018 13:14:21 +0000 Mladý český fotograf jménam Martin Rybář jednou takhle odcestoval do Sydney a prostě se rozhodl, že chce fotit slavné osobnosti rapové a street scény. A tak je dnes fotí. Dostal se například ke jménům jako Virgil Abloh, The Weeknd, GoldLink, Tyga či Ian Connor. Nás zajímalo, jak se mu to povedlo.

Martine, na začátek se nám představ. Čím se živíš a jaká je tvá tvorba?
V současné době jsem v Sydney a fotím převážně na film, od Polaroidu po klasické point and shoot. Dávám přednost filmu před digitálem z jednoho obyčejného důvodu. Jsem omezený počtem fotek. A když někde jsem, tak fotím jen opravdové momenty, které stojí za to, a snažím si na daném místě uvědomit sám sebe a určitý moment. Nemám tisíce fotek a nemusím trávit čas u počítače editováním, aby fotka vypadala dobře. Fotky na film jsou autentické a vypadají dobře samy o sobě, žádnou svojí fotku jsem nikdy neupravil.

K focení jsem přidal i video, točím na VHS kameru a Super 8, baví mě používat staré formáty, nevýhodou je většinou cena celého procesu, ale je stojí to za to. Žádná videa jsem zatím nepublikoval, ale chystám se. K tomu všemu pracuju v restauraci, abych měl stálý příjem, a mohl se věnovat tomu, co chci dělat. Je to tam v pohodě, takže mě to neubíjí. Hlavně věřim, že to, co dělám, je součást plánu a jednou se mi to vrátí.

Weezy (foto: Martin Rybář)

Na více fotek se můžete podívat na Martinově Instagramu.

]]>
3kyz48Simona LuhováAdam PešekHip-HoprapSydneyFotoMartin Rybář
<![CDATA[Podívejte se, jak náš redaktor přesvědčil lidi z módního průmyslu, že je návrhářská hvězda]]>https://www.vice.com/cs/article/9k848a/podivejte-se-jak-nas-redaktor-presvedcil-lidi-z-modniho-prumyslu-ze-je-navrharska-hvezdaThu, 28 Jun 2018 11:03:25 +0000Na loňském pařížském fashion weeku se objevil jeden speciální návrhář jménem Georgio Peviani. Tuto osobu objevil v jednom z londýnských stánků a poté ji adoptoval pro své účely britský redaktor Oobah Butler, postupnou prací ji pak dostal až ke francouzským módním davům. Dostal se až na privátní přehlídky a exkluzivní večírky, taky se stal hvězdou mnoha blogů a sociálních médií i u těch top lidí z módního průmyslu. A pak o tom taky napsal a nyní už existuje i video, které celou jeho cestu zdokumentovalo. Tak se na něj podívejte.

]]>
9k848aVICE StaffJamie CliftonvideoParis Fashion WeekprankΜodaOobah Butlerdrogygeorgio pevianivtípek
<![CDATA[Včelpo: Na návštěvě ve voskovém muzeu včelky Máji]]>https://www.vice.com/cs/article/evk3az/vcelpo-na-navsteve-ve-voskovem-muzeu-vcelky-majiTue, 26 Jun 2018 10:30:39 +0000 Obchod českého včelařského svazu se nachází v centru Prahy – konkrétně v té šedé zóně kolem Myslíkovy ulice, kde se pohybují především turisté, ačkoliv už leží z dosahu všech památek. Vstříc vám nevyjde ani otevírací doba, která začíná později a končí dříve než ta vaše pracovní. A přesto, když si najdete čas i cestu, narazíte tu na obrovskou plejádu věcí, kterou spojuje jedna věc: včely a jejich produkty.

Je jedno, jestli je letitý nebo začínající včelař, včelí fetišista, náhodný kolemjdoucí nebo momentální nadšenec přírodních bioproduktů. Výčet toho, co tu z medu a včelího vosku prodávají, připomíná nadšené básnění Bubby z Forresta Gumpa o krevetách. Včelí svíčky, včelí krém, včelí pexeso, včelí omalovánky, plyšová včelka Mája, přívěšky ve tvaru dýmáku, včelařské příručky, včelí vosk, plátěnky se včelami, včelařské oblečení a dokonce i včelí med. Kdybyste se zeptali paní prodavačky na štětku na záchod ve tvaru včely, dám ruku do ohně za to, že vám ji ze skladu přinese.

Dům patří Svazu včelařů sídlícímu v horních patrech budovy už 80 let. Stejně dlouhou dobu se v přízemí nachází i prodejna. Jelikož včelaření nabývá popularitu i mezi mladými lidmi, zeptali jsme se tu na pár základních otázek pro bloudící začátečníky.

Včelařské potřeby najdete na adrese Křemencova 8, Praha 1. Jejich unikátní pracovní dobu i nabídku doporučujeme překontrovat na webových stránkách .

]]>
evk3azHannah SalehAdam PešekVeronika ŠvecováMEDČeskoPrahavčelyúlprague guide to shoppingobchodvčelařské potřeby
<![CDATA[Nike a fotbalové dresy: 20 let dozadu, ale pořád 1000 let napřed]]>https://www.vice.com/cs/article/7xmagq/nike-a-fotbalove-dresy-20-let-dozadu-ale-porad-1000-let-napredFri, 22 Jun 2018 13:16:02 +0000To, co zasel rok zpátky Gosha Rubchinskiy a úspěšně v tom pokračuje Virgil Abloh, současný kreativní ředitel Louis Vuitton, je mnohem víc hot než pokérované obličeje pubescentů, kteří se snaží následovat svoje o mnoho let starší a úspěšnější idoly. Fotbalové dresy totiž nikdy nebyly víc sexy než teď – v období, kdy se odehrává mistrovství světa ve fotbale v zemi, která nerespektuje základní lidská práva a kde ve VIP zóně Diego Maradona rýsuje lajny jak za starých časů.

Vítězové ale budou vždycky jen dva. Tým, který na konci turnaje pozvedne zlatou trofej, a značka, která prodá nejvíc fotbalového zboží. A tou se letos stoprocentně stane Nike.

Článek přinášíme ve spolupráci se streetwear obchodem Queens, kde se můžete obléct od hlavy až k patě, bohužel to však nejde do nigerijských fotbalových dresů, které už jsou po celém světě skoro vyprodané.

]]>
7xmagqVICE x QueensAdam PešekQueensnikeNigeriëfotbal#1000letnapred
<![CDATA[Cesta do nejhorších zákoutí temného webu]]>https://www.vice.com/cs/article/mbxqqy/cesta-do-nejhorsich-zakouti-temneho-webuThu, 21 Jun 2018 13:38:54 +0000 V únoru byl Matthew Falder, 29letý absolvent cambridgeské univerzity, odsouzen k 32 letům vězení kvůli několika sadistickým trestným činům včetně vydírání, voyeurismu, focení nemravných dětských fotografií a podněcování ke znásilnění dítěte. Několik těchto zločinů se událo na temném webu, kde byl Falder součástí virtuální komunity brutálních násilníků. Jeho zločiny jsou ostrou připomínkou toho, že se pod anonymitou temného webu skrývají mezi překupnictvím drog a svobodou soukromí nevyslovitelné hrůzy.

Právě v téhle šedé zóně plné pověstí o tajných vládních složkách a smrtících gladiátorských zápasech se pohybovala australská novinářka a blogerka Eileen Ormsby. Původní profesí právnička korporátní firmy a nyní spisovatelka, napsala knihu The Darkest Web pojednávající o její cestě od obchodu s drogami a sítí kontaktů na nájemné vrahy po nejpochybnější místa, která internet ukrývá. Ale nejneuvěřitelnější momenty knihy jsou ty, které popisují její osobní setkání s klíčovými postavami temného webu.

S Eileen jsem mluvil o její cestě do duše temného webu a o tom, co o nás tato tajemná oblast opravdu vypovídá.

VICE: Jak moc je pro komunitu temného webu důležité utajení?
Eileen: Anonymita je tu posvátná. Doxxing ( zveřejnění pravého jména nebo adresy, pozn. překl.) je tady považován za jeden z nejohavnějších zločinů. Temný web poskytuje místo, kde si uživatelé mohou dát jméno a identitu takovou, jakou chtějí. Jsou si jistí tím, že v jejich reálném životě nebudou identifikováni, a taky tím, že místo jejich setkávání nebude nikdy uzavřeno. Zdejší komunita opravdu drží při sobě. To znamená, že lidé naladění na stejnou vlnu se můžou spojit za nějakým zločinným účelem, a přitom jsou klidní v tom, že je nikdo nikdy nevystopuje. To může být využito pro dobrou, ale samozřejmě taky pro špatnou věc.

Je zdejší komunita odtržená od reálného světa?
Naše životy jsou v současné době online natolik, že svět na síti je reálný svět. Není mezi nimi žádná hranice. To, čím se temný web tolik vyznačuje, je rouška tajemna, která ho zahaluje, a tím pádem dovoluje lidem dělat různé věci. V některých případech to může být fajn – lidé, kteří za normálních okolností nejsou slyšet, zde mají svůj prostor a svůj hlas. Temný web užívají whistle-bloweři nebo lidé ze zemí s represivním režimem.

Na druhou stranu může takové prostředí lidi přimět udělat něco, co by v reálném životě nikdy neudělali nebo by se k tomu nikdy nepřiznali. Třeba počítačový maniak, který v reálném životě nikoho neuhodil, je tady najednou největší drsňák. Lidé na temném webu nejsou děsiví po fyzické stránce jako ti, kteří se pohybují v podsvětí reálného světa. Ale jestliže si někdo objedná vraždu pouhým kliknutím myši, možná takoví ani být nemusí.

Zabývala ses Matthewem Grahamem, mladým mužem známým jako „Lux“, který provozoval nejhorší pedofilní a „hurtcorové“ stránky na temném webu ze svého pokoje v Melbourne. V roce 2016 jsi byla na jeho soudním slyšení, kde ho soudce popsal jako představitele „čistého zla“. Jaký jsi z něj měla dojem?
Byl to ubožák bez přátel, smutný malý kluk. Byl hodně sociálně neohrabaný, měl dost problémů a tohle byl jeho způsob, jak se cítit důležitě. Člověku to přijde skoro až smutné, ale on byl tak odporný, že jste ho prostě litovat nemohli. Jeho rodiče podle všech důkazů o ničem nevěděli. Viděla jsem jeho otce u soudu a byl to zlomený muž. Musel poslouchat, co jeho syn prováděl pod jeho vlastní střechou. Byla to docela zdrcující podívaná.

Jací lidé jsou součástí „hurtcore“ komunity?
Je nepředstavitelné, čeho jsou zlí lidé schopní. Ale opravdu děsivé je to, jak se zdají být v reálném životě normální. Myslíte si, že musí existovat něco, čím se prozradí, ale oni jsou naprosto racionální, inteligentní a nemusí to vždycky být sociálně neohrabaní jedinci. Je to hrozné.

Existuje nějaké pojítko mezi lidmi aktivními na temném webu?
Musíte být aspoň trošku technický typ. Většinou se jedná o zástupce střední třídy, převážně muže ze západních anglicky mluvících zemí – USA, Evropy a Velké Británie. Na temném webu se používá hlavně angličtina, i když se tu objevuje čím dál víc ruských diskuzních fór.

Jako součást svého vyšetřování jsi vyzkoušela jednu z proslulých stránek o nájemných vraždách. Musela jsi jim poskytnout svůj cíl?
Předstírala jsem, že chci nechat zabít svého exmanžela, abych jednu z těchto stránek mohla vyzkoušet. V té době už byl po smrti, takže jsem klidně mohla poslat jeho fotku a další detaily. Chtěla jsem jen vědět, jak celý proces probíhá. Ale nakonec jsem nebyla přesvědčená, že by to bylo reálné.

Dostala ses na kobylku organizaci Besa Mafia – největší stránce o nájemných vraždách na temném internetu. Jak se ti to podařilo?
Lidi z Besa Mafia byli hodně mazaní a dost uživatelů na temném webu věřilo, že je to skutečné. Můj britský kamarád Chris Monteiro použil hacknuté složky, a díky tomu jsme získali přístup do jejich databáze a inboxu. Trošku mě znepokojilo, když mi majitel té stránky začal vyhrožovat násilím. Vypadal dost rozrušeně.

V databázi byl seznam skutečných lidí, kteří byli ochotni zaplatit za vraždu jiného člověka. Co jste udělali?
Asi pětadvacet lidí zaplatilo Besa Mafii tisíce dolarů v bitcoinech za to, že někoho zabijí. Většinou šlo o zhrzené milence nebo vyřizování účtů mezi manželi, jednalo se o muže i ženy z celého světa. S Chrisem jsme kontaktovali policii a poslali jsme jim odkaz do databáze.

Policie reagovala hodně zpomaleně, opakovali nám, že „je to jedno, stejně je to podvod“. Ale ve skutečnosti šlo přeci o to, že všichni tihle lidé byli ochotni reálně zaplatit horentní sumy výměnou za násilí a vraždy. Úžasné na tom bylo to, že britská policie se Chrisovi za spolupráci odvděčila tak, že mu vyrazili dveře a on strávil 48 hodin ve vazbě, než si uvědomili, co provedli.

V knížce se podrobně věnuješ „Hedvábné stezce“. Co říkáš na to, že Ross Ulbricht si objednával vraždy jiných lidí?
Pár let jsem mu to věřila. Opravdu jsem věřila jeho vizi a tomu, co s Hedvábnou stezkou zamýšlel. Takže když ho zatkli a policie tvrdila, že si objednával vraždy – i když jsme tehdy věděli, že ty vraždy nakonec spáchány nebyly – nevěřila jsem tomu. Myslela jsem si, že to jen úřady chtěly proti Ulbrichtovi poštvat veřejnost, protože jeho příznivci působili skoro jako nějaký kult. Zjištění, že to celé byla pravda, pro mě bylo zdrcující. Můžete se ho snažit omlouvat, jak chcete, ale je nesporným faktem, že tenhle libertarián toužící po míru (jak sám o sobě tvrdil) a někdo, kdo se snažil poskytnout nenásilné prostředí pro obchod s drogami, byl prostě a jednoduše ochotný použít násilí, aby ochránil svoji říši. Byla jsem zklamaná.

Jakou radu máš pro ty, kdo se poprvé chystají prozkoumávat temný web?
Skoro všechny stránky, kromě těch opravdu zavedených (ale někdy to platí i u nich), které chtějí tvoji kryptoměnu, si ji prostě vezmou a na oplátku ti nedají nic. Kupující na temném webu si musí neustále dávat pozor, aby se nepřihlásili na jednu z tisíců stránek, která jim vybílí jejich bitcoinový účet.

Úplně první věcí, kterou musíte udělat, když se chcete spustit do hlubin temného webu, je průzkum. Přečtěte si o tom všechno, co najdete. Podívejte se na Reddit, udělejte si obrázek o tom, co je a není skutečné a jaké podvody tu můžete očekávat. Když se vydáte na temný web a kliknete na první odkaz, který najdete, bude to phishing. Neklikejte jen tak na odkazy, aniž byste věděli, kam vedou, protože byste mohli narazit na něco, co už pak z hlavy nevymažete.

Jaká je pravděpodobnost, že mě přistihnou při nákupu drog přes internet?
Když si budeš kupovat množství pro osobní spotřebu, je pravděpodobnost hodně nízká, především pokud nakupuješ v rámci své země. Zásilka přijde v jednoduchém obchodním balíčku, který je k nerozeznání od milionů jiných balíků, které jsou v oběhu. Zásilka bude zapečetěná tak, aby drogy nemohli ucítit psi. Pokud ti balíček přijde ze země jako je třeba Holandsko, pak je ta pravděpodobnost vyšší.

Je pravda, že prodej drog na temném webu je v posledních letech chaotičtější?
Myslím, že zlatá éra Hedvábné stezky je u konce. Prodej přes temný web je mnohem zmatečnější a tržiště, která přišla po Hedvábné stezce, byla mnohem větší. Bylo jim ale naprosto jedno, co prodávají. Polovina majitelů se prostě sbalila a odešla hned, jak si vydělala dost peněz, a hodně stránek se zrušilo kvůli trestnímu stíhání.

Dneska existují hlavně menší, decentralizovaná tržiště. Nikdo už nechce svěřit bitcoiny na vázaný účet, jako to bylo dřív. Tenhle systém, který dokonale fungoval v éře Hedvábné stezky, dnes už tak dokonale nefunguje. Čestnost a stabilita už neexistuje tak jako dřív. Ať už Ross Ulbricht provedl cokoli, je jisté, že svůj projekt se snažil vést co nejpoctivěji a o svoje prodejce a zákazníky se staral.

Hedvábná stezka se samozřejmě zasadila o vzestup bitcoinu. V jejích počátcích byla jeho hodnota menší než dolar, takže dokázala užitečnost stabilní decentralizované kryptoměny. Bitcoin už se dávno nespoléhá na svoje využití v rámci temného webu, dokonce už zde ztrácí svoje výsadní postavení, ale je jisté, že bez Hedvábné stezky by nebyl tam, kde je nyní.

Myslíš, že internetový obchod s drogami se bude postupně zmenšovat?
Když budou zákazníci často okrádáni nebo pro ně ten systém bude příliš složitý, určitě se vrátí ke starým způsobům nákupu drog, takže online nakupování bude míň populární. Ale podle mě bude pořád existovat malé jádro prodejců, hlavně těch, kteří budou prodávat lehčí drogy jako trávu, MDMA nebo LSD, kterým se bude dobře dařit vždycky.

Podporovatelé temného webu tvrdí, že je to místo nezbytně důležité pro internetovou svobodu a soukromí. Je to opravdu tak nebo jsou to jen výmluvy?
Myslím si, že stále nejsme dost paranoidní. Vždycky, když na něco kliknete, tak se ten algoritmus někam posílá a je o vás známo zase o něco víc informací, které se pak různě přeprodávají. Vzdali jsme se tolika věcí, aniž bychom si to vůbec uvědomovali a teď už to nejde vzít zpátky. Děti dneska vyrůstají bez jakéhokoliv soukromí – všechno dávají na internet a je to pro ně úplně normální. Nemáme tušení, kolik informací je o nás seskupeno a jak budou tyhle informace v budoucnu využity.

Jak vidíš budoucnost temného webu?
Myslím, že se teď nacházíme v post-soukromém světě a ani si to neuvědomujeme. Hodně lidí by bylo ochotných se vzdát svého soukromí, jen aby se jim žilo pohodlněji. Podle mě se ale brzy objeví silné hnutí, které bude chtít znovu převzít kontrolu nad svými informacemi, protože někdo prostě nechce, aby se staly majetkem marketingu. Nástroje k ochraně soukromí, které jsou třeba poskytovány na temném webu, se začnou víc objevovat i v technice, takže se jednoduše budeme moci rozhodnout, kolik toho chceme o sobě dát vědět.

Jaká stránka na temném webu je nejlepší?
Nemůžu ti říct jméno, ale říkám tomu duhový růžek plný štěstí na temném webu. Je to místo, kde se setkávají psychonauti – je to pro nadšence do psychadelik. Plné skvělých lidí, co si povídají o skvělých věcech.

Knihu The Darkest Web vydalo 14. března nakladatelství Allen & Unwin.

]]>
mbxqqyMax DalySimon ChildstechFeaturesInternettordark webdrogyvraždy
<![CDATA[Je těžké být mladý v zemi, která neexistuje]]>https://www.vice.com/cs/article/437zmp/je-tezke-byt-mlady-v-zemi-ktera-neexistujeMon, 18 Jun 2018 08:24:37 +0000 Fotograf Anton Polyakov se narodil a vyrostl v samozvané Podněsterské republice, malém státu, který bojuje za formální uznání Spojených národů od roku 1990, kdy vyhlásil nezávislost na Moldavsku.

Minulý rok jsme s Polyakovem mluvili o jeho oceněné foto sérii „Transnistria Conglomerate“, která má za cíl zvýšit povědomí o tomto státu tím, že poukazuje, jaký je život v zemi, která technicky neexistuje.

Nejnovější práce 27letého fotografa „Palác pionýrů“ se soustředí především na překážky, kterým musí mladí lidé čelit při vytváření nějaké formy kolektivní identity – politické i sociální – ve státě, kde je velmi málo zavedených tradic.

Tiraspol v noci.
]]>
437zmpThomas VorreyerDipo FaloyinVICE InternationalMladiTiraspolfotkyMoldaviesvětPodněstříAnton Polyakov
<![CDATA[Seznamte se s pouliční prodejkyní z Bangkoku, která získala michelinskou hvězdu]]>https://www.vice.com/cs/article/mbkkk4/seznamte-se-s-poulicni-prodejkyni-z-bangkoku-ktera-ziskala-michelinskou-hvezduWed, 13 Jun 2018 12:01:59 +0000 Když přijde na tradiční thajské jídlo v současném Bangkoku, nevyhnete se pocitu, že se blíží jeho konec. Kulinářská scéna tohoto města se mění, modernizuje a v jistém smyslu ztrácí svoji specifičnost, která je pro ni charakteristická. Dřevěné uhlí se nahrazuje plynem, zvýrazňovače chuti začínají převládat nad časem a úsilím, a recepty, které byly předávány z generace na generaci, jsou často vyměněny za rychlé jídlo v jednom z tisíců fast foodů 7-Eleven.

Naštěstí tu stále můžete najít kuchaře s odhodláním používat klasické techniky a vařit podle tradičních, časem ověřených receptů.

Pro některé známá jako sestra Mole, Fai byla oceněná michelinskou hvězdou na konci roku 2017. To se u pouličních prodejců, kteří pracují v části zvané „Brána duchů“, nevidí každý den. Vynechte neonovým nápisem označenou restauraci Thipmasai, která se proslavila díky thajské televizi, a místo toho zamiřte kousek vedle, protože Raan Jay Fai je skutečný klenot.

Stejně šťavnatého kraba najdete v jejích smažených omeletách ve tvaru torpéda – právě za ty omelety si vysloužila michelinskou hvězdu. Do vajíček přidá štědrou porci krabího masa, rozmíchá s kapkou rybí omáčky a směs pak šťoucháním a manipulací svých špachtlí vytvaruje do cylindrického tvaru. Omeleta, nebo taky kai jiao boo, je zlatavá a křupavá na povrchu, a šťavnatá a plná krabího masa uvnitř, servírovaná s thajskou omáčkou sriracha (jemnější a sladší než známá Red Rooster), která vše doplní o povinnou špetku ostrosti.

Dvě další jídla stojí za útratu. Faiina verze tom yum koong (velmi známé polévky dostupné téměř v každé thajské restauraci na západě) je zcela výjimečná. Velmi kořeněná, velmi kyselá, po jejím ochutnání se vám každá jiná varianta, kterou jste před tím jedli, bude zdát mdlá a fádní. Jestli jste ochotni zničit si svoje veškeré dobré vzpomínky na thajskou kuchyni z dřívějška, jděte do toho a dopřejte si její verzi. Pak je tu její talee prik daa, mořské plody na černém pepři – šťavnaté mořské plody smažené na pánvi wok s hojným množství pepře a česneku. Omáčka je tak dobrá, že až se nebude nikdo dívat, vylížete ji z talíře.

Protože vaří vše sama, chvíli si počkáte, ale čas si lehce zkrátíte pozorováním, jak krájí, obrací, komponuje a sestavuje svoje jídla. U Raan Jay Fai nenecháte za jídlo $1–2 dolary, jak je za pouliční jídlo obvyklé – za jídlo pro dva snadno utratíte $40, ale nikde jinde neochutnáte nic podobného.

Raan Jan Fai, 327 Maha Chai Road, Bangkok

]]>
mbkkk4Claire HandlemanKambria FischermichelinWOKAsiejídloThajsko
<![CDATA[Vaše plastové odpadky zabíjejí spoustu ptáčat]]>https://www.vice.com/cs/article/zmgaa8/vase-plastove-odpadky-zabijeji-spoustu-ptacatMon, 11 Jun 2018 08:54:31 +0000Chris Jordan začínal focením hald odpadků. Vyrazil do přístavu ve svém rodném Seattlu a fotil velké hromady plastových naplavenin rozsetých po pobřeží. Vyfocené obrázky si potom vyvěsil ve studiu, kde obdivoval podivně krásné formace společně s kamarádem fotografem. Kamarád, který byl shodou okolností uznávaným humanistou a aktivistou, mu řekl: „Moc se mi líbí všechny ty součásti, ale vidím v tom hrůzostrašný portrét Ameriky.“ A Jordanovi najednou svitlo.

Jordan se rozhodl nafotit obrovský ostrov odpadků, který údajně plave uprostřed Tichého oceánu. Když se ho ale v roce 2009 pokoušel najít, překvapilo ho, že to není tak úplně ostrov. Místo toho narazil na něco mnohem smutnějšího.

Atol Midway se nachází na severu Tichého oceánu, nejdále od kteréhokoliv kontinentu na Zemi. Tenhle shluk malých ostrovů je sítem na odpadky a Jordan objevil, jaký to má vliv na život divokých ptáků v okolí. Zkontaktovali jsme ho, abychom se dozvěděli něco víc.

Máš obavy o naši budoucnost?
Když vezmu v úvahu, že se lidé o znečištění oceánů začali zajímat poprvé v roce 2008, globální povědomí se od té doby posunulo o velký kus kupředu. Je ale jasné, že pokud budeme nadále udržovat směr, jakým se vydáváme, je toho hodně, čeho bychom se měli obávat. Nikdo a nic jiného než my naše směřování nezmění, takže jsou důvody pro optimismus i beznaděj. Společně se můžeme rozhodnout, jak bude naše budoucnost vypadat.

]]>
zmgaa8Harriet RennJulian Morgansekobudoucnostptácitrvalá udržitelnostplastový odpadudržitelnostGreat Pacific Garbage Patchplastyodpad
<![CDATA[Flora Olomouc: Jak to vypadá na největší české výstavě květin]]>https://www.vice.com/cs/article/qvnekx/flora-olomouc-jak-to-vypada-na-nejvetsi-ceske-vystave-kvetinFri, 08 Jun 2018 10:54:32 +0000Každoroční veletrh Flora Olomouc doplňuje s litoměřickou Zahradou Čech a českobudějovickou Zemí živitelkou triádu, která reflektuje českou lásku k zahradničení a pěstitelství. Zatímco zbylé dvě jsou přehlídkou techniky typu traktory anebo zemědělských plodin, jejich subtilnější olomoucká sestra už šedesát let nabízí vše pro tu marnivější stránku obhospodařování vlastního kousku půdy a to rovnou ve třech termínech – na jaře, v létě a na podzim.

V pavilonu A, který lze označit jako centrum veletrhu, se slavilo letošní 60. výročí expozicí Pugét pro Floru. Desítky aranžovaných kytic visících ze stropu měly akci údajně přiblížit návštěvníkům jako ještě nikdy ve své historii prostřednictvím „moderního výstavnictví“. Vedle toho se tu konala konference pro odborníky na téma Zelené střechy nebo zde sídlila prezentace Českého svazu zahrádkářů, dlouhodobého spolupořadatele.

Areál výstaviště ve Smetanových sadech jsme si s fotografem Lukášem Havlenou prošli celý. Osobně mě zarazilo, do jaké míry stánkový prodej vůbec nesouvisí s tématem, tj. květiny. A překvapilo mě i to, že moje rozčarování zdaleka není subjektivní – to stejné dočtete i na Wiki: „Mezi zboží prodávané v dalších pavilonech patří z největší části zboží bez vztahu k zahradnictví jako bižuterie, hračky, autopotahy, záclony, koberce, boty, textil, sportovní potřeby, digitální nosiče, lepidla. Celkově tak sortiment prodávaný v druhé dekádě 21. století na Flora Olomouc připomíná spíše běžné „vietnamské“ tržiště.“

Neštěstí jednoho, štěstí druhého, říká jedno přísloví a má pravdu.

]]>
qvnekxHannah SalehAdam PešekLukáš HavlenaExpoČeskotržištěkvětinyOlomouczahradnictvíFlora Olomouc
<![CDATA[Jak se studuje vysoká ve válečné zóně]]>https://www.vice.com/cs/article/ev5n8j/jak-se-studuje-vysoka-ve-valecne-zoneWed, 06 Jun 2018 11:01:28 +0000Pro studenty vysoké školy v Severní Sinaji, provincii na severovýchodě Egypta, jsou zvuky výstřelů, policejní obrněnci a neustálá hrozba bombového útoku denním chlebem, kterému musí čelit, pokud chtějí chodit na přednášky.

Provincie je domovem asi stovky tisíc studentů navštěvujících dvě univerzity – státní univerzitu Suezského průplavu a soukromou Sinajskou univerzitu. Mnoho studentů z okolních měst se rozhodne studovat v této oblasti jednoduše proto, že na poli vyššího vzdělání mají v širokém okolí jen málo jiných možností.

Za posledních šest let bojovníci hlásící se k ISIS vystupňovali útoky proti egyptské armádě, často právě v srdci sinajského regionu. Teroristická organizace započala svou činnost v roce 2011 systematickým bombardováním ropovodů vedoucích do Jordánska a Izraele. V květnu roku 2012 se ISIS zaměřila přímo na vojenské cíle. Výsledkem těchto útoků jsou armádní protiútoky, stovky mrtvých místních obyvatel a tisíce utečenců.

Průčelí hlavní univerzitní budovy po nedávném bombovém útoku na přilehlém kontrolním stanovišti

Bez ohledu na to, jak moc si místní studenti dávají pozor, je těžké plně vytěsnit všudypřítomné nebezpečí. Před několika měsíci byla zničena část hlavní univerzitní budovy, když vyhodili do povětří kontrolní stanoviště hned vedle.

„Všechny nás to velmi trápí – studenty i vyučující, ale zodpovědnost si za naše studenty bereme na svědomí my,“ říká Amal Nasruddin, vedoucí katedry anglistiky Sinajské univerzity. „Je ale čím dál obtížnější zajistit jejich bezpečí. Útoky Islámského státu jsou čím dál horší a dopadají i na území severního Sinaje. Přišel jsem od roku 2014 o tolik studentů. Poslední se jmenoval Mohammad Abu. Ale podle toho, jak to tady vypadá, je mi jasné, že nebude tím posledním.“

]]>
ev5n8jAhmed Abu DraaDipo FaloyinISISStudiumVICE Internationalterorismusvice arabiaSinaj