HR Giger pracuje o víkendech

HR Giger, nehledě na to, kolik muzeí a galerií plní svými dalšími díly, se do historie zcela jistě zapíše jako ten divný švýcarský týpek, který se zásadním způsobem podepsal na filmu Vetřelec. Giger během 70. let vyprodukoval knihu nazvanou Necronomicon, díky níž se dostal mezi přední fantastical umělece své doby. Salvador Dali z něj byl tak ohromen, že si ho pozval k sobě do Španělska, a při té příležitosti mu i přebral přítelkyni.

V 80. letech se Giger zamotal do filmové tvorby a získal Oskara za Vetřelce. Ale poté, co spolupracoval na několika příšerných snímcích, se v 90-tých letech vytratil a věděli o něm snad jenom gotici a metalisti, když sjížděli jeho katalog s tetováním na záda. Teď je mu 69. Je sice nenáviděn feministkami a puntičkářy kolem různých obscéností, ale stále zůstává králem temnot a člověkem, kterého se děsil i Ridley Scott. Přitom je strašidelný asi tak jako ten nabručenej starej páprda od vedle. Nosí gumové pantofle Crocs. Poflakuje se po zahradě, mumlá na svý kočky a odpoledne se vyvalí před obrazovku a otevře si lahvinku, kdykoliv se mu zachce. Jeho žena Carmen žije ve vedlejším domě. Giger prorazil díru do zdi, aby budovy propojil. Gigerova strana je vymalována od podlahy ke stropu černě, takže Carmenina v porovnání s tím nevypadá tak špatně.

Svůj čas dělí mezi zámkem v Alpách a domem v Curychu, kde má malej vláček, co jezdí kolem dokola po jeho zahradě a projíždí přímo i kuchyní. Když dělá skicy, pořád rád kreslí divný mimozemšťany s robustním tělem, které tisknou křehce vypadající ženy k zemi, ale období nočních můr a brutálních halucinací už prý má za sebou. Do postele chodí v pět ráno a vstává v poledne. Noc před rozhovorem to Giger trošku přehnal u večerního stolu.

Vice: Jaké bylo vaše včerejší fondue?
HR Giger: Těžké. Ó tak těžké. Vždy potom říkám: "Ó můj bože, proč jsem to jen udělal?" Jenže je to tak dobré…

Co vůbec v poslední době děláte?
Víte, že jsem nemaloval už od 90. let? Jsem tak klidný. Rád se koukám na televizi. Rád sleduju seriály. Hlavně Wire. A Sopranos jsou taky hodně dobrý.

Včera jsme potkali vašeho dobrého přítele Waltera Wegmüllera, který pomáhal Timothy Learymu, když byl na útěku. Mluvil o "šílených dobách" tenkrát ve Švýcarsku v 70-kách. Jaké byly?
Ach, šílená doba. Když byl Timothy Leary ve Švýcarsku, doufal, že tu získá azyl a bude tu moci zůstat, aby nemusel zpátky do vězení v Americe. Sbíral jsem pro něj podpisy. Můj táta byl farmaceut, víte? "Co s tímto chlápkem děláš?", ptal se mě. Bylo to vtipný. Timothy Leary byl tak milý muž. Sice jsem ho tenkrát ve Švýcarsku nepotkal, ale později v Los Angeles napsal pro mé knihy dva články. Byly velmi dobré a on byl prostě fajn člověk.

Probírali jste vzájemně své nápady?
Hm, tolik ne. Co jsem mu asi měl povídat? On byl tak inteligentní a věděl toho tolik a já… No, byl jsem pouhý umělec..

Dal jste si s ním někdy LSD?
Á, vy víte, že o tom nemůžu mluvit, když to nahráváte. LSD je pořád zakázané, takže o takových věcech není dobré mluvit.

Řekl jste, že dost inspirace pro vaše umění přichází ze snů, konkrétně z nočních můr?
Každý se vždy zajímá o mé sny. Inspirace ale vlastně přichází spíš z literatury. Četl jsem toho tolik, co mě následně inspirovalo. Hodně velkou inspirací mi byl Beckett. Hlavně jeho hry. Vzdal jsem hold Samuelovi Beckettovi svými obrazy [Pocta S. Beckettovi I,II,III]. Byly to jedny z mála barevných obrazů, které jsem vytvořil.

Jací další spisovatelé vás inspirovali?
Především autoři kriminálek. Začal jsem s Edgarem Wallacem a později četl všemožné spisovatele ze západu.

Vychází vaše dílo z daleko temnějšího místa než Beckett nebo Wallace?
Temnějšího, ano. Částečně z Chur, což bylo místo, kde jsem vyrůstal, a částečně z války. Narodil jsem se v roce 1940, takže jsem mohl cítit tu atmosféru, kdy se mí rodiče báli. Lampy vždy svítily tmavě modrou barvou, aby nás nemohly bombardovat letadla. Švýcarsko a Německo jsou blízko u sebe a válečné cíle nebyly vždy perfektně vyznačeny. Tento strach jsem cítil velmi intenzivně. Později jsem prošel spoustou čarodějnických knih a podobných věcí. H.P.Lovercraft a tahle sorta lidí. Řekl bych, že jsem nejvíce ovlivněn knihami, ale sny určitě také.

Dokážete nějak kontrolovat své sny a manipulovat v nich se vším okolo?
Ano, někdy se to stane a já vím, že jsem ve snu. Nebo mívám pocity, že jsem opustil své tělo. Ale to se mi stávalo tak před 10 nebo dokonce 20 lety. A asi tak čtyřikrát až pětkrát, ale ano, byla to síla.

Měl jste strach?
Ne. To nebylo strašidelný. Bylo to právě dobrý, byl jsem tak překvapený. Sen, ve kterém máte pocit, že se nemůžete nadechnout - to je strašidelný. Nebo takový ty sny, kdy jsem byl uvězněný v rakvi atd.. To bylo strašidelný. Ale později jsem začal vytvářet pasážové obrazy [Pasáž I-XXX] a ty na to byly dobrý. Docela se mi pak ulevilo. Když jsem je maloval, nezdávaly se mi absolutně žádné špatné sny. Dost to pomohlo.

Stává se vám to často?
Né, ne často. Ale udělal jsem dobře, protože tenkrát mi ty špatný sny narušovaly celou mou práci. Byl to dobrý prostředek na to, abych se cítil lépe.

Můžete mi říci něco o snu, který stál za vaší knihou Necronomicon, kterou Ridley Scott použil jako podklad pro Vetřelce?
To mám z H.P. Lovecrafta. V 70-tých létech jsem s ním byl hodně spjatý.

A samotná figura Vetřelce?
Všechno vycházelo z toho samého. Už jsem měl dodělaného Necronoma IV a V - tyhlety monstra s dlouhými hlavami. Ty, co viděl Ridley Scott. Vystavoval jsem je v jedné galerii v Paříži. Tu navštívil Jodoworsky a také právě Ridley Scott a později mi přišla nabídka, abych dělal něco pro filmy. Nejdříve pro Jodoworského Dunu a pak pro Ridleyho Scotta Vetřelce.

Co se stalo s Dunou?
Duna se mnou nikdy neproběhla. Byl jsem o to sice požádán dvakrát, jednou Jodorowským a podruhé Ridley Scottem, ale práva na Dunu měla dcera Dino de Laurentise a ta je nakonec dala Davidu Lynchovi. A Davidu Lynchovi jsem se moc nezamlouval.

Jakto?
Řekl mi, že jsem mu ukradl jeho nápady, že jsem mu ukradl jeho dítě. Já mu řekl, že jsem měl rád jeho dítě z Mazací hlavy. Vždy jsem o něm mluvil velmi pěkně, ale on byl trošku divný. Jednou na mě žárlil, že jsem vystavoval v New Yorské galerii a on nemohl. Byl nevrlý, ale já ho měl rád.

Máte nějaký oblíbený Lynchův film?
Ano, myslím, že všechny Twin Peaks. Ty byly fakt výtečné. No a samozřejmě to začalo u Mazací hlavy. Všechny filmy, které natočil, byly úžasné.

Nakolik jste mohl ovlivňovat produkci Vetřelce?
No, režíroval to Ridley Scott a já do toho neměl moc co mluvit. Ridley Scott věděl přesně, co chtěl. Já byl šťastný, že se mu líbila moje kniha a že ji ukazoval celému štábu, jako by to byla nějaká bible. Mám ho moc rád. Je to skvělej chlap.

Gigerovy předběžné skicy pro film Batman.

Některé další projekty, které jste dělal po Vetřelci - jako Poltergeist II a Killer Condom - nebyly tak dobře přijaty, proč jste se rozhodl na nich pracovat?
Po Vetřelci se mi věci ve filmu už nevyvíjely tak dobře, protože jsem se na nich nepodílel dostatečně. Nechtěl jsem zůstávat dlouho v jiném státě. Strávil jsem několik měsíců v Shepperton Studios prací na Vetřelci, a chtěl jsem už být doma. Takže později, když jsem pracoval na těchto dalších projektech, jsem u každého strávil pouze pár dní mimo domov. Když se pak dostaly ven, myslel jsem si: "A doprdele." Ale nemohl jsem to změnit. Už nebyl čas. Takže jsem si myslel, že to byla špatná cesta, jak pracovat. Když pracuješ na filmu, musíš u toho být celou dobu a pořád sledovat, co se děje, nebo to pak udělají tak, jak chtějí oni. Ve filmu se každý snaží prosadit svý vlastní nápady a dělat to svým vlastním stylem. Když jsem tyhle filmy viděl, byl jsem z toho deprimovaný.

A z kterého filmu jste byl nejvíce deprimovaný?
No ze všech. Potěšil mě jenom Vetřelec a všechno ostatní bylo na nic.

Jste nechutně bohatý, když jste dělal na tolika věcech v Hollywoodu?
Á, to né. Vlastně jsem chudej. Musel jsem prodat několik svých obrazů, abych mohl zaplatit za  zámek. Na hovno. Musel jsem prodat některé velmi krásné a velmi důležité obrazy.

Kdy jste dostal zámek?
Měl jsem nějakou výstavu v Gruyeres v roce 1990 a do toho města jsem se zamiloval. Slyšel jsem, že tam chtějí prodat zámek, tak jsem ho koupil v aukci. Bylo to velmi těžké a já opravdu nejsem bohatý, chápete? Mám peníze ze všelijakých míst. Vždycky jsem hledal něco, nějaké místo, kde bych schovával své obrazy a sochy a ten zámek se mi zdál tím pravým místem.

Je práce na zámku pořád ve vývoji nebo už je hotovo?
Více méně jsem hotov, ale ne vše se vydařilo. Mám na mysli to, že jsem měl moc malej rozpočet. Vždycky to ale můžu udělat líp. Dělám teď různý akce v různých zemích, abych pro zámek získal publicitu. A aby se vědělo, kde jsou mé obrazy.

Co se stalo s vašimi obrazy?
Některé se prodaly. Ani nevím kam. A některé byly ukradeny. Hrozné.

Ukradli je z vašeho domu?
Některé ano. A v průběhu transportu na výstavy. Sračka. Třeba dva obrazy pro Emersona Lakea a Palmera, pro jejich Brain Salad Surgery album.

Co děláte v takových situacích?
Nic. Zkoušel jsem různé věci. Třeba jsem řekl, že zaplatím 10,000 franků tomu, kdo mi řekne, kde jsou. Ale dodnes nevím, kde jsou. Hodně mě to štve. Mám je fakt rád, dělal jsem je v roce 1973 a Emerson Lake a Palmer se na ně dokonce přijeli do Švýcarka podívat.

Co byste udělal se zámkem, kdybyste byl bohatý?
Chtěl bych koupit nazpět nějaké obrazy. Také jsem chtěl vlak, který by zámkem projížděl, ale to už je moc šílený. Je to nereálné. Udělat něco takového stojí moc peněz, to se vám nikdy nevrátí zpátky. Bylo by zábavné to mít, ale pořád ještě musím svůj zámek splácet. Bance musím dát dva milióny a to je hodně.

Zámek navštěvuje spousta mladých rockerů a gotiků. Zdá se, že na něj koukají tak trochu jako na chrám temnot. Mají na vás někdy bizarní požadavky?
Ó ano. Na moje díla v Gruyeres se chodí koukat hodně divných lidí. Je to moc milé. I lidi z vesnice poznají mé fanoušky, když sem přijedou. Všichni jsou v černém. Chtějí se tu ženit či vdávat, fotit a tak podobně.

Myslíte, že v zámku provozují sex?
Ha, to je možné. Netuším. Nemáme všechno tak pevně pod kontrolou.

Sbíráte kromě umění ještě něco jiného?
Mám zbraně. Nikdy nechci být beze zbraně. Pro ochranu. Mám rád zbraně. Už od dětství jsem vždycky nějakou měl.

Jaká je Vaše oblíbená zbraň?
Mám malou pistoli - 5mm, 22 kalibr. Takový malý revolver. Ten, kterým se zastřelila Li (Gigerova první žena). Je opravdu velmi malý. Mám tři revolvery se střelným prachem. Můžete je tím plnit. To mě baví.

Doporučil byste výtvarníkům jít do filmového průmyslu?
To ne, ani náhodou. Je velmi náročné pracovat pro film a nikdy nemáte dost času, abyste věci dokončil tak, jak si je představujete. Z filmů zešílíte. Víte, že jednou jsem chtěl pracovat pro film ve Švýcarsku. Pro film Mutant. Ó to byla chyba.

Proč to bylo tak hrozné?
Lidé, se kterými jsem pracoval, nehodlali pracovat o víkendech. To bylo strašné. Obviňovali mě z toho, že je nutím pracovat pozdě do noci. Film je jinak skvělý. Myslím to tak, že vidím, co se v něm dnes děje a je to úžasné. Vědí, jak to dělat a mají na to prostředky. Ale časem z toho prostě zešílíte.