10 otázek, které jste vždy chtěli položit Svědkům Jehovovým

Melanie (34) je dentální asistentka z Berlína a Jehovistkou je už od sedmnácti. Vyrůstala přímo v rámci komunity a rozhodla se být jejím plnohodnotným členem v tomto věku pomocí pokřtění. Zatímco pro ni se jedná jednoduše o komunitu, mnohé pohledy zvenčí vnímají Svědky Jehovovy spíš jako náboženskou sektu. Tahle reputace nejspíš vychází z misionářské horlivosti Svědků, přímé interpretace Bible, Ježíšových slov a nezlomného faktu vyloučení z církve a komunity za porušení pravidel jako jsou sex před svatbou nebo darování/přijmutí krevní transfuze. Podle některých z nich můžete udržovat vztahy s rodinou a navštěvovat je i přes své vyloučení, ale nespočet bývalých členů bylo svými milovanými kompletně odstřiženo.

Abychom pochopili, jak to funguje uvnitř, potkala jsem se s Melanie v Královské hale Shromáždění Jehovových svědků v části Berlína zvané Gesundbrunnen. Hala je opravdu skromně vybavená místnost s řadami židlí po boku dalších řad židlí a malého pódia s řečništěm. Nevypadá to moc jako kostel - jenom plakáty s hesly z Bible ve čtyřech jazycích a vědomí, že tenhle pokoj slouží k náboženským účelům. Manžel Melanie, Thomas, se během rozhovoru zdržoval opodál a starší výše postavený zástupce církve byl také přítomen.

Melanie mi pověděla o chvílích, kdy se musela už během školy vypořádat s lidmi považujícími její komunitu za sektu, ale dle jejího je to jen dezinformovaností lidí. Dvakrát týdně se potkává s ostatními Svědky a vydají se hlásat informace po městských dopravních zastávkách. Taky dělají podomní obchůzky. Během naší konverzace držela malý svazek Bible v černé kůži a občas z ní pronesla citaci. Spoustu z nich souviselo se Soudným dnem - Svědkové Jehovovi věří, že Bůh chce očistit svět od všeho zla, aby z něj udělal ráj, kde budou žít dobří lidé v míru a harmonii. Melanie tvrdí, že opuštění komunity nikdy nezvažovala.

VICE: Jaké to je, stát na veřejném místě a snažit se přesvědčit lidi k vaší víře s vědomím, že spousta kolemjdoucích si myslí, že to co děláte, je divný?
Melanie: Jsem hrdá na to, co dělám. Samozřejmě chce odvahu jít ven a postavit se za to. Ve výsledku tím ale nikomu neubližuji. Jenom poskytuji informace a nikoho do ničeho nenutím. Každý se může rozhodnout sám za sebe, jestli s námi chce mluvit nebo ne. Ale kromě toho, nemyslím, že by lidé obecně měli na Jehovovy svědky negativní názor - nebo na mě jako osobu. Většinu lidí zkrátka jen nezajímá, co děláme.

Je ale postávání na rohu ulice s košíkem příslušné literatury efektivním způsobem, jak je dostat na svoji stranu?
Existují různé formy kázání. Když nás vidíte s vozíkem na ulici, to je ta pasivní varianta. Nabízíme lidem materiál ke čtení a dáváme možnost zeptat se nebo si s námi popovídat. Oslovují nás nejrůznější lidé. Spousta z nich se ptá: "Co nás ve skutečnosti učí Bible? Nemůžete mi to nějak v kostce vysvětlit?", nebo komentují obal našeho měsíčníku Strážní věž. Možná si také slyšela o naší aktivní misionářské práci - Jehovovi svědci chodí i od dveří ke dveřím. Tam se bavíme s lidmi o specifických tématech a nabízíme vybranou literaturu, například pro teenagery nebo rodiny.

S kolika lidmi tak za den mluvíte?
To se těžko odhaduje. Vždycky to záleží na počasí. Někdy nás vyhledá dost lidí, aby se zeptali na konkrétní informace o Svědcích Jehovových nebo se zeptali na určitou knížku. Nebo si prostě jen potřebují s někým promluvit. Ale jsou tu i dny, kdy s námi nemluví nikdo.

Uráží vás lidi často během vaší práce?
Stává se to. Ale hlavně mám pocit, že se nás lidi snaží urazit způsobem, jakým na nás koukají. Můj manžel a já jsme jednou dostali i plivanec. Tenhle člověk kolem nás dvakrát prošel, připlížil se ze strany a plivl nám na vozík. Stalo se to tak rychle, že jsme ani neměli šanci zareagovat. Jen jsme utřeli vozík a pokračovali v práci. V ten samý den kolem nás prošel muž a prohlásil, že lidi jako my by měli jít do plynu. [Během Druhé světové války umřelo v koncentračních táborech přibližně 1200 Svědků Jehovových] Takové věci se dějí, ale jen výjimečně. Nikdy jsem nebyla fyzicky napadena, bohudíky.

Cítíš nenávist k lidem, co nevěří?
Ne, proč bych měla? Respektuji ostatní. Nesoudím je kvůli jejich víře a na oplátku očekávám stejný přístup. Nikdy bych nikoho nenutila k mému náboženství.

Potrestá mě bůh za to, že v něj nevěřím?
Nedokážu říct, jaké rozhodnutí Bůh učiní. Nikdy bych neřekla, že pouze Svědkové Jehovovi budou ušetřeni a lidé jiné víry zatraceni. Jen Jehova může rozhodnout, kdo může vstoupit do Jeho ráje.

Jehovovi svědkové neslaví narozeniny. To je neslavíte ani v tajnosti?
Je mi teď 34 a upřímně jsem nikdy narozeniny neslavila. Není to pro mě zkrátka důležité - stává se, že i v ten den samotný zapomenu, že jsou to mé narozeniny. Nikdy mi nepřipadalo, že bych o něco přicházela. Dort si můžete dát kdykoliv a k obdarování je tu spousta jiných příležitostí. Když jsem byla mladší, rodiče mi dávali dárky za dobré známky.

Kdy naposled jsi nemohla něco udělat jenom protože patříš k Svědkům Jehovovým?
Jsou události, kterých se kvůli své víře nemůžu účastnit, jako jsou třeba vánoční večírky v práci. Ale to prostě znamená, že na ně nejdu. Snažím se jak můžu, abych žila takový život, jaký by Bůh chtěl, abych žila, a nemám touhy dělat cokoliv, co by neschvaloval. To by mi vůbec neprospělo. Nepociťuji, že něco nemůžu, je to právě naopak. Protože je Bůh můj přítel, je pro mě důležité nedělat něco, co by mu mohlo ublížit. Nechci ho zklamat.

Kolik peněz měsíčně darujete vaší komunitě?
Nejspíš vás zajímají členské příspěvky - žádné nemáme. Máme jen malou dřevěnou pokladničku u vchodu do Královské haly, kam může kdokoliv vhodit dobrovolný dar v jakékoliv výši. O částkách se nikdy nebavíme, je to soukromé. Peníze se používají například k tisku Strážní věže, která má náklady něco kolem 61 miliónů a je překládána do 300 jazyků - je to nejrozšířenější časopis na světě. A protože jsou příspěvky spravovány a rozdělovány mezinárodně, dají se použít k pomoci v různých zemích - kupříkladu k opravám škod a údržbě našich shromažďovacích budov v dalších částech světa.

Kdy očekáváte konec světa?
Podle Bible neočekáváme konec světa ve formě, kdy by byla zničena celá planeta se všemi lidmi na ní. Slovo "Svět" často zahrnuje lidi - například lidi určité společnosti. Bible říká, že jednoho dne zničí Jehova všechno zlo a poctivé lidi nechá dál v klidu žít. V žalmu 37:10-11 stojí: "Jen za malou chvíli nebude zkažených […] Ale pokorní získají dědictví země a potěší se v hojném míru." Nevíme přesně, kdy k tomu dojde, ale Bible zmiňuje několik událostí předcházejících momentu, kdy vezme Bůh dění do svých rukou. "Uslyšíte války a zprávy o válkách; hleďte, abyste se neděsili. To se totiž musí stát, ale ještě není konec. Povstane totiž národ proti národu a království proti království a bude nedostatek potravy a zemětřesení na jednom místě za druhým." (Matouš 24:6-7)

Když to čtu lidem, slyším reakce, že to zní velmi podobně jako dnešní zprávy. Když to čtu, uvědomují si, že už to teď není tak daleko od chvíle, kdy Bůh podnikne dané kroky. Právě to je důvodem, proč my, Svědci Jehovovi, nepřestáváme informovat lidi o obsahu Bible.