VICE Guide to Kladno

První ze série průvodců jsme dělali v mých rodných Teplicích. Takže bylo jen otázkou času, kdy se dostaneme do Kladna, odkud pochází fotograf Lukáš Havlena. Tentokrát jsme však zvolili jiný postup – místo abychom si na místě smluvili průvodce, který nám dopředu nahlásil místa, kam se půjdeme podívat, jeli jsme tam na blind s tím, že se odpoledne potkáme s mou kamarádkou Káťou Papežovou, která tam žije, byť se bude během pár měsíců stěhovat. Káťu jsem poznala před lety v H&M showroomu. Teď se nicméně už nějakou dobu na volné noze věnuje artdirekci a vývoji nových konceptů. Spolupracuje třeba s návrháři Jakubem Polankou a Zuzanou Kubíčkovou, studiem Rozbíjím se a ilustrátorem Michalem Bačákem, a také připravovala kostýmy a výpravu pro film Sněží!.

Jiný důvod naše návštěva Kladna neměla. Žádná akce, která by přitáhla nějaké návštěvníky a mezi nimi i naše čtenáře, se tam nechystá. Avšak udělat si takhle na přelomu podzimu a zimy jednodenní výlet na samotnou hranici zbytku republiky nám prostě přišlo jako dobrý nápad.

GRILOVANÉ KUŘE

Do Kladna jsme dorazili autobusem v půl desáté. Ani jsme nemuseli moc přemýšlet, kam půjdeme na snídani, protože hned u zastávky na náměstí Svobody stál stánek s grilovanými kuřaty. Nějak jsme tušili, že Kladno bude náročné už od rána, a tak jsme si každý dali čtvrtku.

LODESTAR COFFEE

Po snídani jsme okamžitě dostali chuť na kávu, a tak jsme ji vyrazili hledat do centra. Narazili jsme na kavárnu, která tak krásně a bezostyšně kopírovala korporátní prvky Starbucks, že jsme prostě museli jít dovnitř a dát si tam cappuccino a americano se sójovým mlékem.

NÁKUPY NA HLAVNÍ TŘÍDĚ

Dopoledne zpravidla vyrážíme na nákupy. Prošli jsme se po hlavní ulici v centru a zarazil nás počet obchodů s diskonty a levným zbožím, který dával dohromady jednolitou depresivní, ale na druhou stranu i něčím krásnou masu. Nechyběl ani český Primark neboli Rodinka. Cítili jsme se tu jako v nějakém devadesátkovém skanzenu. Takže vlastně spoko.

HRABÁRNA

Průvodce zbytkem republiky jsem si ve skutečnosti vymyslela hlavně proto, abych mohla objíždět sekáče. Kladenská Hrábarna vypadala zatím ze všech nejslibněji – jenže jsme si ji nechali až na později, a tak nás nepříjemně zaskočila brzká zavírací doba v 17:30. Proto byste ji měli navštívit hned po příjezdu do Kladna, ať nemáte takovou smůlu jako já.

RESTAURACE SHENG LONG

Vyrazili jsme na nejznámější kladenské sídliště a před jeho zkoumáním jsme se nejprve chtěli naobědvat. Měli jsme chuť na českou klasiku, ale žádnou se nám nepodařilo najít, a tak jsme místo toho zamířili na kachnu do čínské restaurace. Po celou dobu jsme si užívali kontrast unifikovaných asijských dekorací a studeného prostoru s podhledy. A taky pivo. Dávat si v asijských restauracích točené pivo, ještě navíc Krušovice, většinou nebývá dobrý nápad, jenže tady nám vážně sedlo. Mají prý čisté trubky, hodnotil zkušeně Lukáš.

SÍDLIŠTĚ ROZDĚLOV

Procházeli jsme sídlištěm a pokoušeli se najít dům, ve kterém žil Lukáš do šesti let. V užším výběru skončily dva, ale ten konkrétní se určit nepodařilo. Pak jsme si dali za cíl dostat se do jednoho z ikonických věžáku postavených ve slohu socialistického realismu a bylo to mnohem snazší, než jsme mysleli – prostě jsme se zeptali týpka, co odemykal, jestli nás pustí dovnitř. Také jsme vyjeli výtahem až do posledního, tuším 13., patra a celý dům si prošli. Zachovalý interiér nám vyrazil dech.

KINO SOKOL

Konečně se potkáváme s Káťou a vyrážíme na smluvenou prohlídku kina v budově sítě prvorepublikových fitness center Sokol. Rekonstrukci a kulturní obrodu si vzal na starost bývalý starosta Martin Příhoda s Alžbětou Bitnarovou ze spolku Halda. „Bez jejich zásahu by shnilo, což by byla velká škoda. Pořád rozšiřují záběr akcí, které se tam konají – tančírny, filmy, přednášky, koncerty, a i když já osobně pořád čekám na pořádný rock'n'roll, ostatní to dost baví.“ V létě tu navíc na zahrádce grilují vyhlášené Kačické klobásy.

KAVÁRNA BEZ KONCE

Pokračujeme do chráněné kavárny, ve které si objednáváme nepřekonatelné kombo alžírská káva – pivo – sachr. Ten byl mimochodem úplně neuvěřitelný. Lukášova podzimní kompozice mě s definitivní platností přesvědčila o tom, že mu na našich výletech zakážu hulit. V době, kdy jsme Kladno navštívili, ještě šlo sedět na zahrádce, velmi příjemně však působil i interiér.

MEDVĚDICE NA ZÁMKU

Následuje procházka k dost nečekané atrakci – výběhu se dvěma medvědicemi. „Pochází z ukrajinskýho cirkusu, který je zanechal u Moravských Budějovic, vyhublý a zavřený v bednách. Na Kladně jim upravili výběh s bazénem přímo u zámku. Starší se jmenuje Marta a její dcera je Míša,“ vysvětluje Káťa: „Chodím sem, protože je tu výhled na Říp a Středohoří. Medvědice občas vysedávají nahoře na kopečku a koukají vám skoro do očí,“ vypráví Káťa důvod, proč nás sem zavedla, i ten, proč sem občas chodí místní: „Jinak se tu konají svatby jako na běžícím páse.“ Doufám, že si všechny nevěsty chodí pro svatební šaty do salonu Klaudie.“

U MARŠNERŮ

Pokračujeme do vyhlášené hospody přezdívané také U Kulatý báby nebo jen u Kulatý. Káťa chodí do srdce čtvrti Podprůhon hlavně kvůli kamarádům, které tam potkává bez předchozí domluvy. „Celkově je tohle nejlepší čtvrť ve městě. Topograficky velice zajímavá, s ještě zajímavějšími obyvateli. Je dějištěm akce Kladenské dvorky, kterou před více než 30 lety založil Viktor Stříbrný, umělecký kovář, sochař a výtvarník, a která dovoluje návštěvníkům nahlédnou do jinak uzavřených soukromých prostor. Podprůhon byl ztvárněn v normalizačním seriálu Hvězdy nad syslím údolím podle knihy spisovatele Františka Stavinohy. Hrála tam Stellinka Zázvorková, která se skamarádila s místní obyvatelkou paní Satýnkovou a jezdila za ní ještě dlouho po dokončení natáčení, prý hlavně kvůli jejím kuchařským schopnostem.“

Ačkoliv je hospoda prázdná, na všech stolech stojí preventivě cedulky reservé, ale pokud jste tzv. bílí, neměli byste mít problém si sednout. Tyhle DIY segregační praktiky mě v hospodách vždycky zarazí, tím spíš, když jde o místo s tak dobrou atmosférou.

Když už jsme v seděli ve ztichlé hospodě, zeptali jsme se Káti, co jí do Kladna vlastně přivedlo.

Jak ses vůbec ocitla na Kladně?
Náhodou. Přes Vary, Plzeň a Budějovice. Pak jsem potřebovala pracovat v Praze, ale nechtělo se mi tam žít a zrovna v tý době se moje nejlepší kamarádka Věrka, jakožto zásadní kladenský pojítko, stěhovala z Kladna do Itálie, což bylo dost bolestivý, ale umožnilo mi to tu bydlet. Teď už to bude deset let, a i když se moje kladenská kapitola asi brzo uzavře, zůstane tohle město zapsaný v mým srdci navždy.

Co tu máš nejradši?
Výhled z okna, přes haldu na chladicí věže elektráren, na zámek a špičky pcherských větrníků. Podprůhon. Brownfieldy s bažanty. Kamarády. Vlastnost tohoto města jít až na dřeň. Libušínské jezírko. Vinařickou horku. Zahradu kavárny Bez konce. Halloumi z kebabárny před Sokolem. Blízkost křivoklátských lesů. Vlaky. Saunu v aquaparku. Levný a skvělý pečivo a zeleninu z pekárny U Dvou rohlíků. Zimní kluziště na náměstí.

Co je podle tebe v současnosti největší problém města?
Snad to, že spousta lidí dojíždějící do Prahy si radosti volnýho času odbývá tam, a proto je tu těžký třeba založit a udržet kvalitní gastronomický podniky. A taky mě mrzí, že centrum města, Hlavní třída a náměstí starosty Pavla, je celkem vybydlený a nehostinný.

Nevíš náhodou, proč se říká „na Kladně“ a ne „v Kladně“?
Tak to jsem nedokázala vůbec vybádat a ani nikdo okolo to neví s jistotou. Některé prameny tvrdí, že se říkalo na Kladně – myšleno na zámek, pak je tu vyšší nadmořská výška, a někdo taky tvrdí, že kvůli haldám….

Říkala jsi mi, že je kolem Kladna krásná příroda, která by vydala na samostatného průvodce. Jaká místa jsi měla na mysli?
Právě to Libušínské jezírko, bukové lesy kolem něj, pak cesta přes hornický skanzen Mayrau na Vinařickou horku, které pokrývá stepní květena a je z ní bombastický výhled na sopečné kužely Středohoří. Poblíž pak stezka na Čabárnu a dál na Zákolany a mýtický kopec Budeč, místo, kde trávil dětství sv. Václav se svou babičkou. Na druhou stranu směrem na Prahu je to rozhledna Kožova hora a pak delší vycházka na Vysoký vrch s další rozhlednou. Směrem na Vary je pak velký rybník Záplavy, kde se dá půjčit lodička a veslovat k ostrůvku. Nebo bruslit. Pak směr na buštěhradskou haldu, kde je za Vrapicemi naleziště pravěkým žraločích zubů a čarovnej kostelíček sv. Jana s hřbitovem.
No a to Křivoklátsko, co by kamenem dohodil….

NÁVŠTĚVA U SLÁVKA

„Světoslav Karmazín je malíř, aktivista veřejného prostoru, zarytý cyklista, ikona vizuality, DIY módní bůh a znalec ženských půvabů. I když může působit na konzervativnější povahy excentricky, dát se s ním do řeči je to nejlepší, co můžete udělat. V paralelním vesmíru si ho představuju minimálně jako primátora města. Jeho zásahy do veřejného prostoru jsou na Kladně legendární, například postavil schody v blátivé svažité stezce k vlakové stanici Kladno-město, kterými usnadnil stovkám cestujících každodenní dojíždění. Bohužel bývá pravidlem, že za každý takový zásah se mu dostane právního postihu, a já doufám, že ho to nikdy nezlomí.

Taky doufám, že jeho sen výtvarně pojednat paneláky od náměstí Svobody směrem k Rozdělovu obrazy vodopádů a džungle vyjde,“ popisuje Káťa zdejší ikonu, na kterou vzápětí narážíme před panelovým domem, kde žije se svou maminkou lékařkou. Dámskou lodičkou zrovna nahazoval maltu na okopanou elektrickou skříň. Vzal nás i na krátkou návštěvu k sobě domů, kde jsme mohli obdivovat jeho malby. Nemůžu garantovat, že vás tam v případě návštěvy Kladna vezme taky, alespoň se však můžete podívat na dokument o jeho osobě.

ŽIVÉ VOBRAZY

Naší poslední zastávkou je klub s obrazy na stropě, což je bezpochyby jediný důvod, proč se jí mezi místními říká Pod Vobrazem. „Tohle je bez diskuze nejlepší klub na Kladně. Může za to nejlepší pivo ve městě plus Jan Safrtal. Což je muž s dobrým vkusem a punkem v srdci. Teď si navíc jeho geniální žena Zuzana otevřela jógové studio přímo nad hospodou, což je boží, protože si po protažení můžete zajít rovnou na pivo,“ říká Káťa.

K dalším příběhům přidává i ten první, a to sice jak klub vůbec vznikl: „Jan hrál hokejbal, a protože se na Kladně nedala koupit pořádná hokejka, tak je začal prodávat v domě, který měl ve sklepení bar. Nájemce odešel, a protože Jan a jeho spoluhráči hledali místo, kde by mohli společně oslavit Silvestra, uchýlili se sem. Pokračovali extrémní demolicí prostoru, který následně dva měsíce dávali do kupy. Udělali to tak hezky, že majitel nabídl Janovi provozování hospody, která tam nakonec byla osm let. Pak se přesunula do současné lokality, rodinného domu Safrtalů, který postavil Janův praděd kamnář v roce 1922. Podle jeho slov jsou základem dobré hospody čistý hajzly a dobrý pivo. Já bych dodala že ještě ten punk a kultura.“