Maturitní plesy jsou na naší škole nudný, šedivý, stereotypní s minimálním zájmem o lístky. Satanužel se to sotva změní, když většina kritizujících nakonec slepě následuje svoje stádo. Proč se ale neustále podrobovat většině? Jsme tu přeci sami za sebe. Samozřejmě jsme součástí nějakého kolektivu, který většinou nefunguje, ale nikdo nemá právo nás nutit dělat věci, které se nám nelíbí. Irituje mě, jaké částky (1 500 – 6 000 Kč) jsou lidé ochotni investovat do půjčení těch klasických kýčovitých šatů. Vrchol české nevkusnosti - jestli se vám to skutečně líbí, tak tedy upřímnou soustrast. Pokud nějaká chtěla být „královnou plesu“, tak se jí omlouvám. Mé elegantní šaty jednoduchého střihu za 400Kč působily tak efektivně, že středem pozornosti jsem byla já. Doufám, že jsem svým outfitem prolomila bariéru a každý se začne svobodně reprezentovat. Nebude dělat to, co se očekává, ale to, co je mu milé.
Miluju provokaci, ale musí být chytrá. Jeptišky, stejně jako například muslimky, mají svůj úbor i jako společenský. Mým cílem nebylo nikoho urazit, ale zkoumat reakce svého okolí a vyjádřit recesi vůči výše zmiňovaným faktům. Bylo důležité lidi zaskočit a vidět jejich prvotní přirozenou reakci, tudíž jsem svůj plán tajila a posléze veřejně nekomentovala. Zanalyzovala jsem chování osob před, během a po tomto výstupu. Celá akce probíhala asi takto: Oděla jsem se pár minut před zahájením a od toho momentu jsem téměř nemluvila, nic nevysvětlovala a tvářila se velmi pokorně. Vydržet se nesmát těm pohledům, bylo asi ze všeho nejsložitější.
Reakce okolí před plesem
Rodina brala celou záležitost nejprve jako pokus o vtip. Zlom nastal ve chvíli, kdy jsem jim ukázala různé varianty kostýmu v internetovém katalogu. V celé záležitosti mě podpořili a přijali ji snadno.
Nejbližší přátelé brali můj nápad jako vtip, který se jim líbí, ale dávali mi najevo své pochybnosti ohledně jeho uskutečnění. „Podle mě si to rozmyslíš, až tam budeš, a půjdeš v normálních šatech.“
A dokonce se mi to někdo snažil i rozmluvit s tím, že mě do sálu nepustí, či budu potrestána. Reakce okolí v průběhu plesu
Věty směřované přímo k mé osobě, jsem si poznamenávala do bloku po celý večer. Několik se jich ke mně později i doneslo od spolužáků nebo učitelů. K mému potěšení téměř polovina lidí v sále pochopila záměr celé akce. Pár jedinců si myslelo, že jsem skutečně jeptiška a zbytek mi věnoval káravé pohledy, ale nic mi do očí neřekl.
Spolužáci mě obdařili šokovanými výrazy a pobaveným smíchem. Dvě spolužačky si se mnou udělaly ihned fotografii. Můj spolusedící Matěj Svoboda recesi pochopil a řekl „Nejlepší, to je nejlepší.“ Spolužačka Nikola Štětinová za mnou přišla se slovy „Markéto, ty vole, já se z Tebe normálně poseru.“ Pořád nevím, jak si mám její slova vyložit. Studenti školy měli rozdílné reakce. Někteří se na mě nechápavě a dotčeně koukali, především maturanti z jiných oborů. Mladší studenti neskrývali své nadšení, když jsem procházela okolo jejich stolu, ozývaly se výroky jako „Dokonalý!“, „Garai je nejlepší!“ a někdo mi vyznal i lásku.
Učitelé situaci komentovali velmi ojediněle. Převážně mě sjeli káravými pohledy, ale mlčeli. Nejkladněji reagovala má třídní profesorka ak. mal. Ludmila Dvořáková, která nejdříve s údivem řekla „Ale copak to tu máme?“ a později za mnou přišla a svěřila se mi „Vždycky jsem někam chtěla přijít oblečená jako jeptiška, ale za těch komoušů to nebylo možný! A když jsem Tě viděla, tak jsem si řekla ‚A sakra!’“ Svou poznámkou mě poctila ještě paní ak.mal. Jana Bittnerová, která pravila „Markéta, ta je stejná jako vždy!“ a později mi vyprávěla, že mě jeden profesor nepoznal.
Ostatní návštěvníci byli převážně v šoku. Někteří se pokoušeli být vtipní „Chtěl bych se vyzpovídat, mohu? Ne, jsem čistý! Haha,“ ale moc se jim to nedařilo. Reakce okolí po plese
Fotografie z plesu jsem zveřejnila s neutrálními komentáři na sociální síti. I reakce zde pro mě byly velmi zábavné. Vybrala jsem pro vás ty nejlepší. Ani zde jsem nepodala žádné veřejné vysvětlení a mám štěstí, že netoužím být oblíbená, protože zveřejněním printscreenů se něčeho takového pravděpodobně nedočkám.
Reklama
Rodina brala celou záležitost nejprve jako pokus o vtip. Zlom nastal ve chvíli, kdy jsem jim ukázala různé varianty kostýmu v internetovém katalogu. V celé záležitosti mě podpořili a přijali ji snadno.
Nejbližší přátelé brali můj nápad jako vtip, který se jim líbí, ale dávali mi najevo své pochybnosti ohledně jeho uskutečnění. „Podle mě si to rozmyslíš, až tam budeš, a půjdeš v normálních šatech.“
A dokonce se mi to někdo snažil i rozmluvit s tím, že mě do sálu nepustí, či budu potrestána. Reakce okolí v průběhu plesu
Věty směřované přímo k mé osobě, jsem si poznamenávala do bloku po celý večer. Několik se jich ke mně později i doneslo od spolužáků nebo učitelů. K mému potěšení téměř polovina lidí v sále pochopila záměr celé akce. Pár jedinců si myslelo, že jsem skutečně jeptiška a zbytek mi věnoval káravé pohledy, ale nic mi do očí neřekl.
Spolužáci mě obdařili šokovanými výrazy a pobaveným smíchem. Dvě spolužačky si se mnou udělaly ihned fotografii. Můj spolusedící Matěj Svoboda recesi pochopil a řekl „Nejlepší, to je nejlepší.“ Spolužačka Nikola Štětinová za mnou přišla se slovy „Markéto, ty vole, já se z Tebe normálně poseru.“ Pořád nevím, jak si mám její slova vyložit. Studenti školy měli rozdílné reakce. Někteří se na mě nechápavě a dotčeně koukali, především maturanti z jiných oborů. Mladší studenti neskrývali své nadšení, když jsem procházela okolo jejich stolu, ozývaly se výroky jako „Dokonalý!“, „Garai je nejlepší!“ a někdo mi vyznal i lásku.
Učitelé situaci komentovali velmi ojediněle. Převážně mě sjeli káravými pohledy, ale mlčeli. Nejkladněji reagovala má třídní profesorka ak. mal. Ludmila Dvořáková, která nejdříve s údivem řekla „Ale copak to tu máme?“ a později za mnou přišla a svěřila se mi „Vždycky jsem někam chtěla přijít oblečená jako jeptiška, ale za těch komoušů to nebylo možný! A když jsem Tě viděla, tak jsem si řekla ‚A sakra!’“ Svou poznámkou mě poctila ještě paní ak.mal. Jana Bittnerová, která pravila „Markéta, ta je stejná jako vždy!“ a později mi vyprávěla, že mě jeden profesor nepoznal.
Ostatní návštěvníci byli převážně v šoku. Někteří se pokoušeli být vtipní „Chtěl bych se vyzpovídat, mohu? Ne, jsem čistý! Haha,“ ale moc se jim to nedařilo. Reakce okolí po plese
Fotografie z plesu jsem zveřejnila s neutrálními komentáři na sociální síti. I reakce zde pro mě byly velmi zábavné. Vybrala jsem pro vás ty nejlepší. Ani zde jsem nepodala žádné veřejné vysvětlení a mám štěstí, že netoužím být oblíbená, protože zveřejněním printscreenů se něčeho takového pravděpodobně nedočkám.