Když v létě zavítáte do rodnýho města, večer vás přepadne chuť na (nejedno) „točený" a smrad známýho klubu - nedá se odolat. Ledaže byste zvedali pravou ruku do nepatřičnýho úhlu častějc než je zdravý, a tim pádem byste měli něco proti židovskýmu, jidiš zpívajícímu basákovi světovýho kalibru, kterej je ten den na programu.
Benjy Fox - Rosen vypadal na první pohled jako kříženec hobita a čerta z nedělní pohádky s nejsmutnějšíma očima na světě i v pekle. Zhruba před rokem kolem sebe shromáždil další pohádkový bytosti, a jak už to tak bejvá, založil kapelu. Maximálně nesourodá partička tří židovských amíků a jednoho kádrovýho vídeňáka dokáže pobavit už jen svým vzezřením.
Poťouchle se usmívající černookej obrýlenej klarinetista popírá svojí nedistingovanou hrou všechny fyzikální zákony. Změť zvuků a tónů od nádražácký píšťalky přes netopýří frekvence chvílema dost tahá za uši a jakoby narušuje koncept, což je samosebou přímo záměrný. Nevyznám se v jidiš kultuře ani kabale, ale husinu jsem měla po celým těle možná právě díky tomuhle chlápkovi. Benjyho na chvíli přeskočím a budu se věnovat bubeníkovi, kterej je vedle Benjyho a jeho bratra, kterej hraje na kytaru, v celý kapele jako totální pěst na oko. Umaštěnej blonďák s nápadně árijskýma rysama po každým songu vstane od děravýho kotle a uvzdychanýho šusťáku, udělá si rukou kšilt proti podiovým světlům a doslova vejrá, co na to posluchači. A ty samozřejmě tleskaj o sto šest, protože je jim tenhle divnopohled z druhý strany docela nepříjemnej.
Nikoho ze členů Benjy Fox - Rosen gangu nejmenuju, protože jsem na to asi moc líná, nebo mi to prostě připadá zbytečný. Jde tady o Benjyho. Je malej, ale když si stoupne vedle svýho kontrabasu je velkej a neuvěřitelně charismatickej. Texty zpívaný jidiš zní vlastně jako zprzněná němčina, a tudíž dávaji pocit těžký nadsázky. Ale tu tady člověk hledá dost těžko. Všechno je temně ukvílený a rozedřený. Když je posluchač taktně upozorněnej, že další píseň bude strašně veselá, plná alkoholu a pozemských radovánek, má pocit, že ty radovánky stojí za pěkný hovno. Je totiž možná ještě temnější než předchozí song o nešťastný lásce. Od jidiš reggae k jidiš metalu… Ten koncert bych si znova nedala. CD jsem si koupila, i když si ho nejspíš nikdy nepustim. Ale ty oči a chrochtavý „r" budu mít v hlavě nadlouho.