Rozhovor - LuŠtěLa

Foto: Kuba Novák

Když v redakci VICE poprvý padlo jméno skupiny LuŠtěLa, našlo se pár lidí (nebudem je veřejně pranýřovat), kteří si mysleli, že jejich název je odvozen od anglickýho slova "lush" (štavnatý) a zřejmě si taky v duchu představovali pořádný křehký mladý masíčko. Po nahlédnutí na stránky skupiny jsme však byli všichni dost drsně sražený ze židlí. Já osobně jsem si připadal, jako by mi dal někdo boxerem po držce. A bylo nám taky hned jasný, že s nima musíme udělat rozhovor. I když jakýkoliv sexuální témata nepřipadaly vzhledem k věku "zpěvaček" v úvahu, zašli jsme s nima na pár nealko drinků. Holky sice měly trochu zpoždění, ale prominuli jsme jim to. Hvězdám je potřeba prokázat jistý respekt.

Uvelebili jsme se v jedný typický maloměstský kavárně a sedli si k co nejvzdálenějšímu stolu, abychom se vyhnuli případnýmu střetu s dotěrnými paparazzi. Spustili jsem diktafon a Štěpánka (13), Larisa (15) a Vanessa (13) se rozpovídaly o svých spletitých životních osudech.

Vice: Ahoj holky. Jsem rád, že jsme se tady sešli tahle narychlo. Nebudu to protahovat a hned začnu s otázkami. Odkud jste?

Štěpa: Všechny jsme z Ledče.

Larisa: Ale jinak já jsem Armenka, Štěpa Češka a Vanessa je napůl Polka.

Jak jste se daly dohromady a kdo přišel se jménem LuŠtěLa?

Larisa: No tak dřív, jsme zpívaly s Luckou, asi už od čtvrté třídy, ale ta nás opustila. Hrály jsme si na zpěvačky…

Štěpa: Slavný Pussycat Dolls jsme byly.

Larisa: Říkali jsme si LuŠtěLa (Lucka Štěpánka Larisa - pozn. redakce). To vymyslel Štepky taťka, prej je to lepší, než nějaký anglický mumie (smích). Takže jsme celou dobu jenom tak blbě zpívaly a tak… Asi před dvěma lety jsme se pohádaly kvůli klukovi a Lucka nás opustila, ale chvíli potom se k nám přidala Vanessa, takže jsme byly zase komplet. Ale název jsme si nechaly.

Štěpa: No asi před rokem jsme začaly zpívat veřejně. Poprvé jsme vystupovaly na školní akademii, kde jsme zpívaly písničku ‚My jsme žáci páté B'. A tak nějak jsme pokračovaly. Řekly jsme si, že nebudem zpívat tyhle věci, takže jsme hledaly. Nevěděly jsme přesně, co chceme dělat za styl, takže jsme si něco našly na netu, až jsme si vybraly… No našly jsme si nějaký písničky, který jsme si teď otextovaly. Teda taťka nám je otextoval. A tady jsme.

Co si o sobě jako skupině myslíte?

Štěpa: Tak mi si nějak věříme, ale musíme pořád pracovat a pilovat. Nejsme ani nejlepší, ale ani špatný, což si ostatní tady v Ledči myslej. Dokonce někdo na Facebooku založil skupinu AntiLuštěla.

Larisa: Ale máme taky fanoušky, kteří založili funklub a podporujou nás.

Aha. A co rády snídáte?

Larisa: Nesnídám.

Štěpa: Dobrou Mámu.

Vanessa: Hamburgra.

Jak se podle vás kluci ve vašem věku nejvíc ztrapňujou?

Larisa: Dělaj ze sebe hrozně malý děcka. Všichni jsou stejný, když jsem s nějakým sama, tak je v pohodě, ale jakmile je mezi svejma kamarádama, tak si mě ani nevšimne a dělá ze sebe machra…

Štěpa: Přesně, v tomhle jsou děsně trapný.

Vanessa: Já nemám ráda, když se kluk tváří jako děsnej kámoš a pak ani nic neřekne, jenom naznačí takový to ‚di si a nech mě bejt'.

Takže nemáte rády povrchní kluky, chápu to dobře?

Všechny: Jo.

Čeho byste chtěly v životě dosáhnout?

Larisa: Co nejvejš.

Štěpa: Tak já bych chtěla, abysme byly hrozně slavný a abychom mohly pomáhat těm, který si sami pomoct nedokážou nebo tak.

Takže třeba bezdomovcům?

Larisa: Spíš dětem v Africe. Udělaly bysme na ně sbírku, co holky?

Vanessa: (Smích) Souhlasím s Larí, že by byla dobrá ta sbírka. Ale taky bych chtěla, aby si nás lidi zvali a my jim mohly zazpívat.

Larisa: A chtěla bych dokázat těm lidem, který si myslej, že jsme nuly, že…

Štěpa: …prostě nejsme.

Larisa: Přesně. Že když si něco umanem, tak to dokážem.

Jaký máte známky ve škole?

Larisa: Teď jak jsme pořád zpívaly, tak to se známkama šlo z kopce, ale teď zase začnem makat.

Štěpa: Chceme jít na konzervatoř, takže musíme zabrat i s učením ve škole.

Jaký byl váš největší koncert a kde? Kde jste se nejvíce líbily?

Larisa: Asi v Jihlavě, tam to bylo super. Byla to teda taková soutěž - Jihlavský slavík - a tam jsme vyhrály. A bylo tam úplně narváno, takže to byl tak trochu koncert.

Kdo je váš hudební vzor?

Larisa: Tak my vzor tak nějak nemáme, ale moc se nám libí tři holky z Jihlavy, jedna je moje sestřenka. Říkají si Armenky a ty vážně obdivujem. Nejsou sice slavný, ale jsou skvělý.

Jak se vám líbí texty, které vám píše Štěpky taťka?

Larisa: Jsou úplně nejlepší.

Začnete někdy psát vlastní texty?

Štěpa: Já teď napsala jednu písničku. Je to folková věc. Teď už ji jenom trochu poupravujeme a budem ji zpívat pro mamku a taťku.

Berete hodiny zpěvu nebo hrajete na nějaké nástroje?

Larisa: Hodiny zpěvu berem všechny. Navštěvujeme základní uměleckou školu. Já hraju na klávesy, hlavně doma s taťkou.

Vanessa: Tak já hrála na zobcovou flétnu, ale už jsem ji dlouho neviděla.

Plánujete nahrávat desku?

Štěpa: Jo určitě. Teď někdy.

Larisa: Můj taťka nám to domluvil v Jihlavě. Už se to blíží.

Kdy jste natáčely váš videoklip Patnáctiny a co říkáte na jeho 120 000 zhlédnutí?

Štěpa: Tak natáčely jsme ho 28. Července. A na to že je na Youtubu jenom pár dní, tak si myslím, že je to skvělý.

Larisa: Ale lidi tam píšou různý komentáře… Někdy tam píšou vážně hnusný věci. Lidi jsou někdy fakt pitomý a hnusný. Ale určitě nás neodraděj od zpívání. Nás to baví a budem v tom pokračovat pořád. Ať si ty pitomý komentáře klidně píšou, my je budem ignorovat.

Štěpa: Prostě, i kdyby na nás nadávali všichni lidi, tak nám to nevadí. Zpíváme sobě, a těm, kteří nás poslouchaj, pro radost.

Larisa: Nenutíme nikoho, aby nás poslouchal.

A co kluci? Máte přítele? Popřípadě víc než jednoho?

Štěpa: Já a Vanessa ne, ale Lara má.

Kdy jste daly poprvé klukovi pusu?

Štěpa: Když jsem byla hodně malá. Asi ve dvou nebo třech letech.

Vanessa: Pusu jsem dala první někdy ve školce, ale poprvé jsem se líbala až někdy v páté třídě.

Larisa: Tak to si vážně nevzpomínám. Už je to dávno.

Ve svém největším hitu taky zpíváte o tom, že jakmile dostanete občanku, přestanete být malými holčičkami. Co tím myslíte?

Larisa: (Smích) Je to jenom písnička.

Štěpa: Bude nám 15, budem vyspělý a tak. Nebudem myslet jako teď.

Larisa: Ta písnička je o holkách, který chtěj dospět. Chceme, aby nás všichni brali vážně.

Štěpa: Patnáctiny jsou něco úžasnýho. Potom už budem skoro dospělý.

Vanesso, nechceš k tomu taky něco říct? Už jsme skoro u konce a ty jsi mi toho zatím moc neřekla.

Vanessa: (Smích) Já souhlasím s holkama. (Smích)

Jak brzy po patnáctinách chcete přestat být holčičkami?

(Larisa překvapivě mlčí)

Štěpa: (Smích) To přijde samo…

Vanessa: Já radši možná počkám na šestnáct. (ohromný výbuch smíchu)

Tak díky za rozhovor.