Město chemických zbraní

Dzerzhinsk se nachází zhruba 400 kilometrů východně od Moskvy. Průměrná doba dožití se v tomhle městě pohubuje okolo 40 let. Ekologové si nejsou jisti, zda za to může obří průmyslový závod zamořující svým odpadem zemi, vodu a vzduch, nebo je to tím, že město bylo v minulosti centrem sovětského chemického průmyslu orientovaného na chemické zbraně. Právě tohle je místo, kde se vyráběly vtipné látky jako yperit, sarin a nebo starý dobrý kyanid. Proto jsme udělali interview s Dmitrym Levashovem, který je pozoruhodně klidný na to, že v Dzerzhinsku žije.

Vice: Žiješ v jednom z nejzamořenějších měst na světě. Jak to tam vypadá?
Dmitry Levashov: Z hlediska znečištění se situace nezměnila od poloviny 90. let, kdy zkolaboval průmysl. V roce 1995 zavřeli poslední průmyslovou skládku, která se v této oblasti nacházela. Mezi lety 1995 – 2005 však v Dzerzinsku vyrostla nová skládka, ale jak říkají někteří ekologičtí aktivisté: „stejně to bylo k ničemu“. Všechen chemický odpad byl uložen do starých skladů, opuštěných továrních budov nebo zakopán do země. Problém se nevyřešil, protože bylo pořád výhodnější zbavovat se odpadu nezákonnou cestou neomezenou regulacemi.

Takže tvoje město roste na chemickém hřbitově? Jaký vliv má znečištění na lidi z lékařského hlediska?
Nejzávažnější zdravotní problémy způsobené znečištěním se týkají nemocí dýchacích cest, kardiovaskulárního systému a zažívání.

To zní skvěle. Řekni mi o tom něco víc.
Kontaminace vody začala už mezi roky 1920 – 1930. Znečištění půdy je samozřejmě také důležité, protože byla zasažena chemickým odpadem z průmyslových továren. Zamoření vzduchu je trvalé, ale smrdí to tu jen občas.

Čekala jsem to. Můžeš nás říct něco o chemikáliích, které způsobují všechny ty nemoci?
Kolem města je něco kolem 50 skládek přetékajících průmyslovým a chemickým odpadem.
Ten znečišťuje v prvé řadě podzemní vodu, kterou používají lidé žijící ve vesnicích okolo. Například v nádrží umístěné 50 metrů od továrny Beloe More (Bílé moře) je voda slaná, protože do ní posledních 30 let prosakovala směs chlóru.

A ty jsi tu vodu pil?
Ve studnách okolo vesnic na východě byl naměřen vysoký obsah fenolu. Moje rodina z nich celou dobu pila. Inspektor našel ve vodě mnoho typů kontaminací, ale za dob Sovětského svazu se s tím nic nedělo, i když bylo zamoření hlášeno. Lidé samozřejmě nežili na skládkách, takže největší zlo napáchala kontaminace spíše na těch, kteří pracovali nebo žili v blízkosti továren a skládek. Ti pak měli problémy s kardiovaskulárním systémem a zažíváním. Nemoci spojené s dýcháním způsobuje hlavně znečištění vzduchu, které pochází z továrny u Bílého moře nebo z chemických závodů umístěných poblíž.

Jakou to má spojitost s chemickými zbraněmi?
V továrně Kaprolaktam vyráběli na konci 90. let yperit a arsan. Zpovídal jsem pár přeživších, kteří pracovali v oblasti produkce zbraní v Dzerzinsku. Jeden z nich se jmenoval I.B. Kotlyar a sdělil mi pár šokujících faktů. Říkal, že pracoviště bylo zaplněno výpary z yperitu. A taky se stávalo, že unikl – často byl jen odstraněn za pomoci pilin a poté odplyněn. Nepoužívaly se plynové masky, gumové kombinézy ani rukavice, které by zabránily zraněním kůže, očí nebo poškozením plic. Při každé směně se dělníci dělili na dvě skupiny: jedna pracovala, zatímco druhá byla ošetřována.

Co se dělo pak?
V 50. letech byl v továrně zprovozněn takový systém vytápění, aby se nějak dalo vypořádat s yperitem a arsanem. To ovšem vyvolalo zvýšené riziko výskytu rakoviny u dělníků a lidí bydlících v okolí. Další továrna v Dzerzinsku produkovala převážně kyanovodík. Není žádné překvapení, že v průběhu a po 2. světové válce došlo k zamoření vzduchu v okolních městech a vesnicích. V 50. letech k tomu ještě přibyl fluorovodík. Další továrny v tomhle regionu navíc produkovaly fosgen. Všechny tyhle látky byly používány při výrobě chemických zbraní. Chemické zbraně a rakety se tady dělaly za použití velice jednoduchých nástrojů – třeba čajových konvicí.

Jak nebezpečné to všechno bylo pro lidi, kteří nepracovali přímo v továrnách?
Podle sebraných dat ze začátku 60. let byla koncentrace toxinů v místní školce stejná jako v továrnách. Zhruba v té době se potvrdilo, že následky, které má znečištění na děti, je naprosto zřejmé – vyskytly se případy různých onemocnění krve, docházelo k poruchám metabolismu atd.

Pěkně příšerný… Proč jsi ještě neodešel?
Proč bych někam utíkal? Žijí tady mí úžasní prarodiče. V blízkém okolí mám asi 40 příbuzných. Má žena by měla do dvou měsíců porodit, takže se pak možná odstěhujeme. Učí ekologii a má ze zdejších poměrů dost velké obavy. Já se o to moc nestarám, protože když jsem cestoval po téhle zemi, viděl a cítil jsem horší věci. Samozřejmě, že to s sebou nese jisté problémy – docela rychle se unavím a mám slabé plíce. Taky se vyskytly jisté komplikace při početí, ale s tím si momentálně nelámu hlavu a budu se tím zabývat někdy v budoucnu.

Můj bože!