Srdečné pozdravy z blázince

Do blázince se nechce nikomu. Z blázince se překvapivě zase chce málokomu domů. Jasně, na začátku je to peklo pro každýho, jenže on se tam člověk za ty tři měsíce strávený na odmašťováku celkem zabydlí. Skotský střiky jsou už totiž dávno pasé. Současná léčba závislostí má totiž daleko blíž intenzivnímu vzdělávacímu kurzu a coachingu než bůhvíjaký tortuře. Vždyť se tam tomu taky přezdívá Akademie střízlivosti…

První se musíte naučit zacházet s vlastníma pocitama a naučit se s nima vyrovnávat jinak než chlastem nebo drogama. Takže už od prvního dne na otevřeným detoxu jedete mimo terapeutickejch skupin tvrdý tvůrčí psaní. Minimální počet řádků v deníku na den je danej, ale divili byste se, kolik toho každej den ve finále napíšete. Prvních pár dnů jsou to skoro romány, ke konci léčby už ale někdy deníkové příspěvky hraničí se seznamem na nákup. To vám ale zas tak často neprojde, protože - světe div se - oni to po vás ti doktoři a terapeuti a sestry fakt čtou. Pamatuju si, jak jeden voják z povolání psal zápisy typu: "10:00 snídaně, 12:00 oběd," a málem ho kvůli tomu z blázince vyhodili, protože dlouho odmítal psát cokoliv jinýho. Jo, čtete správně, z blázince vás dneska můžou v klidu vyhodit jak z vysoký školy.

A stejně jako ve škole taky píšete hromadu "Elaborátů" z přednášek. Dvě strany od kraje do kraje každýho řádku, tu a tam nějakej graf. Nemáš dvě strany od kraje do kraje? Seš vůl, máš přestupek a přepisuješ celou práci. Žes to nevěděl? Je to přece uvedený v nepsaným řádu, ty ňoumo…

Ale Akademie střízlivosti není jenom samý psaní a chození na přednášky mezi terapeutickejma sezeníma, individuální terapií, relaxací, jógou a vysedávání na kuřárně. Některý úkoly totiž můžeš zpracovat i vizuálně. Preferuje se tu forma koláže, ale kreslit můžeš taky, když chceš…

Kreslení vám nestačí? V blázinci se můžete realizovat i hudebně. Můžete si za to dokonce i vysloužit pochvalu od primáře Nešpora. A to už něco znamená. My jsme na pokoji byli dva kytaristi, takže co tejden, to jedna abstinentská hymna. Naučit ji ale musíš všech třicet chlapů, což je často milionkrát těžší než přestat chlastat…

Kreslení a písničky pořád nejsou dost? Tak to vás potěší, že si jednou měsíčně zahrajete divadlo pro zasloužilý absolventy. Mobily jsou ale v blázinci zakázaný, takže žádnej guerilla záznam se nekoná, a přepis hry vám sem celej dávat nebudu. Řeknu jenom to, že personál má až překvapivě benevolentní smysl pro humor a vůbec jim nevadí, když dvě hodiny děláte srandu na jejich účet.

Jak už jsem říkal, mobil vám zabaví už při vstupní prohlídce, takže jedinou formou komunikace s venkovním světem je pošta. Někdy vám přijdou medem obalený blbý zprávy, jako když kvůli tomu vašemu chlastání musí jet místo vás do Holandska Manon Meurt…

A někdy vám přijdou i lepší zprávy. Třeba, že vám držej místo v práci, i když jste smradlavej feťák a alkáč…

Jó, tři měsíce nakonec utečou jako voda. I když jsou dny, kdy máte pocit, že minuty jsou hodiny a hodiny dny. Celej pobyt v blázinci je takový surfování na vlnách. Jednou jste nahoře a máte skvělej výhled, jednou jste hluboko v prdeli a dávíte se hovnama. Jenže ony vás ve finále ty Bohnice aspoň naučí, že to vždycky přejde…

A když zrovna ty správná slova nemůžete najít v knihách, jsou tu přece vaši kamarádi spolu-abstinenti, kteří pro dobré slovo nikdy nejdou daleko…

Ve finále tak ani nestačíte říct: "Kurva, já bych si dal pivo," a je to najednou za váma. Sbalíte si tašky a hybaj do světa. Spoustě lidem se ale z týhle rutinní pohodičky, kde se zprvu nepochopitelná omezení časem jeví jako samozřejmosti, moc nechce…

Takže jestli vás venkovní svět natolik děsí, skočte si do nonstopáče hned za branami blázince. Za diplom tam nabízej rovnou pět piv, aby se vám zpátky na uzavřenej detox hezky zpívalo do kroku.

Možná to bude znít divně, ale já na blázinec vzpomínám rád. A plánuju na něj vzpomínat až do konce života, protože vrátit se tam fakt nechci. A to je přesně i to, co mě tam naučili. Já totiž můžu klidně dál vesele sebevražedně chlastat a svátečně si navrch ještě hezky zafetovat… jenže já nechci.