Jak to vypadá uvnitř obrovského čínského satelitu na hledání mimozemšťanů

Gigantická kovová konstrukce ve tvaru misky připomíná hrnec čínské polévky nebo wok.

„Vypadá impozantně. Nikdy jsem neviděl tak velkou pánev,“ řekl Pan Fu, šedesátiletý zaměstnanec armádního dodavatele, když stál na titěrné dřevěné vyhlídce nad radioteleskopem FAST (neboli Five hundred metre Aperture Spherical Telescope) v srdci čínského venkova v provincii Kuej-čou na jihozápadě země.

„Opravdu to tady stojí za to,“ dodal, když mu krůpěje deště zkropily brýle.

Pan Fu byl jedním z asi padesáti deštníky vyzbrojených turistů okukujících FAST předloni v květnu. Talíř má za úkol prozkoumávat a mapovat vesmír a zachytávat mimozemské zprávy, což je podmíněno narůstajícími ambicemi Číny směřujícími do vesmíru.

„Chtěl bych se mimozemšťanů zeptat, jak vypadá jejich planeta,“ řekl Pan Fu, když si utíral brýle, aby na ten talíř lépe viděl. „Ale dělá mi problémy představit si, jak asi vypadají.“

Liu Qingwen, desetiletý chlapec ze zdejšího hlavního města stojící opodál, z představy intergalaktické konverzace tak nadšený nebyl. „Nechtěl bych s nimi mluvit,“ řekl Liu stydlivě. „Mimozemšťani jsou pro lidi hrozbou.“

Podle panelů v Muzeu astronomie dosadili na FAST poslední kovový plát na začátku července 2016, kdy byla stavba dokončena (i když její dokončení bylo oficiálně oznámeno až v září toho roku). Rádioteleskopu bude trvat ještě několik let, než se dostane do plného provozu, ale měřítko této ohromné konstrukce už k sobě přilákalo pozornost celého světa. S průměrem pěti set metrů se stal největším radiovým teleskopem na světě a znatelně překonal bývalého rekordmana: 305 metrů širokou americkou observatoř Arecibo v Portoriku.

FAST je na pohled fascinující. Stavbu se podařilo dokončit až po pěti letech a 180 milionech dolarů, jak uvedla státní média, přesto se odhaduje, že skutečná investice byla vyšší. Na cestě k FASTu projíždíte podél políček místních farmářů a vidíte je, jak ženou dobytek podél cest tradičního regionu Pingtang County s neuvěřitelnou faunou. Asfalt je tam teprve od chvíle, co vznikl teleskop, a podél silnice vyrůstají benzínové pumpy s vesmírnou tématikou a turistická střediska.

Kolem devíti tisíc místních obyvatel se muselo přestěhovat, protože v okolí FASTu byla vyhlášena neobytná zóna, aby se zabránilo ruchům digitálních zařízení. To vyvolalo značné kontroverze. Všichni návštěvníci jsou o veškerou elektroniku obráni ještě před vstupem do zóny FASTu. Ta vznikla právě tady kvůli relativně nízké místní hustotě zalidnění a vhodnému hornatému terénu, podobně jako je tomu i u jiných ultracitlivých astronomických přístrojů, například u teleskopu Green Bank v Západní Virginii, kde jsou mobily a rádia obdobně zakázána.

Uklízečka pracující poblíž prodejny vstupenek do FASTu řekla, že z názorů místních na nucené přesídlení se tady stal mezigenerační spor. „Mnoho mladých lidí uvítalo nové pracovní příležitosti, které sem talíř přilákal, zatímco starší generace oplakala dlouhověké rodinné usedlosti“, dodala uklízečka.

V dalších oblastech Číny ale vzbudilo pátrání FASTu po mimozemšťanech větší ohlas, podpořený obrovským astronomickým muzeem opodál, ve kterém můžete narazit na sochy humanoidních mimozemšťanů s baňatými hlavami. „Mimozemšťani nám nejspíš posílají vzkazy už po celá desetiletí, ale my jsme je nebyli schopni zachytit,“ taková a podobná vyjádření jsou k nalezení na informačních panelech v muzeu.

Až bude FAST v plném provozu, jaká je šance, že se teleskopu opravdu podaří zachytit zprávy od mimozemšťanů?

„Otec“ satelitu Nan Redong, jeden z předních výzkumníku FASTu, se nestyděl vychválit svůj výtvor. „Vzhledem k tomu, že se jedná o největší teleskop svého druhu, na místě extrémně odstíněném od radiových ruchů, dá se očekávat, že velmi významně ovlivní astronomii a rozhodně posune kupředu i další odvětví přírodních věd,“ řekl čínskému státnímu médiu v roce 2016.

Velká většina expertů se shoduje, že Nan má svá tvrzení o co opřít. Stvořitel talíře vytyčil cíl najít 1000 nových pulsarů – zkoumání těchto rotujících hvězd může přispět k výzkumu exoplanet (planet vně sluneční soustavy), vesmírných vzdáleností a jevů, jako jsou černé díry včetně dalších kosmických fenoménů. Kdyby se cíle podařilo dostáhnout, byla by to pořádná hromada navíc k dosavadním asi 2500 již objevených pulsarů.

„Vždy, když objevíme nový pulsar, objevíme něco nového,“ říká Dick Manchester, astronom z australské Organizace vědeckého a průmyslového Commonwealthu. „Dosáhnout cíle objevit tisíc nových pulsarů je reálné. Téměř dvojnásobné navýšení počtu nám známých pulsarů rozhodně objeví mnoho netušených jevů.“

Manchester řekl, že objevení pulsaru obíhajícího kolem černé díry by bylo obzvlášť významné a umožnilo by blíže prozkoumat tyto záhadné subjekty. Monitoring pulsarů může pomoci potvrdit existenci temné hmoty a odhalit vlastnosti této nepozorovatelné hmoty, která podle mnohých vědců tvoří podstatnou část vesmíru, ale stále nebylo s jistotou prokázáno, že existuje. FAST bude také zkoumat gravitační vlny, nepatrná zakřivení časoprostoru, jejichž příčinou jsou obrovská zrychlující tělesa. Talíř bude také snímat oblohu pro stopy krátkých rádiových impulzů neznámého původu, které astronomům už nějakou dobu vrtají hlavou.

Pokud ale jde o schopnosti FASTu, mnoho lidí je ale nejvíc v euforii z vyhlídky přijímání mimozemských zpráv. Peng Bo, předseda Čínské národní astronomické observatoře, prohlásil, že „potenciál FASTu objevit mimozemskou civilizaci bude pětkrát nebo desetkrát vyšší než se současnou technikou, protože vidí vzdálenější a temnější planety.“

Douglas Vakoch, prezident organizace METI International, která se snaží navázat kontakt s mimozemským životem, řekl, že ambice FASTu se nemusí spoléhat jen na pasivní čekání na pozdrav od marťanů. Talíř dokáže napomoct mapování rozptýlení vodíku napříč Mléčnou dráhou a dalšími blízkými galaxiemi. Změny v koncentraci vodíku totiž mohou být indikátorem toho, že by se na některé z přilehlých planet mohl vyskytovat život.

Vakoch dodal, že kvůli omezenému dosahu současné radiové technologie by signály jiných civilizací musely být silné a cíleně vysílané, spíš než aby prostě vycházely z televize nebo rádia.

„Budeme schopni zachytit pouze ty druhy signálu, po kterých se bude FAST koukat: úzkopásmové signály – něco, co bylo vysláno s pořádnou silou,“ řekl. „Mezihvězdný signál, který by hlásal: Jsme tady.“

Je fajn mít obří teleskop obrácený k nebesům a naslouchat, ale jestli život mimo Zemi skutečně existuje, je inteligentní v tom smyslu, jaký si představujeme? Má nějaký jiný druh technologii na to, aby nám mohl poslat rádiovou zprávu? Má vůbec zájem se o něco podobného snažit? A proč?

Velké množství faktorů by muselo souznět, aby FAST mohl přijmout smysluplnou zprávu od mimozemské civilizace. Naproti tomu mnoho vědců věří, že šance na objevení života za hranicemi naší atmosféry je velká. Manchester řekl, že je to „prakticky zaručené“.

„Pravděpodobnost, že vývoj, který se na Zemi udál, byl naprostým unikátem, je mizivá. Na vývoji zdejšího života se nezdá nic až tak zvláštního. Ale vzdálenosti ve vesmíru jsou tak nesmírně velké, že naše šance na (vzájemnou) komunikaci s nimi jsou nepatrné, až naprosto nepravděpodobné.“

Nejsou to ale pouze tvůrci FASTu, kteří považují naslouchání vesmíru za důležité. Ruský miliardář Yuri Milner například investoval sto milionů dolarů do projektu Breakthrough Listen – mezihvězdného průzkumného projektu, který se také bude snažit naslouchat mimozemským radiovým signálům.

Manchester i Vakoch se domnívají, že pokud někde inteligentní forma života skutečně existuje, je velmi pravděpodobné, že její technologie budou mnohem pokročilejší než ty naše. Proto je možné předpokládat, že by dokázala snadno odesílat rádiové signály a možná už by věděla o existenci života na Zemi.

„Naše civilizace se vyvíjela pouhé desítky tisíc let,“ řekl Manchester. „Jiné civilizace mohly mít na svůj vývoj miliardy let. Je prakticky jisté, že ať už narazíme na jakoukoliv civilizaci, bude mnohem pokročilejší, než jsme my. Naše dějiny představují v kontextu mezihvězdného vývoje jen zrnko prachu.“

Kdyby byla podle Vakocha taková civilizace o pouhých 300 let napřed před lidmi – jen mžitka na časové ose vesmíru – v ohledu technologického vývoje a jejich komunikačních schopností by nás tak předčila, že by to pro nás bylo téměř nepochopitelné.

Jaká je tedy šance, že se nám pomocí FASTu podaří navázat kontakt se superpokročilou mimozemskou civilizací? Vakoch říká, že se to může zdát jako běh na dlouhou trať, ale mnoho předchozích astronomických objevů bylo dříve také považovaných za nemožné.

Například poté, co byly v roce 1967 objeveny pulsary, se jim začalo přezdívat LGM (zkratka pro „little green men“, malé zelené mužíčky), protože astronomové nikdy nepozorovali něco, co není vyrobené člověkem a pulzuje s takovou pravidelností. První exoplaneta byla objevena v roce 1992 a v současnosti bylo zaznamenáno mnoho exoplanet, na kterých mohl vzniknout život. FAST se tak téměř jistě zapíše do astronomických dějin.

„Měli bychom být v našem bádání optimističtí. Všechno, co objevujeme, nahrává předpokladu, že by tam někde být mohl život,“ říká Vakoch. „Ale stále jsme nezískali jediný nepopiratelný důkaz toho, že se ve vesmíru nachází třeba jediná bakterie.“

Šestačtyřicetiletý turista, který se mi v astronomickém muzeu FASTu představil jako Pan Yu, byl rozhodnější.

„Myslím si, že je ten talíř najde,“ řekl poblíž vystavených šedivých a šklebících se mimozemšťanů. „FAST je průlomem ve zkoumání vesmíru. Nejdřív bych mimozemšťany pozdravil, a pak bych s nimi probral počátek lidského života a jeho vývoj. Chci vědět, odkud pocházíme a kam směřujeme.“