Všichni známe ty piráty, vidláky a všechny ostatní z dob dávných a historických, kteří rádi marnili svůj život úplně stejně jako vlastně my dneska. Králové pochlastávali víno, kováři spoléhali na pivo a námořnici se neuvěřitelně ožírali rumem. Ale to, čím si nemůžeme být zas tak úplně jistí je, zda plnili své číše a džbánky stejným alkoholickým sajrajtem, kterej známe dnes, anebo tenkrát měli co dočinění s chutěmi, jež nemají nic společného s našimi dnešními zkušenostmi.V roce 2011 se tým, který rozhrabával vrak lodě někde v Baltském moři, rozhodl přizvat profesionální pivní degustátory, aby ochutnali pivo z 19. století, které se podařilo nalézt v troskách. A tak se naprosto nečekaně přišlo na to, že „chutná opravdu staře… a také tak trochu připáleně." Pivko, které se našlo u Ålandských ostrovů u finského pobřeží, bylo více než 170 let staré. Tento nález se stal nejstarším dnes známým vzorkem piva, které se ještě dalo pít.Potápěči také vylovili a následně předali pár vzorků pro analýzu skupině vědců, která zrovna vydala své výzkumy v American Chemical Society's Journal of Agricultural & Food Chemistry.I když bylo pivo zředěné kvůli kontaktu s mořskou vodou, stejně bylo dost zachovalé na to, aby ho týmy vědců ve finském Technicko-výzkumném centru a na mnichovské Technické univerzitě mohly pořádně prozkoumat. A proto, že bylo dobře zakonzervované chladem, tmavými podmínkámi mořského dna a stále perlivé, když se otevřelo, mohli vědci zjistit, že kultury nalezené vevnitř byly stále aktivní.Jak už bylo zmíněno, počáteční chuť nebyla zrovna božská. Bakterie a kvasnice, které byly uvězněny uvnitř láhví po staletí, zavinily zvýšený poměr organické kyseliny, což způsobilo chuť, která by se dala popsat jako „nakyslé octovo-kozí mléko". Během testování byli vědci schopni dokonce určit, zda bylo na palubě více druhů piv, i když zase nebylo úplně jasné, zda všechny byly uvařeny pouze z ječmene, anebo také obsahují i nějakou tu pšenici.Finský pivovar Stallhagen Brewery se dokonce vytáhl i s replikací těchto piv. Byl použit stejný proces a stejné kvasnice, které pracanti pivovaru mohli vykoumat díky dobře zachovalým lahváčům. Ti přirovnali výsledek pokusu k pivu ,,jak ho známe dnes", díky čemuž, jak doufají, se bude i skvěle prodávat, až se celý proces během několika následujících let doladí.Ve stejném vraku se také našlo 168 lahví Veuve Clicquot a Juglar Champagne (dnes jedna taková láhev stojí tisíce a možná i několik set tisíc dolarů), ze kterých byl hned odebrán vzorek samotnými potápěči a následně zprostředkován sommelierce Elle Grussner Cromwell-Morgan. Ta nový nález nehledě na odstrašující stáří popsala jako hodně sladké víno, z čehož vyplývá, že se tenkrát sladilo daleko více, než je tomu dnes.Cromwell-Morgan také zdůraznila, že „to nebylo o nic slabší. Spíše se jednalo o výraznou kyselost, která posílila sladkost." Dále uvedla, že cítila „limetkové květy, kávu a lišky," a zdůraznila, že se víno určitě skladovalo v dubových sudech (před tím, než se vypravilo na svou poslední cestu na dno Baltského moře). Novinář z Bloomberg, kterému se dostalo šance být jedním ze šťastlivců, kteří tohle víno mohli ochutnat, ho popsal jako Juglar bez bublinek, ale s „hlubokým nádechem pomeranče a rozinek, přesně jako vánoční koláč."Takže, až se replika z pivovaru Stallhagen dostane na trh, může to být i fakt dobrý. Ale zase, pokud si radši našetříte to až neslušný množství peněz na láhev Veuve, která má opravdu slušnou historii, nejspíše to bude chutnat ještě lépe.
Reklama