Znáte to, konec prázdnin, říkáte si, že půjdete do sebe. Tak jsem chtěla jít na obohacující přednášku o moderním umění. Ale pak jsem se nějak zasekla a nezbylo nic jiného, než se jako správná kavárenská intelektuálka rozložit se svými art kámoši někde nad dvojkou. Nakonec jsme skončili na pár hodin v Berlíně. True story.Sedíte, kecáte, pijete, kouříte. „Dobrý den, vidíme, že kouříte naše cigarety, my tady máme takovou akci." Nesnáším tyhle promo akce, včetně ochutnávek, vždycky je pak fronta důchodců v uzeninách a jestli něco jako pravá lesba potřebuju, tak je to kus pořádný štangle a bez čekaní. Zpátky ke stolu. „Dobrý večer, blablablaba, 100€." Cože co? 100€? „Ano, stačí zatočit čamrdou a můžete vyhrát party s přáteli v Berlíně a každému dáme 100€." Dejte sem tu čamrdu. „Hezky to bliká, můžeme si to pak vzít sebou?" „Ne, bohužel, je nám líto." „A když vyhrajeme, tak vy s náma taky pojedete?" „Ne, my ne." Aha, /čamrda se točí točí a voda padá padá dolů z mejch očí/ když držím v ruce šek na 100€ fotím se a za chvíli se rveme do auta, cíl Berlín. I GOTTA FEELIN!!! Řidič je prostě týpek, na cestu máme hry, průvodce a nechybí Camelky, beru si ty, co zabíjej spermie, může mi to být fakt jedno. Alfréd nám zastaví u benzínky, protože hladinku si nenecháme spadnout, plán plníme na 150%.
Cesta u vodky rychle utíká, cestovní člověče už jsme vzdali a první stopka nás čeká u klubu Maria. Underground pěkně u vody, volný vstupy, v Berlíně se evidentně řídí heslem „disco koulí není nikdy dost!" V Marii to frčí, ale hromadně se shodnem, že toho chceme stihnout víc. Alfréd nám doporučuje Weekend. V nenápadně vyhlížející kancelářské budově, tři patra nezřízené zábavy s nagelovanými němci a kyprými blondýnkami. Lets get this party started. Neohroženě rozměňujeme eura na baru. Ve slepém rameni pro kuřáky si můžete užít pěknej výhled na televizní věž a nezávazně pokecat, protože anglicky tu mluví snad všichni, německy nikdo, takže fráze z průvodce možná někdy jindy. Společenstvo disco koule se rozděluje, my se vydáváme na menší projížďku po památkách a taky chceme dát nějaký buzinec. Berlin je totiž Mekkou gay zábavy i s gay starostou. Brandenburg tor, Reichstag, Památník holocaustu, projeli jsme kolem Checkpoint Charlie a neomylně mířili ke čtvrti Kreuzberg, na Oranienstraße, která je plná duhových podniků.Zapadli jsme do Roses baru. Hned jsme věděli, že jsme tu správně, protože celý bar je růžový. Doslova. Všechny stěny včetně stropu jsou pokryté růžovou chlupatou tapetou. Nechybí disco koule, kýčovité obrázky mexických panen Marií, deep house, tlustá barmanka, která nám podává dvě kubíčka. Je mi jasný, že můj doprovod by se moh snadno stát nedobrovolnou meine liebe. Potkáváme super chlápky ze švýcar, roztomilý lesbický pár z Francie, zveme nový kámoše na drinky, vyměňujeme si facebooky, abychom později potvrdili svý nově nabytý přátelství i ve virtuálním světě. Jediný co jsme kolem 4 ranní v Berlíně neobjevili, byl tetovací salón, ale v tomhle stavu by nás stejně asi nikdo nepotetoval.
Alfréd nás nabere a jedeme vyzvednout zbytek společenstva. Kluci jsou pěkně nametený a všichni máme hlad. Zastavujeme u stánku a dáváme si typickou snídani šampiónů a pizzu na národní střídá currywurst. Klobása s curry a tunou kečupu, nechybí hranolky. Tahle berlínská lahůdka tu má vlastní muzeum, je o ní i popová píseň. Němci jsou úchyláci. S promile a wurstem se skládáme do auta na zpáteční cestu. Ještě stíháme vykouřit posledního lehkýho velblouda a spíme až do matičky stověžaté. Alfréd mě jako správný osobní řidič hodil až domů. Balada. Druhej den jsem strávila s Knutem za krkem. Holky od velblouda řikaly, že prej týpci z Brna pojedou pařit do Vídně. Tož se asi tajně vydáme pronásledovat čamrdu tam.
Reklama