Marilyn Manson je XXL koblina bez náplně

Možná to znáte ze svých dětských nebo předškolních let a dost možná to taky znáte ze školních let… těch pozdních.

Někoho prostě platonicky milujete tak moc, že mu málem vytvoříte doma oltář. Nad postel si pověsíte jeho ksicht a tajně sníte aspoň o jednorázovém sexu, který by dost možná nestál za nic.

Přesně takhle jsem to měla, mám a budu mít se strejdou Mansonem. Skoro tři roky mi kape slina nad klipem "Heart shaped glasses“ – a v nějakém nárazovém amoku permanentně sháním bílý šaty, abych ho jednou mohla okouzlit.

A pak to přijde.
Ta chvíle, kdy mě můj dobrej kamarád probudí v drsnou ranní hodinu esemeskou se slovy: "Tak si se dockala strejda přijede do velký lucerny."
Žila sem z toho ještě asi tak tejden. Možná dva. V hlavě sem si sumírovala všechny tríčky z Bravíček, co se mi kdy dostaly do ruky. A potom se ten kamarád začne bavit tím, že mi pouští starý živáky, který stojej za hovno a nejnovější koncerty, který jsou na hovno taky. A posílá fotky z googlu, který nejsou o moc lepší.

Marilyn Manson už je prostě starej pán a lístky na jeho koncerty jsou možná tak drahý proto, aby měl denně na tři meníčka v mekáči, z kožený uplý bundičky mu lezou špíčky, kejvá na fanoušky třema bradama a výsledkem je, že se můj sen proměnil v XXL koblížek s patkou.
Ta hudba už je taky brak, ale stejně dál šetřím penízky po desetikorunách do kasičky a ubírám na alkoholu, abych se potom mohla opít tak, že mi ty jeho pneumatiky nebudou vadit.

Až vyrostu, budu kritik… nebo tak něco.