Co se člověk naučí od svého dementního prvního tetování

Dost lidí přijde k prvnímu tetování v útlém věku. Bez ohledu na to, co na svoje rodiče křičíte den po svých 14. narozeninách, to není nejlepší nápad. Zamyslete se nad tím, co dalšího jste jako náctiletí spáchali. Myslíte, že byste si v dospělosti nechali přilepit dvoulitrovku Staráče do každé ruky a nenechali si je sundat, dokud byste je nevypili? Myslíte, že byste si pořád troufli nosit peněženku na řetízku u kalhot?

S tetováním je to podobné. Zpětně nemáte radost z toho, že jste si nenechali vytetovat ručně malovanou podobiznu Lunetiků, která bude navždycky vepsána do vaší kůže? Nebo že jste si nevytetovali to hluboké moudro o těžkém životě, který jste zažívali ve středoškolské lavici?

Tatérský pár Sam Layzell a Rosie Evansová provozují útulné tetovací studio MVL v Leedsu. Jsou plně obeznámeni s úskalími prvních tetování a často jsou požádáni, aby překryly původní nešťastná rozhodnutí. „Rozmyslete si to," říká Evansová, zatímco tetuje krysu lezoucí po lebce na klientovu levou paži. „Měli byste pořádně znát člověka, který dělá vaše první tetování. Měli byste už dopředu vědět o tom, jak tenhle tatér tetuje a jak moc schopný umělec to je. Není na škodu, když se podíváte na nějaké jeho hotové kousky."

Layzell pokyvuje na znamení souhlasu. „Jo, nebál bych se ani pro tetování, které chcete, cestovat. Pokud se vám vážně zalíbí něčí práce, ale žije na druhém konci země, není tak těžké sehnat si lístek na cestu. Je lepší jít k člověku, jehož práce se vám líbí, než si sehnat někoho ze sousedství, aby se to pokusil napodobit."

„Neradila bych vám namalovat si návrh doma a přijít s ním za tatérem za účelem „přetisknutí"," říká Evansová na to, jaké můžou být důvody pro první tetování, kterého budete později litovat. „Je to, jako kdybyste přišli k zubaři a půlku práce udělali za něj. Nechte umělce pracovat na návrhu, protože hezký obrázek na papíře nemusí vždycky vypadat dobře na kůži."

Evansová i Layzell se shodují, že nechat se tetovat na dovolené s přáteli nekončí skoro nikdy dobře, a to nejen proto, že budete pravděpodobně ožralí, když si ho budete vybírat. „S tím nejhorším, co můžete tetování udělat po jeho vytetování, se na dovolené setkáte," vysvětluje Evansová. „Pravděpodobně se budete potápět pod vodu v bazénu nebo moři, budete vystavení sluníčku a jen stěží ho udržíte čisté na pláži nebo v prostředí klubu.

Tady máte trochu moudrosti od lidí na slovo vzatých, ale zajímaly mě osudy lidí, kteří svoje matky zklamali v hlubokém mládí a zjistit, jakou lekci si ze svého prvního tetování odnesli.

Macca, 26

Byla to chyba mýho kámoše Grega. Oběma nám bylo osmnáct a chlastali jsme přes den v Blackpoolu. Řekli jsme si, že se ještě trochu prospíme, než vyrazíme zapařit. Probudil jsem se s rukou na ksichtě a všimnul jsem si, že mám na zápěstí slovo „STEAMER" („hovnař"), ale vypadalo to jako, kdyby to někdo napsal fixou. Nebylo to ani rovně.

Zkoušel jsem si to seškrábat, a pak mi došlo, co jsem udělal. Nepamatoval jsem si nic. Tak jsem probudil Grega, on si vzpomněl a začal se smát. Měl na ruce to samý. Další měsíc nosil doma potítko, aby na to jeho máma nepřišla.

Myslím, že poučení zní jasně: Nenechte se tetovat, když jste opilí. Přemejšlejte nad tím, co děláte a nepořiďte si nic velkýho, co by nešlo zakrýt.

Cez, 23

Když mi bylo osmnáct, tak jsme se poflakovali v opuštěným sirotčinci. Měli jsme nějaký spreje a někdo ten návrh nasprejoval na zeď. Protože jsme byli mladý, přišlo nám to vtipný a všichni jsme ten obrázek začali všude malovat – předkloněnej chlápek s koulema venku. Jednoho večera jsme se šli ožrat a já prohlásil, že si to nechám vytetovat a to jsem vážně udělal. Je to směšný, ale teď mám dceru, takže už to na svým těle mít nemůžu.

Moje rada by zněla: Líp si to rozmyslete. A když vás něco napadne, dejte tomu nějakej čas a najděte si někoho, kdo vám to bude schopnej vytetovat.

Paul*, 27

Jsem z předměstí, kde není prakticky žádná kriminalita. Koloval o mě a mejch kamarádech vtípek, kdy jsme lidem vykládali, že jsme hardcorovej pouliční gang „Banda zelenáčů". Vždycky jsme se hádali, kdo má ten nejvyšší status v naší skupině. Zdá se, že je to fakt vtipný, když je člověk teenager.

Každopádně, tohle je to, co vedlo k tomu, že mám na hrudníku vytetovanou uzinu. Všichni jsme jeli do Boltonu, protože jeden z mejch kámošů se tam jel potetovat. Cestou busem jsme si tak říkali, jaká by byla sranda, kdybychom se nechali potetovat všichni. Potom už jsme říkali: „No, kdybych měl tu kéru, tak bych rozhodně byl nejvyšším zelenáčem." A já na to: „Proč ne?" Bylo to před spoustou let. Nelituju toho, ale že bych z toho byl nadšenej, to se taky říct nedá. Nemoh jsem jít na pláž a cejtit se bez trička dobře.

Vtipný kérky jsou zábavný jen na určitou dobu. Po chvíli vás omrzí a místo toho, abyste vtip vytvářeli, sami, jím jste vy. Vtipem, který vás nebaví. Představte si, kdyby mě teďka zabásli - byl bych v hajzlu, mysleli by si, že jsem byl doopravdy členem gangu.

Becky, 27

Původní návrh jsem si udělala sama: úplně jednoduchej černej obrys srdce, který jsem chtěla mít na předloktí. Určitě to mělo co dočinění s emáckou epidemii roku 2007. V tý době mi bylo 19 a dost jsem se motala kolem jednoho tetovacího studia, protože jsem se tam vídala s jedním piercerem. Myslím, že mě ovlivnili všichni ti lidi, potetovaný od hlavy až k patě, který jsem tam vídala. Tak jsem se rozhodla taky si jedno pořídit.

Když jsem tam přinesla svůj návrh, řekli mi: „Trošku to vyfešákujem," aby to vypadalo líp. Souhlasila jsem. Když jsem tam ale přišla o týden pozdějc, proměnilo se to na vystínovaný, vybarvený, černo-červený srdce. Nějak jsem se s tím smířila, protože jsem byla mladá a blbá a byla jsem ve společnosti všech těch cool lidí se spoustou kérek. Chtěla jsem mezi ně patřit.

Už jsem byla na šesti laserových terapiích a je to pocit, jako když vás někdo bodá horkou jehlou a pálí olejem najednou. Už je to skoro pryč. Jestli si chystáte udělat tetování, držte se toho co vážně, vážně chcete a nenechte se od ostatních překecat ke změnám, nebo aby to bylo větší.

*Jméno bylo změněno na žádost dotázaného