Jaké to je pašovat 700 gramů kokainu v žaludku

Moje sestřenice pracovala před lety jako poslíček nějakýho dealera. Plavila se z Curaçaa do Evropy s žaludkem plným pytlů s kokainem, anebo s kufříky nacpanými drogami z Jamajky. Sekla s tím až ve chvíli, kdy ji chytili. Protože jsem chtěl znát více z její pašerácké historie, rozhodl jsem se ji navštívit.

Po té co mě Sharon (tak ji zde budeme říkat) vpustila dovnitř a usedli jsme na černý kožený gauč, sdělila mi, že vůbec nechápe, proč by mě měly její příběhy vůbec zajímat. „Nevím, co je tak super na polykání pytlíků s koksem," řekla. Sharon, která je napůl z Nizozemska a napůl ze Surinamu, vyrostla ve velmi malém městě, ale už ve třinácti letech se začala potloukat ulicemi Amsterdamu. „Tam, kde jsem žila, byli pouze Holanďané. Nesnášela jsem to. Chtěla jsem být někde mezi lidmi, kteří vypadají stejně jako já."

Na předměstí hlavního města si našla skupinu přátel, která ji zasvětila do kratochvílí, jako jsou crack a koks, anebo jak okrádat lidi. Její matka si samozřejmě dělala starosti a zoufale se ji snažila přemluvit, aby kriminální prostředí opustila. Bez výsledku. „Dala mi na výběr: buď se přestěhuju zpět do Surinamu, nebo mě pošle na jednu velmi přísnou internátní školu. Vybrala jsem si tu školu."

Brzy ji však vyhodili, a tak strávila nějakou dobu v pasťáku. Nakonec skončila i ve vězení za „krádeže a další podobné činnosti." Poté, co byla v roce 2001 propuštěna, odcestovala na Curaçao, malý ostrov v Karibiku. Z doslechu věděla, že je jednoduché tudy pašovat kokain. Plánovala, že vezme kufřík plný koksu, prostě projde kontrolou, a pak to okamžitě otočí nazpět do Nizozemska.

„Lidé, které jsem tam měla potkat, ale neměli všechno zboží u sebe, takže jsem se rozhodla tam chvíli pobýt," řekla. „V Curaçau se vás někdo neustále ptá, jestli jim nechcete propašovat koks." Samozřejmě, že Sharon bez přátel a rodiny byla snadným cílem. „Lidé z Nizozemska jsou pro pašeráky zvlášť lákaví, ale vždycky jsem se je snažila přesvědčit, že pocházím odjinud a všemožně se vykecat. Až do té doby, než jsem narazila na známého z domova, který mě požádal, jestli bych něco nepřevezla a já souhlasila. Všichni to nakonec udělali. V každém letu sedělo alespoň 20 lidí s drogami. Dokonce i malé babičky prodávali v Curaçau drogy."

Aby to otestovala, spolkla zezačátku jen jeden balónek s koksem. Šlo to dolů bez problému, takže spolykala asi dalších sedmdesát. V každém balónku bylo 10 gramů a ona dostala zaplaceno 1000 guldenů (asi 14 000 Kč) za každých sto gramů. Kokain byl zabalen v plastovém sáčku a obalen vrstvou latexu (z rukavic), zalepen speciální lepicí páskou a poté zabalen v další vrstvě sáčku a latexu. „Měli to vymyšlený opravdu skvěle, ale myslím si, že pár lidí si s jejich polykáním opravdu užilo. Cvičili to s kusem mrkve, nebo něčím takovým," smála se.

Naneštěstí ne každý balíček byl zabalen tak dobře. Její kamarád umřel poté, co mu jeden balónek v břiše praskl. Bylo mu teprve 19. „Tuším, že tu byl čistý koks. Já polykala pouze ředěný koks, který tě nezabije. Nebo mi to alespoň tvrdili."

Před požitím Sharon kontrolovala každý jednotlivý balónek tím, že jej hodila do kýble s vodou. Pokud klesl ke dnu, potřeboval přebalit. „Není to tak komplikované," ujišťovala mě. Pašování drog se zdálo pro Sharon jako dobrá volba. Chtěla zpět do Holandska a neměla peníze na letenku.

Dokonce prý ani nebyla nervózní, když pašovala koks poprvé. Prostě jen trpělivě čekala ve frontě na letišti spolu s dalšími pašeráky, dokud neprošla kontrolou. „Dávají hodně pozor na lidi, kteří nejedí. Asi protože si myslí, že když máš žaludek plný koksu, tak nemůžeš jíst. Ale já jedla jako vždycky. Stejně tak je důležité netvářit se vystrašeně, nebýt nervózní. Položili mi spoustu otázek, na které jsem jim normálně odpověděla. Dokonce jsem se zeptala, jestli se mám vysvléct, nebo podstoupit nějakou další kontrolu."

Na rozdíl od ostatních se Sharon nikdy nestalo, že by balónky chtěly ven už během letu. Pokud se to stalo, pašerák je musel umýt a spolknout znovu. „Dost jim potom páchlo z huby."

Po přistání snědla speciální projímací čokoládu, aby kokain dostala ven. „Okamžitě je musíte odevzdat dealerovi. Pokud to neuděláte, máte velkej průser. Sharon to naštěstí nikdy nepotkalo, ale slyšela příběh o klukovi, kterému se balónky zasekly ve střevech. Musel k doktorovi, který mu rozpáral žaludek a potom sám – ne zrovna nadšeně – doručil balíčky policii. I v takovém případě se zachovává Hippokratova přísaha.

Sharon vzpomínala další historku, když musela propašovat kufřík s drogami z Jamajky. „Je to dost lehký," říkala. „Prostě se podplatí policie u kontroly. V Holandsku na vás čeká další poslíček, který převezme kufřík, a kontrolou jdete společně. Doopravdy nemusíte dělat vůbec nic. Jamajka není označena jako riziková země, kontrola tedy není moc ostražitá. Vydělalo mi to přes čtyři tisíce dolarů.

Dnes je Sharon na podpoře, což jsou žalostně menší peníze, než na které byla zvyklá. Za každý úspěšný pašování šla na pořádné nákupy.

Jak už to bývá, i u ní se nečekaně něco podělalo a v roce 2007 ji chytili. Tehdy místo balónků v žaludku měla ve vagíně duté dildo. „Myslela jsem si, že budou skenovat pouze můj žaludek, ale vzali to až dolů. Nezavřou tě, pokud u sebe nemáš koksu nad tři kila. Policii jsem ukecala. Nikdy jsem neviděla jejich stanici zevnitř."

Dovolili ji vrátit se okamžitě do Nizozemska. „Mrzelo mě, že mi lístek musela koupit matka. Jako trest mi přestřihli pas a na rok jsem nesměla cestovat." Její matka v tom uviděla šanci změnit Sharonin život a přivedla ji zpět domů.

„Chybí mi staré časy, ale rozhodně ne samotné pašování. Prý je to stále obtížnější. Lety z Kolumbie a Curaçaa jsou teď hlídané mnohem intenzivněji. O nových metodách toho moc nevím, ale rozhodně bych to dnes dělat nechtěla," povídá upřímně.

„Co víc bys chtěl ještě vědět? Říkala jsem, že to není zrovna moc zajímavé téma…"