VICE Guide to Uherské Hradiště

Uherské Hradiště jsme přijeli zmapovat v půlce července. Pro mě i fotografa Lukáše Havlenu to byla vůbec první návštěva. I když jsem čekala moravskou idylku, musím přiznat, že realita překonala všechna očekávání. Venku se ve dne i v noci pohybuje spousta lidí, především mladých, za což lze připsat zásluhu i místní střední umělecké průmyslovce. Všichni jsou na své město neuvěřitelně hrdí a rádi vám poví proč. Tenhle druh asertivity mám ráda. Skoro jako bychom tu objevili recept na spokojené město: jeho obyvatelé si ho takové jednoduše udělají. Historická architektura a folklórní motivy všude, kam se podíváte, pro to ostatně představují optimální základ. Tentokrát byli našimi průvodci Jana Drobná a Josef Korvas z legendárního kina Hvězda. Jakmile jsme se ráno potkali, půjčili nám z informačního centra kola, na kterých jsme jezdili celý den. Ukázalo se, že na pohyb po Hradišti je to ten nejlepší možný dopravní prostředek.

Město na mě působilo dojmem, že je tu neustála léto. Prostě si ho nedokážu představit pod sněhem. Mezi nejznámější akce, které se tu každoročně pořádají, patří Letní Filmová Škola – ta letošní se koná od 28. července do 6. srpna. Jako téma si tentokrát zvolila Švédsko, čemuž odpovídá i výběr festivalových hostů: dorazí třeba režiséři Jan Troell, Daniel Bergman (syn Ingmara Bergmana) nebo Tarik Saleh, kterého znáte minimálně jako autora videoklipů Lykke Li. Pokud se na filmovku chystáte, třeba vám tenhle díl Průvodce zbytkem republiky pomůže užít si ji ještě víc. A pokud ne – určitě si sem zajeďte i tak. Stojí to za to.

PEKAŘSTVÍ MASAŘÍK

Čím začít den v Uherském Hradišti? Chlebem z lokálního pekařství. Později by na vás už nemusel zbýt, do oběda bývá zpravidla vyprodaný: „Mařacký chleba byl odjakživa pojem. Pamatuju tu i fronty, zejména v pátek nebo před hodama. Jako rodilý a hrdý Mařaťák na chleba odsud nedám dopustit, navíc to mám z domu jen kousek," potvrzuje jeho pověst Josef.

CAFÉ PORTAL

Kavárnu ve druhém patře historického domu na hlavním náměstí provozuje charismatický kavárník Richard už osmým rokem. Prostor zdělil po otci, který zde dříve vedl pipe-club. Skvělý kafe si můžete vypít buď v minimalistickém interiéru anebo na pavlači s výhledem na Richardovu sbírku bonsají. Když jsme si tu dávali kávu před odjezdem, překvapilo nás, že je kavárna plná lidí, kteří si přišli přečíst noviny nebo i na blind, potkat známé. Josef nám však oponoval, že oproti běžným sobotám to nic není, což připisoval začátku prázdnin. Pokud by vás na křesle v Portálu taky popadla nutkavá potřeba něco si přečíst, v přízemí domu najdete knihkupectví.

SHOPPING

Co mě na Hradišiti překvapilo nejvíc? Jak skvělý místo na nákupy to je.

Provaznictví, malý obchod v Prostřední ulici 44 nás zaujal už při noční procházce městem, co jsme podnikli po příjezdu. Na provazy ve výloze nás upozornila svíčka, která před ní hořela. Ve výloze jsme viděli plakát k červnové oslavě 90. pana majitele. A hned vedle jeho červencové parte. Už jsme ho nestihli. „Pamatuju si, že jsem si tu kupoval lana už jako malý skaut. Kluci v oddílu si ze mě dělali legraci, ať dávám pozor, jestli dostanu opravdu metr," vzpomínal Josef, když jsme šli kolem.

V přízemí domu na adrese Mariánské náměstí 61 najdete obchod s krojovými látkami včetně modrotisků a vyšívaných stuh, v prvním patře pak antikvariát Bílé vrány a Janin oblíbený Norský second-hand, kde jsem si koupila ultimátní festivalovou parku jako z Matrixu za kilo a Lukáš tričko s Beyoncé za 40. Přesně takhle vypadá obchoďách mých snů.

Pokud si nechcete svůj kroj ušít, můžete si pořídit už hotový v obchodě Tradice Slovácka ve Všehrdově ulici 506. Když jsem si jednotlivé krojové komponenty procházela, zaujal mě jak design, tak preciznost jejich ušití. Chtěla jsem si tu koupit skoro všechno – a vy určitě budete chtít taky, i když s touhle informací trochu váhám: nechci mít na krku ponoukání k český cultural appropriation, až se za rok všichni sjedou na Creepku ve vyšívaných halenách.

TEMNÁ STRANA UHERSKÉHO HRADIŠTĚ

Dnes nevyužitá budova bývalé věznice byla v padesátých letech využívána tím nejhorším možným způsobem. Agilní komunističtí výslecháři tu na politických vězních předváděli přesně to, co si zažili od nacistů. Na stránkách iniciativy za její důstojné využití můžete dokonce nahlédnout dovnitř.

„Ten člověk zbohatl na tom, že jiným lidem ničí životy. A ještě se dostal do senátu. To je jako by tam seděl dealer heroinu," žasne Lukáš, když procházíme blýskavým Casinem 40, které do jisté míry funguje jako průchozí pasáž do Prostřední ulice. Řeč je samozřejmě o Ivu Valentovi, senátorovi za Uherské Hradiště, majiteli firmy Synot a polovičním vlastníkovi Parlamentních listů. Kontroverzní postava, které, jako mnoha dalším, nahrála 90. léta, se však v místě svého působiště nijak zvláštní averzi netěší. Divné? Jak se to vezme. Po malých částkách přispívá, kde může. Většina lidí nechce nic víc než opravené silnice, uklizené ulice a finance na pořádání svých hasičských plesů. Když selže stát a město, udělá to za něj někdo jiný – především pak proto, aby mohl šikovně zamaskovat činnost, na kterou se zaměřuje primárně: provozování automatů, heren, manipulativního politického serveru a navrch korupcí ve sportu.

VINNÉ SKLEPY

Pokud jste si v Uherském Hradišti taky opatřili kola, určitě se na nich projeďte kolem vinných sklepů. A když už tam budete, za návštěvu stojí i nedaleký Park Rochus s kaplí sv. Rocha a vyhlídkou na okolí.

U KONÍČKA

Po projížďce kolem vinných sklepů míříme na oběd do vyhlášené restaurace U Koníčka v rekonstruovaných prostorách bývalé manufaktury na kočáry. Dáváme si gulášovku, řízek s brsalátem a pivo s názvem Koníček ze spřízněného pivovaru, z čehož jsem měla radost, protože mám fakt ráda koně. Stejně jako místa, kde dostane za stovku na stůl úplně neuvěřitelný oběd.

U PUČALÍKA

Jestli se váš oběd U Koníčka protáhl až do tří, můžete plynule přejít vedle, k Pučalíkům. Paní majitelka tu čepuje pivo už od roku 1991, kdy hospodu získala zpátky v restituci. Josef nás upozornil na kontrast mezi oběma podniky: „Tohle je moje domácká hospoda, zase se tu ozývá rodná čtvrť Mařatice. Ukázková čtverka, přesně takové mám rád. Nepotřebuju flitry a už vůbec ne luxus. Ať je dobré pivo, mají tam dřevěné stoly a židle a hlavně ať tam nehraje televize. Místo pro setkání a rozbor stavu světa i domoviny je náhle na světe." To je docela dobrý postřeh – hospody bez televize jsou na našich zájezdech skutečnou raritou.

U KOVAŘÍKŮ

V případě, že se ocitnete v nedalekých Sadech, dojděte si na oběd do nenápadné hospody v řadovém domě. V době naší návštěvy tu sice měli dovolenou, ale třeba budete mít na oběd s dělníky větší štěstí.

HLADOVÉ OKNO

Občerstvení funguje nejen pozdě do večera, ale i přes den. Točená zmrzlina táhne tak moc, že fronta na ní zablokuje celou ulici – a nikomu to zjevně nevadí.

KAFE UPROSTŘED

Pár kroků od hladového okna se nachází kavárna, která otevřela teprve před měsícem. Mezi největší highlighty patří domácí limonády, nepečené dorty a zahrádka ve dvoře s klecí s dvěma zebřičkami a pódiem, na kterém se má v budoucnu údajně hrát divadlo. Velký palec nahoru patří paní majitelce, která se rozhodla udělat zahrádku nekuřáckou – prý by se tam držel kouř při zemi a to by mohlo otravovat hosty.

ROBERT'S BARBERSHOP A HOSPODA U MLSNÉHO KOCOURA

Zajímavá, ale nikoliv nelogická fúze. Podnik dvou kamarádů. Zatímco jeden uvnitř holil, druhý seděl venku a nějakým způsobem vyslechl moje povzdechnutí, že jsem naprosto přejedená a přepitá, ale i tak bych si dala decku piva, abych ochutnala jejich selekci z malých pivovarů. Za chvíli mi na stole přistál půllitr pro panenky s tím, že si mám dát pozor, co tu prohlašuju. A ještě jedna informace pro kluky a holky, co jim chtějí koupit dárek: vedle piv tu prodávají i vlastní kolínské, oleje na vousy a podobné vodičky.

VINÁRNA U OVEČKY

O kvalitách vinárny nejlépe vypovídá skutečnost, že kdybychom se tu nezastavili, náš průvodce by byl třikrát delší. Příznačné moravské pohostinnosti jsme se dočkali nejen od přísně vyhlížející majitelky, paní Ovečky, jak se jí tu přezdívá: u vedlejšího stolu se zrovna zapíjelo narozené dítě, a tak jsme dostali řízky, obalovaný květák a dortíky. „Paní Ovečka to tu vede velmi mile, k hostům se chová s grácií a přitom je všude kolem cítit domácí pohoda. Nejčastěji sem chodím na skleničku nebo dvě v pátek po práci, protože to mám hned naproti kinu," uvádí na pravou míru Josef svou pozici štamgasta. Vedle vína se tu prodávají i domácí uzeniny, které vám na požádání nakrájí. Naši průvodci doporučují Šabateckou slaninu.

KOUPÁNÍ

Po pár skleničkách vína jedeme na kole (letní páteční odpoledne na Moravě, jsme taky jenom lidi) na koupaliště na Starém městě, kterému se přezdívá U Intersparu (ze kterého se mezitím stal Albert). Voda je příjemná a nikde kolem nic není, což je v daný moment ještě příjemnější. „Koupání tady je taková rychlovka, protože jsem tu na kole hned. Jinak ale preferuju Štěrk v Ostrožské Nové Vsi. S přáteli mu přezdíváme Slovácký Karibik," dává nám další tip Jana.

BAR KRAB

Po koupání volíme alternativní trasu podél garáží a břehu řeky Moravy až do nedalekého přístavního baru Krab, který je podle slov Lukáše kombinací hospody na koupališti a motorestu. Mně připadal vnitřek se sedačkami z aut a velkorysou železnou konstrukcí spíš jako moravský twist seriálu Návštěvníci. Tolik věcí, co chcete ve svým životě, na jednom místě! Jde to vůbec? „Tady „na Krabici" jsem byla poprvý snad před dvaceti lety. Ještě si to pamatuju jako doupě, kde člověk neviděl ani na půl metru. Prožila jsem tu opravdu hodně výživných večírků a nekonečných nocí. Doporučuji tu strávit západ slunce s výhledem na řeku rušenou dopravou na hlavním tahu," utvrzuje naše dojmy Jana.

KINO HVĚZDA

Konečně se dostáváme do základny našich průvodců. Zatímco se v sále pod námi promítá Oklamaný od Sophie Coppoly, sedíme na trávě v atriu a posloucháme koncert folk-rockových skupin Pramen a Huménečko. Jsem ráda, že to máme i s cimbálem. Je škoda, že atrium slouží v době LFŠ jako zázemí, o to víc ale doporučuju návštěvu jindy. Hvězda letos slaví 50 let. Moderní, širokoúhlé kino, které se v 60. letech začalo stavět, mělo spojit historickou zástavbu se vznikajícím sídlištěm Na Rybníku. K historii kina odkazuje nejen jeho architektura a ikonický, neonový nápis.

VICE: Jak dlouho už ve Hvězdě, hlavním městském kině, pracujete?

Josef: Dlouho. Dvacet let, z toho dělám 11 let ředitele.

Jana: Já jsem na své pozici PR manažerky 4 roky. Starám se nejen o komunikaci s veřejností, ale třeba i se školami. Posílám jim nabídky a snažím se je sem dostat. To by ale nešlo bez neplaceného volna, které mi Pepa jednou za rok dopřeje. Myslím, že cestování je velmi důležité. Člověk si pak více váží toho, co má doma.

Jaké bylo vaše kino před 20 lety a jaké je dnes?

Josef: Už tehdy bylo dobré a myslím, že pořád je. Věřím, že přesahuje okresní rozměr. Děláme věci, které běžné kino nedělá, například koncerty a výstavy. Jsem za to moc rád.

Jana: Musím vypíchnout, že nevedeme popcorn. Moc se mi líbí, že se v sále nesmí jíst. Dále pak promítáme artové filmy, na které sice chodí málo lidí, ale držíme si je.

Návštěvnost?

Josef: 65 tisíc lidí za rok.

Jaká je místní kulturní scéna?

Jana: Boží.

Josef: Děje se toho až moc. Neustále tu probíhají koncerty a vernisáže, Slovácké divadlo má stálou scénu. Na druhou stranu si myslím, že tu poslední roky upadá nabídka hudebního programu. Možná tu není to správné podhoubí, jaké mají třeba ve Veselí nad Moravou.

Jana: Dříve to byla dědina, ale neuvěřitelně ji pozvedli.

VICE: Proč si myslíte, že to tak je? Kde se bere takový nápor? Proč tu lidé neustále chodí za kulturou?

Jana: To je dáno náturou.

Josef: Lidé tu jsou dlouhodobě vztažení k místu, mají to tu rádi a jsou vděční za vše, co se tu děje. Proč? Nevím, ale zaplať pánbůh, že to tak je.

VICE: Co považujete za největší problém vašeho města?

Jana: Sucho.

Josef: Možná teď budu mluvit trochu proti sobě, ale i při vší té kulturnosti se tu občas ozývá maloměstský duch. Hlavně, co se týče architektury. Vznikla tu spousta staveb, i ve středu města, které mohly vypadat a reprezentovat lépe. Uvítal bych, kdyby byly dotaženější. I u nás v kině vidíš, že je sice pěkné, ale spousta detailů mohla být vyřešena mnohem líp, kdyby stavební soutěži předcházela architektonická.

KLUB MÍR

Po koncertu se přesouváme do legendárního klubu Mír. Dvě obří holubice na jeho střeše vypadají v noci snad ještě impozantněji než ve dne. Nezaostává ani vnitřek: s Lukášem jsme se shodli, že to tu vypadá jak z reklamy na chlast. Všude jsou gauče, které toho zažily spíš víc než míň a taky stoly s fotbálkem. Sice tu taky mají televizi, ale aspoň v ní běží ČT 2. Viděli jsme tu útržky z dokumentu o Indiánech, lenochodech, Skotsku a drama o ženě s modřinami v obličeji, která se konečně rozhodla vzít svůj život do vlastních rukou.

WEB / FACEBOOK / Náměstí Míru 765

MALIBU

Každý město má svou malou Ameriku. V případě Uherského Hradiště je to herna Malibu na sídlišti za hokejovým stadionem. I když tenhle typ podniků s automaty představuje depku všude na světě, v natolik idylickém městě jde naštěstí jen o slabý odvar, jak nám ostatně potvrzuje i paní barmanka. „Prodávají tu zásadně jen lahvové pivo. Občas se tu zastavím po cestě domů a koupím si Plzeň na doma, když už je všude zavřeno," vypráví Josef. Za tu taky utrácíme poslední zbytky našeho kapesného, ani na bedny nám nezbylo – a tak jdeme, naprosto vyčerpaní a plní dojmů, spát.