Jak rodiče v roce 2016 mluví se svými dětmi o drogách

V současném období sympatií s legalizací marihuany a rozšířeném užívání opiátů v USA je komunikace o drogách mezi dětmi a rodiči mnohem urgentnější a komplikovanější, než kdy dříve. A vzhledem k tomu, že s dospívajícími potomky často jedná generace X (generace největších drogových mejdanů historie), je komunikace o to složitější.

Většina z nich doufá, že jejich potomci budou v otázkách sexu a drog rozumnější, než byli oni. Zatím ale bohužel nikdo nepřišel na magickou formuli, jak zbavit teenagery přirozené touhy po těchto riskantních zkušenostech. I přesto se generace vyrůstající na JUST SAY NO (prostě řekni ne!) rozhodla použít veškeré své síly k tomu, aby snížila procento možných škod a vyhnula se případné tragédii.

Jednačtyřicetiletá Josephine Cannella-Krehl je sociální pracovnice a matka dvou náctiletých a jedné 21-leté dívky. S dětstvím stráveným v New Yorku a se současným bydlištěm na Floridě nám popsala, jak zbytečné její získané vzdělání o drogách bylo. Sestávalo totiž převážně z letáků, které, pod přísahou, že sdělují „jen holá fakta", detailně popisovaly mnoho neuvěřitelných a především domnělých drogových nebezpečí.

„Pamatuju si, jak si říkám, že je to jenom snůška keců a lží," vzpomíná a dodává, že přítel její starší sestry na škole hodně kouřil trávu. Vyprávěla mi, že její třída byla zdaleka nejkreativnější a většina jejích spolužáků získala studijní stipendia od nejvýznamnějších uměleckých škol…"Nějak si mě tyhle poučný řeči nezískaly. Říkala jsem si, že když můžou lhát v tomhle, pravděpodobně lžou o všem ostatním."

Třicetičtyřletá Julieth, spisovatelka a umělkyně žijící v Clevelandu má čtrnáctiletého syna a na tehdejší osvětu vzpomíná spíše jako na naivní a legrační, než nápomocnou. Když byla v šesté třídě, policisté z programu s ní nebo s jejími kamarády vůbec nedokázali komunikovat.

„Policista do třídy přinesl omalovánky a plyšového medvídka. Tenhle přístup mi přišel naprosto familiární a neadekvátní našemu věku."

„Když vám v tomhle věku někdo vykládá, že po užití drog pak svět vypadá jako z animáče nebo, že když si zakouříte trávu, budete chtít lítat, řeknete si, že to musí bejt fakt super zábava. Rozhodně mě to nepřesvědčilo o tom, že bych to neměla dělat."

Tyto zkušenosti podporují výsledky výzkumů hovořící o zmíněných programech jako neefektivních či dokonce kontraproduktivních. V rámci nabytých zkušeností se současné matky snaží mluvit s dětmi naprosto odlišným způsobem.

„S manželem jsme se shodli na tom, že zvolíme přístup založený na pravdě", říká Cannella-Krehl. „Spíše, než tato témata nafukovat, jsem se rozhodla o tom mluvit co nejvíce bezstarostně, jak to jen jde."

Juliet, která překonala své problémy s alkoholem, používá svůj vlastní příběh jako odstrašující příklad pro svého syna (čerstvého středoškoláka). „ V záležitosti svého mentálního zdraví jsem k němu upřímná a snažím se mu ukázat, že tímhle způsobem řešení problémů nenajdeš. Ukazuji mu, že pití alkoholu je v naší kultuře v pořádku v případě, že si dáš pár skleniček jako dospělý. Rozhodně to není nic natolik zvláštního, abys to musel zkoušet na střední škole."

Obě mámy vidí současné aktuální řešení legalizace marihuany jako jasný důvod mluvit o drogách i zákonech týkajících se drog bez paniky.

„Budu raději, když bude marihuana legální než nelegální, protože je podle mého názoru mnohem méně nebezpečná, než alkohol." Říká Julieta a dodává, že čím víc kolem užívání drog naděláme, tím víc je budou teenageři brát jako sladkou cestu k rebélii.

„ Čím více se cannabis stává mainstreamovou, tím víc podle mého názoru děti rozumí jejímu pravému nebezpečí" říká Cannella-Krehl a dále mluví o jednoduchosti dávkování a o faktu, že kouření trávy je mnohem méně riskantní než syntetické látky volně prodejné jako legální drogy.

Jerry Otero je mladý policejní manager pro Policejní Protidrogové Sdružení (DPA – Drug Polyci Alliance) a pracuje na materiálech pro rodiče náctiletých užívajících drogy. Tato výzkumná skupina pod heslem „Bezpečí především" klade důraz na upřímnost a podávání čistých pravdivých informací budujících pevný vztah mezi nimi a uživateli. Se svým 21. Letým synem Otero mluví o užívání marihuany otevřeně, přičemž se mu především snaží vysvětlit, aby nepodlehl negativním svodům vysokoškolského života.

„Řekl jsem mu, že je dobré s těmito věcmi počkat a při každém takovémto rozhodování si položit otázku, „Musím to udělat právě teď?" Otero dodává, že jeho syn, současný vysokoškolák, nezkusil marihuanu do svých dvaceti let a ani teď s tím nemá žádné problémy.

Kathryn Bowers, čtyřiceti osmi letá spisovatelka s šestnácti letou dcerou, reflektuje stejný přístup k věci ve své knize Zoobiquity, ve které mluví o jisté paralele mezi zvířecím a lidským zdravím. Navazuje na data ukazující, že užívání drog v mladém věku může být mnohem riskantnější, nežli v dospělosti. Dle výsledků výzkumu začíná 90 procent závislosti před dvacátým rokem života a její vznik ve vyšším věku je extrémně nízký.

„Největším přínosem mé knihy by měl být fakt, že čím dříve se drogy dostanou do lidského organismu, tím větší efekt mají, což dává větší šanci vzniku závislosti. Čím déle dokážete počkat, tím lépe…To je hlavní vědomost, kterou se snažím vštípit své dceři."

Všichni tito experti a rodiče, se kterými jsem mluvil, se shodují na tom, že nejdůležitějším aspektem drogové prevence je nedělat kolem drog takový rozruch. V základě je to hlavně o pěstování pevného, důvěrného vztahu mezi rodičem a dítětem. Samozřejmě, že tento přístup nedokáže předejít užívání drog či závislosti v každém případě, může ale vytvořit prostředí schopné řešit možné problémy již v jejich zárodku.

To je naprostým opakem taktiky Reaganovské éry, hlásající, že jakékoli užívání drog je nemorální. Veškeré své síly soustřeďovala na eliminaci experimentování, ale již v malém procentu řešila jeho potenciální následky, jako je závislost.

Jak se způsob komunikace mezi rodiči a dětmi mění, můžeme sledovat na konkrétním příkladu řešení současného opiátového boomu.

Raději, než aby se snažily zasahovat proti všem uživatelům drog, chtějí poukázat na možnou spásu v podobě Naloxonu. Místo toho, aby bojovali proti programu na výměnu jehel jako „vysílání špatných zpráv", snaží se vytvořit vhodné prevenční prostředí, které by předešlo jakékoli nákaze. A spíše, než vězení a tvrdé postihy rodiče preferují léčbu odhalující další nežádoucí účinky této závislosti.

Julie Stampler 43 let je majitelkou malého obchodu v New Yorku a matkou tří dětí, z nichž dva jsou teenageři. Její bratr zemřel na předávkování heroinem, takže její děti jsou si dobře vědomi nebezpečí drog.

„Vždycky si říkám, že když už můj bratr musel zemřít, alespoň tím zachránil mé děti před podobným osudem. Mluvíme mezi sebou o heroinu, mluvíme i o nebezpečí závislosti a její prevenci." Její nevlastní otec je paradoxně chemik, který vynalezl Naloxone, protilátku proti předávkování opioidy.

„Rodiče se musí vzdělávat a nezavírat dveře před jakýmikoli zprávami, aby pak mohli se svými dětmi o těchto problémech mluvit bez jakýchkoli předsudků či zkreslení."

„Pro náctileté je pozornost nejlepší prevenci" uzavřela to Juliet. Takže ačkoli láska a důvěra nejsou vždy vším, jejich rozvíjením můžete zabránit mnoha tragédiím.