Prosím, můžeme znova dostat takovýhle filmový plakáty?

Filmový plakáty jsou odpad. Vždycky tomu tak nebylo, ale někde po cestě to bohužel převzali špatný lidi a filmový plakáty se změnily z něčeho, co jsi chtěl mít doma zarámovaný na zdi, ve splácanin, který nejsou přijatelný ani před kinem. Ilustrátor z Washingtonu Tyler Stout možná bude náš zachránce. Stačí se kouknout na super hudbu a skateboardový umění na jeho stránkách. I když je to hlavně jeho skvělá práce pro film, která mu pomáhá dělat si jméno.

Vice: Strávil jsi celý svůj život koukáním na filmy?
Tyler Stout: Sledováním filmů jsem strávil hodně velkou část života. Ani vejška nebyla výjimkou. Na střední škole jsme si dokonce s kamarádem půjčovali deset filmů za deset babek a všechny je zkoukli na jedno posezení. To byla naše představa o perfektně stráveným víkendu. Nemusím zmiňovat, že jsem pěkně dlouho neměl žádnou přítelkyni.

Jak ses dostal k navrhování filmových plakátů?
Začínal jsem plakátama pro hudební kluby, když jsem byl na vejšce. Každej klub potřebuje leták 11×17, když chce inzerovat svoje aktuální akce, tak jsem dělal právě tohle. Nakonec mě požádali, jestli bych nemohl přispívat pro kino Alamo Drafthouse v Austinu (Texas). Plakáty v podstatě chtěli, aby mohli inzerovat chystané promítání starších klasických filmů jako Věc nebo Válečníci. Nejdřív mě požádali, abych udělal jeden plakát. A ten měl dobrou odezvu, takže jsem dělal další a tak to vlastně celé začalo.

Podle tvé vášně pro detail, která je z tvých plakátů patrná - zejména důrazem na konrétní okamžiky a podpůrné charaktery - se vsadím, že jsi velkej fanda filmů z 80. let.
Jo, dostal jsem se k nim pozdě. Moji rodiče byli pěkně přísný, takže jsem jich většinu nestihl a viděl je až v mých pozdních "nácti" let, což bylo na konci 90. let. Nemohl jsem koukat na nic, co bylo označený  "R" (restricted), přitom všechny nejlepší filmy byly označený erkem. Realistický speciální efekty, důraz na příběh (nehledě na to jak nevhodnej), ikonický herci - taková dekáda už nikdy nebude. Vem si třeba rok 1984: Ghostbusters, Gremlins, Spinal Tap, Terminátor, Red Dawn, Noční můra v Elm Street. Všechno v jednom roce. Šílený.

Pro jaký filmy z tý dekády bys klidně zabil, kdybys pro ně mohl navrhnout plakát?
Takových mám tunu. Možná něco jinýho jako Rambo nebo něco takovýho. Samozřejmě mým svatým grálem by byl Útěk z New Yorku. To je odjakživa film, pro který chci udělat plakát.

Slyšel jsem, že tě inspirují komisoví umělci. Někdo konkrétní? A jaký komiksy momentálně čteš?
Jsem velkej fanda Alana Moore, ale kdo není? Obvykle mě víc inspiruje kresba než samotný příběh, takže ideální je, když to má oboje. Takovým příkladem může být League of Extraordinary Gentlemen s příběhem Moorea a ilustracemi Kevina O'Neilla. Mám hodně rád dílo Geofa Darrowa, hodně věcí Franka Millera, Mikea Mignola (Hellboy). Momentálně čtu edici Fear Agent. Prvních pár je ilustrováno Tonym Moorem, jehož mám opravdu rád. Ale od tý doby, co je nedělá, se jim podařilo najít další dost dobrý umělce.

Taky se chystám na knížku The Art of Tim Burton, jehož ilustracema jsem zřejmě očarován a vždy se jimi nechám hodně inspirovat. Dost z těhletěch lidí - Burton, Miller, Mignola - už dělají komerční věci, ale nikdo jim nemůže upřít talent, který je ke slávě přivedl. Ačkoliv Millerův film The Spirit nebyl tak skvělej, týpek stejně znovu-vynalezl komis se svým The Dark Knight Returns v '86.

Myslíš si, že filmový plakáty jsou umírající umění?
Nemyslím si, ale určitě prochází nějakými fázemi. Zrovna teď je hodně závislý na obličejích filmových hvězd, ale myslím, že se to nakonec vrátí ke koncepčním plakátům nebo k těm umělecky ilustrovaným - k tomu, co upoutá lidskou pozornost, protože je to jiné. Myslím, že důvodem pro to, že mám se svými plakáty nějaký úspěch, je fakt, že lidi se obecně zajímaj o ručně kreslený filmový plakáty.

Osobně nejsem velkým fandou současných filmových plakátů. Jsem si jistej, že existujou i nějaký fakt dobrý, ale když bych si měl koupit knihu s kolekcí filmových plakátů, nekoupím si tu, která obsahuje 2000s, či snad 1990s; ale spíš více 1980s, 1970s atd. Domnívám se, že je to hlavně věcí řemesla, protože pokud budou lidi věnovat stejnej čas a úsilí do současných filmových plakátů jako bylo věnováno např. plakátu na film Chinatown, budeme z toho těžit všichni.

Myslím, že za to můžou marketingový společnosti, co plakáty přijímaj a hlavně jejich hlavouni. Nejvíc žeru využívání plochy plakátů v 1970s, na kterých byla doslova "exploze věcí". Čim víc, tim líp.