Když Slováci zachraňují čest našeho regionu

Slovenská scéna začíná být pro našince čím dál tím víc záhadná a neuchopitelná a průměrně znalý český hipsta bude mnohem pravděpodobněji znát padesát obskurních kapel z UK než pět světově znějících projektů z Bratislavy. Mezi ně se každopádně počítá i Stroon, za nimž se skrývá Dalibor Kocián.
Stroon nejčastěji komponuje poměrně temnou elektroniku, která však v sobě vždy nese i nějaký ten taneční náboj, což ukázal i na nedávno vydaném mini albu Ruine Noire. Jeho relativní úspěch, stejně jako zařazení na kompilaci Eastern Daze plnou mladých muzikantů z východního bloku, mu dodal dostatek sebevědomí k tomu, aby si podal přihlášku na nadcházející Red Bull Music Academy, takže jsme ho po zásluze zasypali tunou zvídavých dotazů, ze kterých si snad o jeho osobnosti uděláte solidní obrázek.

Vice: Na začátku si neodpustím malý povzdech nad tím, jak daleko se v určitých oblastech dokázala dostat nezávislá scéna na Slovensku, i když tam není žádný velký trh, a jak naproti tomu občas vypadá situace u nás, kde to beztak zachraňují Slováci, jenom to málokdo ví (smích). Cítíš tam u vás nějakou specifickou kreativní atmosféru?
Stroon: Ano, určitě cítím. Nevím jak je to v jiných městech, ale tady v Bratislavě je to velmi silné. Je tady například experimentální seskupení Urbsounds (Jamka, Urban Failure, RBNX), projekty jako Voice Over Noise, "Originalista", Batcha Demental a v neposlední řadě moji dobří kamarádi Ink Midget & Pjoni a Stratasoul. Lidé tady mají potenciál a využívají ho naplno. A určitě tu jsou i další, na které si právě teď nevzpomínám. Napadá mě paralela s výtvarným uměním, které je tu taky velmi "živé". Lidi prostě tvoří a to je dobře.

Přijde mi to trošku jako opak toho, co se děje tady, kdy se zpočátku hodně českých producentů svezlo v elektronice na vlně popularity house music, i když většina zdejší tvorby nebyla dobrá, a d'n'b, ale teď je tady celkem nouze o mladé lidi, kteří by dělali ne úplně tuctovou muziku. Vnímáš to vůbec nějak ze své pozice nebo ti napojení na Českou republiku přijde vlastně jako nevýznamné?
Těžko říct, možná je to tím, že česká scéna byla víc o rockové, respektive avantgardní scéně (ale možná se mýlím), a proto ještě mnoho lidí nestihlo "přesedlat" na experimentování s elektronikou. Přiznám se však, že momentálně mě z českých projektů napadají jen MIDI LIDI, WWW a Kazety, což jsou podle mě (hlavně první dvě) velmi kvalitní projekty a jejich živá produkce je skutečně zajímavá. Ale to propojení asi vnímám spíš méně. Nemyslím si však, že je bezvýznamné, spíš se zatím neprojevilo. Jaká vlastně byl tvoje hudební cesta od kytary, na kterou jsi hrál na konzervatoři, k vibrafonu a experimentování se zvukem?
Úplně plynulá. U nás doma stále hrála hudba (otec má vynikající vkus), ale rodiče mě nikdy nevedli k tomu, abych hrál. Ve 14 jsem začal s kytarou - punk, HC, metal, potom fúze reggae, ska, funku až jsem si kupil Yamahu RM1X, kde jsem zkoušel první tracky. Potom Reason, Cubase a teď Ableton LIVE. Od určité doby jsem věděl, že chci studovat hudbu, ale když jsem byl metalový kytarista, tak jsem to na konzervatoř s kytarou ani nezkoušel. Šel jsem proto na bicí, kde se studuje hlavně xylofon, marimba, malý buben a taky vibrafon, který jsem si zamiloval. Na škole jsem poznal Mira Totha - otce projektů Musica Falsa Et Ficta (improvizovaný orchestr) a audio-vizuálního spolku Frutti di Mare. On si mě vzal do parády a otevřel mi úplně nové hudební sféry. Ale ta otevřenost mi zůstala, proto jsem přičichl i k jazzovému triu resp. quartetu "Shot In The Dark", které teď taky spí, ale i k mé poslední spolupráci s víc popovými Puding Pani Elvisovej – to mě taky dost bavilo. Kluci a Silivia jsou kamarádi z Košic. A husí kůže při zkoušení skladeb mě přesvědčila o správnosti volby.

To vypadá na hodně hezký a plynulý vývoj, který teď chceš aspoň trošku zužitkovat tím, že sis podal přihlášku na Red Bull Music Academy, že?
Ano, mimo jiné. Zkouším to druhý rok.

Ostatní kluci ze Slovenska, co tam byli, tě nějak naordinovali, že to stojí za to?
Už v roce 1999, tuším, tam byl Dalibor (Stratasoul), takže o RBMA vím dost dlouho, ale až minulý rok jsem měl pocit, že bych se mohl ukázat. Tehdy jsem možná nabyl sebevědomí. Nebo spíš větší spokojnost se svou tvorbou.

Jo, ta určitě stojí za to.
Oh, díky. V podstatě dělám to, co právě jde ze mě samotného. Jsem úplně nezávislý, co se týče tvorby, protože mě to neživí. Ale zároveň vstřebávám různé vlivy, které se v mojí tvorbě více či méně projevují. Zároveň to, že hraju s jinými lidmi různé hudební styly, mě velmi inspiruje. Souvisí to i s mojí povahou uzavírání se do sebe, ale když teď postupně řeším "haluze" čím dál tím méně, možná jednoho dne dospěju k tomu, že budu dělat veselou hudbu (smích). Těžko říct, ale vždycky jsem měl rád molové a modální harmonie. A co se týče komplikovanosti, teď právě dělám na věcech, které mají strašně jednoduchou formu a asi i obsah, takže je to zase o trošku jiném přístupu. Můžu to nechat volně plynut, což mě na tvorbě strašně baví.

O tomhle přístupu mluvil například Untold, který tvrdil, že ho postupem času baví dělat stále jednodušší a syrovější věci, které v sobě ale mají nějakou tu nespoutanou energii.
Ano, takové věci bych velmi rád dělal. Já jsem vždy věci příliš komplikoval, ale studium kompozice mě postupně naučilo věci zjednodušovat. Jen se bojím fádnosti, všednosti, takže teď se chci zaměřit na selekci dobrých nápadů, možná složitých, ale zároveň na jejich jednoduché zpracování.

To zní slibně. Pokud vím, nedávno jsi sám vydal takové minialbum, jestli se to tak dá nazvat. Jak jsi s ním spokojený?
Byl jsem velmi rád, že vyšlo. Název "Ruine noire" vystihuje trosky mých negativních emocí, které jsem přetavil do hudby. Jak říká můj bratr: je super dát takhle hudbě vlastní život. Myslím, že lidem se to líbilo, žádné extra pochvaly nebyly, ale zároveň ani kritika. Potěšily mě dobré ohlasy na zvuk, i když teď už je starý, díky čemuž jsem si začal víc důvěřovat v oblasti mixingu. Ale velký kredit jde samozřejmě i Samovi Irl za mastering. Každý si našel nějakou oblíbenou skladbu, každý nějakou jinou, a to je super.

Svou kolekci tracků jsi vydal na vlastní pěst s pomocí služby Bandcamp. Jak tě klukovi ze Slovenska s touhle službou pracuje?
Bandcamp je perfektní věc. Ale myslel jsem, že způsobí větší revoluci. Mrzí mě, že nemám moc času "přebrowsovat" ho, když je tam tolik vynikající, na labelech nezávislé muziky. To že je víc a víc muziky zdarma je zvláštní jev, i když taky dost starý. Myslím, že lidi, kteří jsou nezávislí na penězích z prodeje, si to mohou dovolit, a když to dělají, je to od nich sympatické. Já jsem to zkusil prodat a až za pár dnů mě napadlo, že bych to měl dát určitě i na free download. Takže až příště něco vypustím ven, půjde to na Bandcamp jako free download nebo za dobrovolný příspěvek. Interprety už asi opravdu přestaly bavit smlouvy, závazky a zbytečná administrativa. Pro známého umělce, kterého lidi stále rádi podpoří je to o hodně jednodušší. Já se snažím kupovat si mp3 které hraju, ale zároveň vím, že velké množství kvalitní hudby je zadarmo. Myslím, že to nemění vztah lidí k hudbě, spíš je to otázka kvantity hudby v dnešní době. Každý den toho vychází mraky, ale hodně dobré muziky stále nemá prostor vyjít oficiálně na nosiči, a je to strašně dlouhý proces, než tě někdo osloví s tím, že tě vydá. Já osobně asi raději zkoumám vztah producenta k faktu, že je jeho hudba zadarmo. On dává množství času a peněz do možnosti produkovat, ale hudba je tak specifická věc a asi i umění celkově, že dělat ji jen pro peníze je, slušně řečeno, zvláštní. Určitě jsem rád, když z toho taky něco je, ale v první řadě je to nějaká "driving force", která podle mě člověka nutí tvořit a v ten moment je jedno, jestli je za to zaplacený nebo ne.

Je ale přesto nějaký label/vysněné vydavatelství, kde bys chtěl vydávat své tracky? Nebo to prostě neřešíš a věříš, že si tvá hudba nějak sama přirozeně najde cestu ke svým posluchačům?
Brzo vyjdou dvé mé remixy na různých menších labelech a jejich zájem mě neskutečně potěšil. Zároveň je však pravda, že to moc neřeším. Až dokončím druhé EP, které mělo být venku v lednu, nechám si víc času na posílání tracků vydavatelstvím nebo spíš on-line magazínům. Řekněme jeden měsíc. A když se nikdo neozve, dám to ven na Bandcampu. A tak to půjde dál.

Super. Díky za rozhovor.

www.vimeo.com/stroon