V oaxském kraji Istmo de Tehuantepec v Mexiku leží okres Juchitán. Byl to kraj starověké zapotecké civilizace, jejíž kultura tam dodnes zanechala stopy. Jedna ze specifických charakteristik Juchitánu je populace muxes (mušés), což v zapoteckém nářečí znamená ,"ženy".

"Mušés" ale nejsou ženami. Jsou to lidé, kteří se narodili jako muži, ale oblékají se a vypadají jako ženy — sami se ale nepovažují za transvestity. Jsou "třetím pohlavím" a neidentifikují se ani s mužským, ani s ženským pohlavím.

Mušés tu nejsou vystaveny takové diskriminaci jako třeba gayové nebo transvestity. Mnoho z nich zastává práci tradičně připisovanou ženám, jiní zase tu ,,mužskou".

Mušés se objevovaly v Las Velas, na oaxských večírcích, kde se tančí, jí a pije. Oblékaly se na nich do tradičních kostýmů kehuana. O jejich sexuální identitě byl natočen dokument, The Authentic Intrepid Danger Seekers.

Abych se o jejich kultuře něco dozvěděl, cestoval jsem do Juchitánu a s některými z nich jsem se potkal. Zatímco vyprávěly o svých zkušenostech a zázemí, připravovaly pro mě místní tradiční jídlo.

Victorii López Ramírez, známější pod jménem La Toya, je 32 let. Žije se svou matkou Maríou a svými sestrami a vydělává si na živobytí jako kadeřnice a kosmetička pro ženy a "mušés". "Prodávám oblečení, učím zumbu a aranžuji květiny pro oslavy a svatby," říká mi s úsměvem na tváři. Už v mládí věděla, že ji přitahují muži. "Už ve dvanácti jsem chtěla být „muše". Sama jsem tomu nerozuměla a má rodina se s tím nejdřív nemohla vyrovnat, ale pak jí nezbylo, než to přijmout, jak to je."

La Toya mluví o Juchitánu s despektem. "Lidi by si zas neměli myslet, že je to ráj… Jsou tu homosexuálové, kteří se stali "mušés" a přišli do Juchitánu jako uprchlíci, protože tu jsou jakž takž akceptováni. Ještě nás čeká ale dlouhá cesta. Lidé by s námi měli přestat jednat jak s turistickou atrakcí."

Pokrm, který pro mě La Toya připravuje, se jí obyčejně k snídani: dušené jelení maso se zeleným chili, česnekem a rajčaty. Zvěřina je dost tuhá, takže ho vaří nejméně tři hodiny ve vodě s česnekem a olejem. Pak přidá rajčata, achiote (červená pasta, která se používá jako koření) a chili pro chuť.

Ptám se, jestli je pravda, že některé rodiny nutí své děti, aby se staly mušés. "O tom nevím," odpovídá. "Je ale jisté, že tě nikdo nenaučí být gayem. Nemůžeš se přeučit na něco, čím je člověk z přirozenosti. Jsou rodiny, které chtějí, aby jejich děti byly zbytečně mužné, ale s přirozeným instinktem člověka zápasit nelze. To je to, proč sem mnoho lidí přichází, mohou tu být tím, čím skutečně jsou."

Gale je teď 22, jako dívka se ale oblékala už ve čtyřech letech. "Byla jsem vždycky homosexuální a myslela jsem si, že mě rodina zavrhne. Když jsem se rozhodla stát se muše, bylo to snazší a méně traumatizující, byla to radost. Nyní se na mě všichni dívají obdivně; přiznat homosexualitu jako muše je společensky přijatelnější."

Gala pracuje a servíruje se svou tetou v baru botanero, kde se podávají jídla spolu s pivem, tequilou a mezcalem.

Připravuje krevetový salát, takový, který podávají zákazníkům v baru. Vaří krevety společně s cibulí, citronem a rajčaty a přidá navrch trochu koriandru. Jí se s pečenými tortillami totopos.

Jejím dalším pokrmem, servírovaným jako botana (předkrm), je juchitánský tradiční masový vývar. Přidává se do něj kukuřičná mouka, rajčata, merlík, cibule a hovězí.

"Nejsme ani muži, ani ženy," říká rozhodně Gala. "Jsme třetí pohlaví. Muži jsou muži, ženy jsou ženami; a mušés jsou mušés. Je to takhle jednoduché."

Felině Santiago je 48 a žije se svou neteří a otcem, které živí výplatou z kadeřnictví. Mušés se nutně nemusí strojit jako ženy, záleží na jejich postavení ve společnosti. "Je to způsob existence," říká Felina. "My máme z obou světů, mužského i ženského, to nejlepší. Jsme očividně homosexuální, ale chováme se jinak. Máme styk s heterosexuály, o kterých já vždycky říkám, že to jsou skrytí homosexuálové, ale nikdy bychom nežily s druhou muše. Nikdy."

Zeptal jsem se Feliny, jestli je pravda, že mnoho juchitánských mužů platilo mušés za svou první sexuální zkušenost. Protočí oči a řekne: "Mušés byly vždycky otevřené sexuálním dobrodružstvím, ale nikdy ne za peníze… Mnoho mužů ve městě mělo první sexuální zkušenost s muše, ještě než se vyspali se svou přítelkyní. Ale nikdo z nich to nepřizná."

Felina mi připravuje dušenou rybu, jednoduchý pokrm. Používá se jakákoliv ryba z kraje, v tomto případě je to mořčák evropský. Naplní ji nakrájenými cibulemi, rajčaty, koriandrem. Pak ji sváže nití a dá do tradiční pece zvané comiscal na 45 minut.

V jednom z pokojů Felinina domu je oltář pokrytý květinami a svíčkami, s Pannou Marií Guadalupskou a fotkou Felininy matky, která před několika lety zemřela. "Moje matka pro mě byla tím nejdůležitějším člověkem; ve všem mě podporovala," říká. "Otcové se vždycky snaží vás nějak srovnat, ale matky jsou empatické. Nakonec všichni přijmou naši identitu. Nemají na vybranou."

Místice Sánchez Gómez je 37 let. Živí se prodejem džemu v blízkosti města. Najdu ji v neděli na hřbitově, jak roznáší zavařeniny, které vyprodá během pár minut. "Tohle dělám denně," říká mi. "Jinak vařím na přání."

Mística mi připravuje tradiční snídani z rajčat a leguána. Nejdřív ho zabije a nechá pomalu vykrvit. Pak ho dá na oheň, což zjemní kůži a umožní jí to odstranit šupiny. Jakmile je očištěný, dá ho do hrnce nad oheň společně s rajčaty, oreláníkem a chili. (Nohy a ocas jsou nejchutnější a nejvyhledávanější pochoutkou). Mística také připraví leguání vejce, která se vaří alespoň půl hodiny.

"Vždycky jsem dělala tu ženskou práci," říká. "Prala jsem, prodávala džem a sýr. Respektovala jsem své přirozené pohlaví a nikdy jsem neuvažovala nad chirurgickým zákrokem. Jsem muše a integrovaná a mám své místo ve společnosti. Jsem na to hrdá."