Neberte nám naši nenávist

Čeští vlastenci, chránící naši zemi před návalem uprchlíků, který do ní nikdy nemířil a stále nemíří, nám připomenuli, co je pro naši společnost největší riziko. Nejsou to ony menšiny z dalekých krajů, od nichž nám hrozí leda tak nový stánek s kebabem, kde vezmou útokem chuťové buňky Čechů, co si klasicky zašli na jedno a vrací se domů v 5 ráno. Jsou to právě tito „strážci" normálních pořádků, kteří si v sobotu večer uspořádali svoji malou Křišťálovou noc v Praze. Banda nácků vzala sprejerským útokem výlohy několika podniků, jejichž činností se pravděpodobně cítila nejvíce ohrožena. Mezi nimi jsou kavárny a Café V lese, mamacoffee, bistro La Bibiche, tetovací salón Inkdividual a obchod s dámským prádlem Správná podprsenka.

Nacistické symboly a výhružné vzkazy na výlohách si jmenované podniky vysloužily zapojením do sítě HateFree Zone, tedy míst bez násilí a nenávisti, kde byste se podle jejich slov měli cítit bezpečně. Tato organizace, která působí pod hlavičkou Agentury pro sociální začleňování, jedním z odborů Úřady vlády ČR, se zabývá vyvracením falešných zpráv, dezinformací a tvrzení, které se v poslední době rozmnožují na internetu a v médiích, dále podporují menšiny a pomáhají obětem útoků, vedených právě z nenávisti. Výhružka „Smrt HateFree", která se objevila na výlohách mezi nacistickými symboly je více než výmluvná a sobotní večer, kdy se paradoxně obětí útoku z nenávisti stala právě organizace samotná, ukázal, jak moc je takových iniciativ v naší společnosti potřeba.

V sérii amatérského sprejerství a dalšího vandalství, které začaly na Autonomním sociálním centru Klinika a pokračovaly v Pardubicích na Rodinném centru Kašpárek, jsou vidět jasné frustrace určité skupiny lidí, hledajících svého nepřítele. Ten je ale formován pouze novinovými titulky a strachem z hypotetické možnosti postupné přeměny tváře staré matičky Evropy. Žádné reálné nebezpečí nepřichází, o to více jsou ale tito lidé zoufalí a hledají někoho, kdo by jim nepřítele mohl zastoupit. Když ho konečně najdou v podobě kaváren, obchodů s podprsenkami a míst organizujících humanitární pomoc, nebo jazykové kurzy a programy pro rodiče s dětmi, je potřeba najít i něco, co by se dalo bránit, tedy identitu a hodnoty. Ta nejsnazší úroveň na určení takových věcí je právě ta národní.

Vedle lidí strachujících se o své češství, případně evropanství je tu ale jiná skupina lidí, kteří svoji identitu nachází na úrovni lidských práv a sounáležitosti. Tato skupina se rozhodla nerozlišovat podle barev pleti, či náboženství, ale namísto toho pomoci každému, kdo se ocitl v těžké životní situaci. Rozhodli se o problémech diskutovat, snažit se je pochopit a vyřešit, namísto toho, aby je označili černobílou nálepkou a pak se je pokusily násilně odstranit. Rozhodli se situaci řešit humánním způsobem, což je stejně jako vepřo-knedlo-zelo součástí české identity. Za to si ale pravidelně vysluhují nálepky vlastizrádců a čím dál častěji se stávají terčem útoků.

Lidé, kteří mají tyto útoky na svědomí, se sami chovají jako ti, kterými se cítí ohroženi. Sdílejí společnou rétoriku postavenou na emočně zabarvených a z kontextu vytržených hesel, jedni usilují o náboženskou jednotu, druzí o rasovou čistotu a jako jediné řešení vidí v zastrašování nebo likvidaci kohokoliv s opačným názorem a vnucením mu své vlastní pravdy a to jakýmkoliv způsobem. Prostě nenávist jako nenávist. Dnes už je větší pravděpodobnost, že přijdete k újmě na zdraví v rámci nějaké akce „na obranu vlasti" než při teroristickém útoku. Česko je sice země revivalů a zvládneme tu zasuplovat skoro všechno, ale není tohle už tak trochu kontraproduktivní?