Charles Bukowski, animovaný a necenzurovaný

V extrémně upřímné konverzaci rozpráví básník Charles Bukowski se svojí ženou a producentem svojí čítanky Run with the Hunted o tom, jak ho kreativita strávila. Když nepsal, umíral. "Je to úleva. Je to moje terapie, uvolnit tyhle srance na svobodu," říká v krátkém filmu vydaném nakladatelstvím Harper Collins, nazvaném Charles Bukowski Uncensored Candid Conversation.

Bukowski byl kritizován pro očividný sexismus a nenápadné kastovní tendence ve své tvorbě, a to bychom tak měli vzít při poslechu jeho kreativního přemýšlení v potaz. Přirovnává sebe sama k mladým spisovatelům, kteří všechno dokázali okolo dvacítky a strávili zbytek života na koktejlových večírcích. "Byl jsem požehnán mizerným životem," říká. "Mizerným životem, abych měl o čem psát." Animace od filmaře Saifa Ullaha z Quoted Studios zapouští příslušnou úroveň zachmuřenosti do vizuálu konverzací, která podbarvuje mravní zkázu, přitahující i odpuzující Bukowského čtenáře.

Asi nejpůsobivější je přitom autorův vztah ke psaní a kreativitě. "Víte, co mě zajímá?" ptá se. "Co napíšu zítra v noci. To je všechno, co mě zajímá. Další báseň. Další zasranej řádek… když nedokážete napsat další řádek, jste mrtví."

Odpustí jednoduchá fascinace dekádám misogynie a jiným odporným vlastnostem? Samozřejmě, že ne. Ale jestliže se nemůžeme učit od lidí, se kterými nesouhlasíme, nebo které shledáváme hanebnými, pak můžeme století umění, historie a kultury spláchnout do záchodu. Jak poukazuje Jerry Saltz, Wagner nenáviděl židy, ale znamená to, že si nemůžeme užít Prsten Nibelungův?

Bukowsi je po smrti 22 let, stále zůstává relevantní pro rozhovory, jak koukat na slova a lidi, co je vytvářejí. "Myslím, že po smrti se po mě vážně svezou," říká v rozhovoru z roku 1993, jen rok před smrtí, který můžete sledovat a poslouchat níž. Měl pravdu. A co jeho pocity k téhle záležitosti?

"Bude to odporný."