Závislost na utrácení a co se za ní skrývá

Na rozdíl od sterilní hollywoodské prezentace, vás ve skutečném životě z nakupovací závislosti nevyléčí láska sexy chlapa, pomoc vašeho spořádaného kamaráda ani uspořádání starého dobrého blešáku, kde se všech nakoupených zbytečností zbavíte.

V realitě často vede závislost na utrácení k zadluženosti, právním problémům, odcizení ze strany rodiny a přátel někdy dokonce také k problémům v manželství. Studie navíc dokazují, že kompulzivní utrácení je v mnoha případech provázáno s duševními nemocemi jako deprese, úzkost či porucha příjmu potravy. Pokud jsou tyto poznatky pravdivé, znamenalo by to, že 1 - 8% populace je závislých na utrácení. Proč v takovém případě není v diagnostických manuálech nezřízené utrácení klasifikováno o jako samostatná závislost?

Na rozdíl od těch z nás, kteří nakupují pouze věci, co potřebujeme, případně ty, co jenom chceme vlastnit, závislí na nakupování kupují věci pouze pro pocit z euforie, který při utrácení zažívají. „Dost vzrušující je už jen samotný proces vyhledávání." napsal mi v mailu Henry, který si je své závislosti plně vědom. „Necháváš se bombardovat stránkami a obrázky věcí, po kterých toužíš. Během placení pak cítíš takové podivné vzrušení. Hned poté ale přijde ten pocit: Bože, co jsem to udělal?"

Jakmile totiž pomine rauš z toho, že se stali majiteli dané věci, u většiny závislých na utrácení nastane fáze, kdy tyto věci začnou nesnášet - vracejí je, schovávají nebo dokonce ničí. Janie, třiatřicetiletá závislačka na utrácení přiznala, že po nakupování ji často sžírají výčitky svědomí. „Obvykle mi ty věci visí v šatníku ještě několik týdnů či měsíců bez toho, abych z nich alespoň sundala visačky. A pokaždé, když je vidím, mi je z nich smutno. Největší dno pro mě bylo, když jsem se své utrácení snažila utajit před svým přítelem - schovávala jsem věci v autě a pak je potají nosila domů, když tam zrovna přítel nebyl."

Janienin problém a její následné pocity viny se odrazily i v jejím osobním životě. „S partnerem máme zcela oddělené finance, aby nevěděl, kolik utrácím. Nevlastníme ani společné kreditky, protože já se s následným splácením vždy zpozdím. Teprve nedávno jsem splatila dluhy z dvanácti různých karet. S takovou finanční historií navíc nemůže být cokoliv v naší domácnosti napsané na moje jméno."

Janieniny zkušenosti potvrzují údaje vyplývající z Bergen Shopping Addiction Scale, kterou v roce 2015 sestavili norští profesoři psychologie. Tento žebříček definuje rozdíl mezi závislostí na nakupování a běžnou radostí s nově pořízené věci. Hlavními ukazateli závislosti je, že subjekt na nakupování myslí nepřetržitě a má potřebu více nakupovat, aby si navodil příjemný pocit. V neposlední řadě závislost poznáme také podle toho, že utrácení subjektu ovlivňuje jeho psychickou pohodu a brání mu vést normální život.

Stejně jako mnoho návyků, které přinášejí určitý druh odměny, má i závislost na nakupování podobný neuropsychologický základ, jako například zneužívání návykových látek. „Na první pohled vypadají chemické a behaviorální závislosti dost rozdílně." řekl mi během telefonátu doktor Jansari, profesor kognitivní neuropsychologie z Univerzity Goldsmiths. „Z výzkumu gemblerství jsme už ale zjistili, že se během něj zapojují stejné části mozku, jako při závislosti na návykových látkách. Když ukážete závislému na kokainu video, na kterém někdo danou drogu užívá, aktivuje se v jeho mozku jedna specifická část, tzv. centrum odměn, které uvolní neurotransmitery. Víme, že stejná část mozku se aktivuje i v případě, kdy gambler vidí jeho oblíbenou hru."

Ben, který svou závislost otevřeně přiznává, mi do telefonu řekl: „Jde to tak zvláštně mimo mě. Zdá se mi, že sám sebe zmanipuluju k tomu, abych nakupoval a pak si říkám: Jak se to stalo? Myslím, že většina závislých tenhle stav moc dobře zná. Opakovaně se dopouštíte toho, o čem jste přesvědčeni, že už nikdy neuděláte."

Na podpůrném fóru na Redditu pro závislé na utrácení jsem narazila na ženu, která mluvila o tom, jak skoncovala s heroinem, načež se ale stala závislou na nakupování laků na nehty. Doktor Jansari vysvětluje vznik nákupní závislosti jako důsledek závislosti na návykových látkách tím, že jakmile se v mozku utvoří jisté neurologické chodníčky, je těžké sklon k závislostem opravdu setřást. „Těmto "chodníčkům" nebo neuronovým strukturám, které jsou se závislostmi spojené, je v podstatě jedno, jestli jde o kokain nebo nakupování. Jistě, budou tam určité změny, ale ne nijak dramatické. To znamená, že nahradit jednu závislost druhou, je poměrně snadné."

Někteří závislí ale vidí kořeny svého problému v jejich výchově. Ben mi o časech svého dospívání řekl: „Nedá se říct, že bychom měli nějaké výrazné finanční problémy, ale dost se u nás na všem šetřilo. Když se pokouším zamyslet nad tím, proč jsem tak posedlý nakupováním, přijde mi, že to vychází i z toho, že během dospívání jsem nemohl nakupovat vůbec."

Většina závislostí se podle studií rozvíjí během dospívání. Se závislostí na utrácení je to ale trochu jinak - studie dokazují, že se rozvíjí většinou až kolem třicátého roku života, tj. v průměrném věku, kdy většina lidí dosáhne finanční nezávislosti. Tato závislost se navíc rozvíjí pouze u lidí žijících ve vyspělých zemích, které poskytují systém úvěrů a jsou ovládány konzumní kulturou. Nemohla by být proto závislost na nakupování spíše než neuronovými strukturami, způsobená konzumní dobou? „Tyto nakupovací návyky můžeme pozorovat až v nedávné historii." říká vedoucí oddílu Medical Psychology na UCLA, Robert Bilder. „Kdybychom se vrátili o sto let zpátky, zjistili bychom, že tenkrát nebylo tolik příležitostí k nakupování. Stejně tak lidem chyběli finanční prostředky k takovému utrácení. Určitě bychom však i v minulosti našli jiné návyky přinášející pocit odměny, na které si tehdejší lidé mohli vybudovat závislost."

Není zatím tudíž úplně jasné, zda je závislost na nakupování způsobená neurologickými predispozicemi nebo pouze životem stráveným v konzumní společnosti. Jedno je ale jisté - všichni závislí na nakupování mají zkušenosti s nějakou psychickou nemocí. Zatímco výskyt nákupní závislosti je u běžné populace kolem 5%, u lidí s depresí trpí závislostí na nakupování až 31,9% subjektů. U pacientů s obsedantně kompulzivní poruchou tento díl činí 23%, u těch s poruchou přijmu potravy zhruba 17.6%.

Zmatek nastává ve chvílí, kdy chceme zjistit, zda je závislost na nakupování samostatnou psychickou poruchou nebo pouhým symptomem něčeho jiného. Bill, který byl ve svých čtyřiatřiceti letech diagnostikován s bipolární poruchou, jasně zdůraznil, že by byl nerad označován jako závislý. „Jedním z mnoha symptomů bipolární poruchy je extrémně impulzivní jednání, které se často dotkne právě nakupování. Například Sephen Fry se ve svém prvním dokumentu na toto téma zmiňuje o své posedlosti nejrůznějšími přístroji."

Ben zase tvrdí, že jeho psychická porucha a závislost na nakupování, se přiživují jedna na druhé. U něj se tudíž nemusí jednat přímo o závislost na pocitu euforie z utrácení, ale spíše o momentální úlevu od stavů silných úzkostí a deprese, které ho sužují. „Zdá se to tak snadné. Prostě jen kliknu na tlačítko "koupit" a to mi hned trochu zvedne náladu."

Obrovská dostupnost nakupování přes internet závislost na utrácení jenom zhoršuje. Podle nejnovějších zpráv navíc takto závislí stráví online v průměru čtyřikrát více času než ostatní uživatelé. „Mikroplatby v online hrách jsou vysoce rizikové, co se vytváření zlozvyků týká." říká Henry. „Jako teenager jsem utratil opravdu hodně peněz ve hře Neopets, kde jsem v NC Mall pořizoval oblečení pro své virutální mazlíčky. A znal jsem i lidi, kteří v Neopets utratili i mnohonásobně víc než já."

Závislost na nakupování se ale pořád setkává se značným nepochopením. Mnoho lidí v takto závislých totiž vidí "shopaholiky" nebo prostě jen někoho, kdo si až moc ujíždí na nových botách. Tyto stereotypy však škodí závislým a můžou způsobit, že se zcela zastaví seriózní výzkum této problematiky a jejího celkového dopadu. „Nikdy nezapomenu, když můj otec řekl: " No, mohlo by to být horší. Mohl si být závislý třeba na drogách." To je však jenom taková omluva. Nemyslím si, že by to bylo o nic lepší. O to těžší je ale o své závislosti mluvit, když jí lidé takhle bagatelizují."

Jak však zdůrazňuje Robert Binder, uznání závažnosti tohoto problému může být pouze otázkou času. Podle něj se jedná o případ, kdy neexistují důkazy pro ale ani důkazy proti tomu, že u impulzivního utrácení peněz se jedná o opravdovou fyzickou a psychickou závislost.