Paříž její hodnoty obrátila naruby, rozvrátila sny o prestižních módních domech a dnes jí říkají módní revolucionářka a bojovnice za udržitelný rozvoj.Kamila Boudová je milovnicí planety, zastánkyní pomalé módy a zakladatelkou eventu Sustainable Fashion Day, který probíhal minulý víkend v rámci Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku.
VICE: Kamilo, říkáš si falešná Pařížanka. Kdo to je?
Kamila Boudová: Je to žena, která žije navenek velmi elegantně, ale vše, co má na sobě, má hodnoty dlouhodobě udržitelného rozvoje a respektu k planetě a společnosti. Takže to, že zapadá do společnosti, v podstatě jen fejkuje, a přitom to, co má na sobě a doma, je uvědomělé, ekologické…
Kamila Boudová: Je to žena, která žije navenek velmi elegantně, ale vše, co má na sobě, má hodnoty dlouhodobě udržitelného rozvoje a respektu k planetě a společnosti. Takže to, že zapadá do společnosti, v podstatě jen fejkuje, a přitom to, co má na sobě a doma, je uvědomělé, ekologické…
Reklama
Považuješ se za módní revolucionářku?
Napsali to o mně už asi 100krát a i 100krát zopakovaná lež je již pravda, takže už se tomuto pojmu asi nějak nebráním. I když to na módní revoluci asi nijak nevypadá, spíše bych to nazvala módní evoluce.Vystudovala jsi módní design, zajímalo tě už na škole, jak bys mohla přispět k této módní evoluci?
To vůbec, tehdy všechno, co jsem měla v hlavě, bylo, jak mě jednou zaměstná Dior a jaká budu velká módní návrhářka. Pak jsem si říkala, že tento cíl je asi dost scestný, vzhledem k tomu, kde jsem studovala, tak jsem si řekla, že budu velká manažerka a že budu u Diora počítat eura. To mi pak přišlo ještě scestnejší. Později jsem se přestěhovala do Londýna, pak do Paříže a tam přišel ten „breakthrough" moment.Dost ironické, že právě ve městě módy sis uvědomila, jaká je móda hrozivá…
Přesně tak. Pracovala jsem v prestižním obchodním domě Gallerie Lafayette a tam jsem odhalila pravdu o dětské práci a chemicky zamořeném prostředí v módním průmyslu, což mě hodně zasáhlo, protože jsem toho byla součástí. Pak jsem si uvědomila, že kupovat ty věci, ale nechtít v tom pracovat, je alibismus a v tom bodě mě to už pohltilo celou.Neměla jsi tehdy chuť to úplně zabalit?
Móda byla všechno, co jsem měla. S nástupem na školu v oboru fashion business jsem už nechtěla udělat čáru přes rozpočet. Trvalo mi asi rok a půl, dokud jsem nepřišla na to, jak naložím s tím, na co jsem přišla.
Napsali to o mně už asi 100krát a i 100krát zopakovaná lež je již pravda, takže už se tomuto pojmu asi nějak nebráním. I když to na módní revoluci asi nijak nevypadá, spíše bych to nazvala módní evoluce.Vystudovala jsi módní design, zajímalo tě už na škole, jak bys mohla přispět k této módní evoluci?
To vůbec, tehdy všechno, co jsem měla v hlavě, bylo, jak mě jednou zaměstná Dior a jaká budu velká módní návrhářka. Pak jsem si říkala, že tento cíl je asi dost scestný, vzhledem k tomu, kde jsem studovala, tak jsem si řekla, že budu velká manažerka a že budu u Diora počítat eura. To mi pak přišlo ještě scestnejší. Později jsem se přestěhovala do Londýna, pak do Paříže a tam přišel ten „breakthrough" moment.Dost ironické, že právě ve městě módy sis uvědomila, jaká je móda hrozivá…
Přesně tak. Pracovala jsem v prestižním obchodním domě Gallerie Lafayette a tam jsem odhalila pravdu o dětské práci a chemicky zamořeném prostředí v módním průmyslu, což mě hodně zasáhlo, protože jsem toho byla součástí. Pak jsem si uvědomila, že kupovat ty věci, ale nechtít v tom pracovat, je alibismus a v tom bodě mě to už pohltilo celou.Neměla jsi tehdy chuť to úplně zabalit?
Móda byla všechno, co jsem měla. S nástupem na školu v oboru fashion business jsem už nechtěla udělat čáru přes rozpočet. Trvalo mi asi rok a půl, dokud jsem nepřišla na to, jak naložím s tím, na co jsem přišla.
Reklama
Jaký byl první krok, který jsi udělala, když ses rozhodla pro změnu?
Šla jsem do H&M, koupila jsem si poslední džíny a od té doby jsem tam už nevlezla. Do žádného řetězce, ani pro spodky.A pak jsi přišla s konceptem Sustainable Fashion Day. Jak vznikl tento projekt?
Nejdříve jsem založila Fashion Revolution v Čechách a na Slovensku, pak jsem v rámci projektu Moyomi začala dělat workshopy o udržitelné módě a novináři se začínali čím dál tím víc ptát. Já jsem sice extrém, který si 5 let nic nekoupil, ale to lidem nemůžete říct. Potřebujete jim nabídnout nějaké řešení a také odpovědné značky potřebovaly nějakou platformu, kde by se mohly prezentovat. Spolu s MBPFW jsme v rámci prvního ročníku zorganizovaly přednášky, kde byly 2 značky. Letos máme asi 40 značek, workshopy, semináře a soutěž o S brand.
Šla jsem do H&M, koupila jsem si poslední džíny a od té doby jsem tam už nevlezla. Do žádného řetězce, ani pro spodky.A pak jsi přišla s konceptem Sustainable Fashion Day. Jak vznikl tento projekt?
Nejdříve jsem založila Fashion Revolution v Čechách a na Slovensku, pak jsem v rámci projektu Moyomi začala dělat workshopy o udržitelné módě a novináři se začínali čím dál tím víc ptát. Já jsem sice extrém, který si 5 let nic nekoupil, ale to lidem nemůžete říct. Potřebujete jim nabídnout nějaké řešení a také odpovědné značky potřebovaly nějakou platformu, kde by se mohly prezentovat. Spolu s MBPFW jsme v rámci prvního ročníku zorganizovaly přednášky, kde byly 2 značky. Letos máme asi 40 značek, workshopy, semináře a soutěž o S brand.
Tématem čtvrtého ročníku je nakupování. Ty sama ale moc nenakupuješ – jak tomu prosím tě odoláváš?
Já mu neodolávám, mě to vůbec neláká. Tím, že vím, co všechno je za tím, tak to zkrátka nechci podporovat. Je to, jako bych někomu platila za to, aby nezaplatil výplatu svým zaměstnancům. A podívejte se do svých šatníků, vždyť jsou zcela plné a vy opravdu máte co nosit. Záleží na tom, jak se při tom tváříte. Když se tváříš jako loser kvůli tomu, že máš na sobě 100leté tričko, bude to na tobě vidět a nebude to fungovat. Ale pokud si řekneš: „Ty jo, koukej na mě, jsem celá ze sekáče a jsem fakt frajer", tak je z tebe to sebevědomí cítit a nemusíš ho honit nakupováním nového oblečení. Mám například vybrané věci, které bych si chtěla koupit, a čekám, jestli nepotkám tu pravou lásku. A když ji najdu, podívám se, z čeho a jak je vyrobena, za jaké peníze, počkám ještě pár dní, a když splňuje mé hodnoty, tak si ji koupím. Jinak mě to vůbec neláká, mě baví ten proces hledání lásky.
Já mu neodolávám, mě to vůbec neláká. Tím, že vím, co všechno je za tím, tak to zkrátka nechci podporovat. Je to, jako bych někomu platila za to, aby nezaplatil výplatu svým zaměstnancům. A podívejte se do svých šatníků, vždyť jsou zcela plné a vy opravdu máte co nosit. Záleží na tom, jak se při tom tváříte. Když se tváříš jako loser kvůli tomu, že máš na sobě 100leté tričko, bude to na tobě vidět a nebude to fungovat. Ale pokud si řekneš: „Ty jo, koukej na mě, jsem celá ze sekáče a jsem fakt frajer", tak je z tebe to sebevědomí cítit a nemusíš ho honit nakupováním nového oblečení. Mám například vybrané věci, které bych si chtěla koupit, a čekám, jestli nepotkám tu pravou lásku. A když ji najdu, podívám se, z čeho a jak je vyrobena, za jaké peníze, počkám ještě pár dní, a když splňuje mé hodnoty, tak si ji koupím. Jinak mě to vůbec neláká, mě baví ten proces hledání lásky.
Reklama
A kdy sis naposledy vůbec něco koupila?
Před třemi týdny jsem si koupila ponožky z organické bavlny a vlastně ještě před týdnem bačkory. Stály sice 45 eur, ale jsou vyrobeny ve Francii z recyklované bavlny, jsou znovu recyklovatelné, bez lepidla a opravdu nádherné.A co ta klasická výmluva „já mám dnes tak na hovno den, musím si jít něco koupit na sebe" všech shopaholiček? Čím si vylepšuješ náladu ty?
Přesně na tomto jsem si frčela. Když jsem se cítila špatně, koupila jsem si novou košili a říkala jsem si, jak mi je strašně fajn. Ale pochopila jsem, že to v dlouhodobém horizontu vůbec nefunguje. Místo nakupování oblečení investuji raději do knih, terapií, běžeckých bot nebo jdu do lesa a nakupuji organické jídlo. Takže moje tělo je zdravé a já jsem dlouhodobě šťastná.Je snazší žít udržitelně v Paříži než v Praze?
Záleží, v jakém směru. Nakupovat bez obalu je opravdu jednoduché. Například ořechy, rýže a kolínka nejsou žádný problém, protože je tam super vybudována síť bio obchodů. Rovněž je to s domácími čisticími prostředky, vše se dá bez obalu. Od města si můžeš půjčit kola, elektromobily a také taxíky i autobusy fungují na elektrice a máme tam i aplikaci, jejímž prostřednictvím si můžeš půjčit nějaké hybridní auto od souseda. Ale například kompostování je složitější. V Česku mám zase vybudovanou síť lidí, se kterými se na toto téma mohu bavit a je tu snazší chodit do přírody.
Před třemi týdny jsem si koupila ponožky z organické bavlny a vlastně ještě před týdnem bačkory. Stály sice 45 eur, ale jsou vyrobeny ve Francii z recyklované bavlny, jsou znovu recyklovatelné, bez lepidla a opravdu nádherné.A co ta klasická výmluva „já mám dnes tak na hovno den, musím si jít něco koupit na sebe" všech shopaholiček? Čím si vylepšuješ náladu ty?
Přesně na tomto jsem si frčela. Když jsem se cítila špatně, koupila jsem si novou košili a říkala jsem si, jak mi je strašně fajn. Ale pochopila jsem, že to v dlouhodobém horizontu vůbec nefunguje. Místo nakupování oblečení investuji raději do knih, terapií, běžeckých bot nebo jdu do lesa a nakupuji organické jídlo. Takže moje tělo je zdravé a já jsem dlouhodobě šťastná.Je snazší žít udržitelně v Paříži než v Praze?
Záleží, v jakém směru. Nakupovat bez obalu je opravdu jednoduché. Například ořechy, rýže a kolínka nejsou žádný problém, protože je tam super vybudována síť bio obchodů. Rovněž je to s domácími čisticími prostředky, vše se dá bez obalu. Od města si můžeš půjčit kola, elektromobily a také taxíky i autobusy fungují na elektrice a máme tam i aplikaci, jejímž prostřednictvím si můžeš půjčit nějaké hybridní auto od souseda. Ale například kompostování je složitější. V Česku mám zase vybudovanou síť lidí, se kterými se na toto téma mohu bavit a je tu snazší chodit do přírody.
Reklama
Na tvém prvním fashion business workshopu, kde jsem tě poznala, jsi říkala, že tvým největším snem je dostat se na prohlídku Chanel a že jednou budeš sedět v první řadě. Tipuji, že máš už jiný sen…
Hahaha, tehdy jsem ještě nebyla v tom stadiu. Ty pozvánky na show jsem nakonec i dostala, například i Ellie Saab a podobně, ale nakonec jsem tam ani nešla, nebyl to už můj cíl, vlastně to vůbec není žádný cíl. Můj sen je kompostovat a obecně zrušit odpad. Momentálně se snažím přesvědčit všech 15 sousedů v Paříži, abychom začali kompostovat. Letos je zkrátka rok kompostu, haha!Co je podle tebe trendy?
Soběstačnost. Upéct si chleba a vyrobit si vlastní krém na ruce nebo zubní pastu. Stěhování se zpět do lesa. A v módě? Rozhodně žena power. Nenásilná ženská síla, která je jemná a senzuální.
Hahaha, tehdy jsem ještě nebyla v tom stadiu. Ty pozvánky na show jsem nakonec i dostala, například i Ellie Saab a podobně, ale nakonec jsem tam ani nešla, nebyl to už můj cíl, vlastně to vůbec není žádný cíl. Můj sen je kompostovat a obecně zrušit odpad. Momentálně se snažím přesvědčit všech 15 sousedů v Paříži, abychom začali kompostovat. Letos je zkrátka rok kompostu, haha!Co je podle tebe trendy?
Soběstačnost. Upéct si chleba a vyrobit si vlastní krém na ruce nebo zubní pastu. Stěhování se zpět do lesa. A v módě? Rozhodně žena power. Nenásilná ženská síla, která je jemná a senzuální.
Máš nějaké guilty pleasure?
Jo, chodím nakupovat mražené organické bobulovité ovoce, které je v plastovém kelímku a stále jím jogurty. Sice organické, ale ty obaly produkují mnoho odpadu. A moje nejvíc guilty pleasure jsou letadla. Ne že bych si nějak užívala let, ale miluji svou rodinu, muže a jiné země, kam bych se chtěla jít podívat, a to představuje těžkou stopu.V čem vidíš budoucnost udržitelné módy?
V módě se neustále vvíjejí nové materiály, ať už z cukru, ananasových listů, bakterií, nebo kůže z hub, na které odborníci nyní pracují. Vzhledem k tomu, že jedna z mých nejlepších kamarádek je toho součástí, věřím tomu, že je to otázka pár let. Ale ono to ani není tak o té udržitelné módě, ale o společnosti a hodnotách, ve kterých žijeme. Jinak si myslím, že budoucnost je o smysluplné náplni života, která se neodehrává v obchodních domech.Foto: Welin Nagyova
Jo, chodím nakupovat mražené organické bobulovité ovoce, které je v plastovém kelímku a stále jím jogurty. Sice organické, ale ty obaly produkují mnoho odpadu. A moje nejvíc guilty pleasure jsou letadla. Ne že bych si nějak užívala let, ale miluji svou rodinu, muže a jiné země, kam bych se chtěla jít podívat, a to představuje těžkou stopu.V čem vidíš budoucnost udržitelné módy?
V módě se neustále vvíjejí nové materiály, ať už z cukru, ananasových listů, bakterií, nebo kůže z hub, na které odborníci nyní pracují. Vzhledem k tomu, že jedna z mých nejlepších kamarádek je toho součástí, věřím tomu, že je to otázka pár let. Ale ono to ani není tak o té udržitelné módě, ale o společnosti a hodnotách, ve kterých žijeme. Jinak si myslím, že budoucnost je o smysluplné náplni života, která se neodehrává v obchodních domech.Foto: Welin Nagyova
