Jak zkurvit hudbu

Dělat skvělou hudbu je jednoduchý. Všechno co potřebujete je tuna chlastu a nějaký individuum, který má dost promile na to, aby vás poslouchalo.

Na druhou stranu vytvářet příšernou hudbu obnáší sehnat debilní nástroje a roky navštěvovat hudební lekce. Musíte mít určitý zvrácený dovednosti, sebedůvěru, drahý kalhoty, ohromný vliv, známé v novinách a další a další kraviny. Opravdu. Pokud vaším kámošem není například Steve Vai nebo někdo jemu podobný, čeká vás hodně starostí, který za to nestojí.

Vzít skvělou skladbu a udělat z ní sračku je dost podobný, jako vyndat si osinu z prdele. Jednoduše řečeno - jde to těžko. Někteří vesmírní cestovatelé z Planet Baby vám řeknou, že jediné, co musíte udělat, abyste zničili nějaký pěkný song, je vzít ho a zazpívat přes repráky ve Starbucks. Jiní looseři věří, že jakoukoli skladbu zkurvíte, když do ní přidáte počítačově vytvořené bicí nebo necháte nějakého vola, který se bere příliš vážně, a ten zaštítit váš klip (zahraje si tam vážnou roli hlavní postavy a z klipu se vyklube zhovadilost první třídy).

Všichni se pletou. A to je smutné.

Existují pouze dva osvědčené způsoby, jak z vaší oblíbené písně udělat navždy něco příšerného. Vybourat se v autě při jejím poslouchání, nebo si najmout kytarového mistra, který ji bude omílat stále dokola, dokud nepadnete. Ta věc s autonehodou je celkem jasná. Kdykoli se noty, které jste slyšely těsně před nárazem, dotknou vašeho mozku, uvedou do pohybu vaše vzpomínky a nadledvinky se vám poserou strachy. Nepříjemné.

Avšak, kytarový mistr a jeho omílání, je daleko zákeřnější. Zprvu se vám zdá, že se to od originálu nijak neliší. Ale opak je pravdou. Je v tom nepopsatelný rozdíl kvality. Opakující se chyby při přechodu ze struny na strunu a málo ohýbané noty, které se vám vypálí do podprahového vnímání a už je nikdy neodstraníte. Je to podobné, jako byste sledovali film Vertigo, který by byl prokládán snímky dětské pornografie. Pravděpodobně si to v tu chvíli, při poslouchání, neuvědomíte, ale příště, až si tu skladbu pustíte, řeknete se: „Počkat, tam něco chybí…" Potom se budete už jen pár minut škrábat na hlavě, dokud vám to nedocvakne a nezačnete si vyplňovat mezery s deedledeedlededwaaaahwaaaaahBEEEwleedooobeedoobeedooodlebeedandandan. Hodně štěstí, pokud si myslíte, že si po takovéhle imitaci onu skladbu ještě užijete.

Vrcholným příkladem je David Bowie a jeho Dallas Moonlight (27. Dubna 1983). A Stevie Ray Vaughanm, který byl ztělesněním člověka, jenž dokázal udělat prachbídným a banálním i blues. A byl to taky jediný člověk, jehož smrti jsem chtěl být svědkem, protože se připojil k Bowiemu na scéně v Texasu a osobně mu pomohl zničit 29 největších hitů všech dob.