Navzdory (všem) sandálům

Jasně, vím, že to je hodně rozšířenej názor a asi teda nejsem rozhodně jediná, ale i já prostě k smrti nesnášim sandály. Fakt si myslím, že sandály jsou něco hodně odpornýho, fuj. Možná, že 600.000 let před Kristem to mohla být celkem oukej volba. Spoustu velkých antických národů jako byli Řekové, Římani nebo Egypťani tenhle trend po staletí drželi, ale teď jsme prostě o nějakých těch pár tisíc let pokročili a máme k dispozici o moc hezčí a pohodlnější boty, takže proč tady ty otravný věci ještě zacláněj?
A teď bude následovat menší výčet modelů a stylů, který se nám ty pánové z marketingovýho oddělení snaží vnutit a po kterých mám ještě větší chuť si už nikdy v životě nekoupit vůbec žádný boty. Na fotkách, co budou teď následovat můžete vždycky vpravo vidět sandálek tak, jak nám ho chce vnutit módní průmysl a vlevo je prostě realita.

Birkenstocky

Birkenstock byla založená v roce 1774 v jedný malý německý vesnici. Zhruba o sto let později to byla jedna z prvních značek, co začala dělat boty, který reflektovaly tvar lidský nohy, takže díky tomu byly extrémně pohodlný a bla bla bla. Když konečně začali vyrábět sandály, nějaký hipíci, tou dobou zrovna náhodou na dovče v nějakých německých lázních, začali šílet, jak božínkovsky se v nich cítí a začali je importovat do Států a šířit je jako evangelium mezi další svý kámoše hipíky. Musím podotknout, že dneska jejich přítomnost není nijak výrazně hojná, vyskytujou se hlavně na festivalech, na nožkách instruktorek jógy nebo učitelek výtvarky na základních školách. Ale bacha, od doby, co se začala dělat i semišový se riziko většího výskytu zdvojnásobuje!

Sandály gladiátorky

To, čemu dneska obecně říkáme „gladiátorky“ vymysleli staří Řekové. Povoleno nosit tyhle hrůzy měli jen herci a honorace. Dnes jsou víc na očích než kdy jindy a to hlavně díky Rafu Simonsovi, Spartacus a Clueless. Nebyl by to zas takovej problém, kdyby je ovšem nezačali do klubů nosit holky a gayové s koženýma tkaničkama uvázanýma až skoro ke krku, jako by byli vznešený potomstvo nějakýho římskýho božstva, co se spustilo s tou ptačí holkou z „The dark Crystal“.

Jellys

Jellys se zrodily po 2. Světový válce, kdy kůže byla dost nedostatkový zboží, anebo vlastně možná až někdy na přelomu 50.-60.let, kdy byla z plastu snad každá kravina. Hodně trendy a vyhledáváný byly v osumdesátkách, žel bohu pro naše zdraví, protože už po necelých patnácti minutách máte z jellys nohy plný puchýřů, rozdrásaný do krve a neuvěřitelně zpocený. Teď prožívají svojí brazilskou renesanci, a to díky značce Melissa a hlavně její hip kolekci od Vivienne Westwood nebo Gaultiera. Hm. Být váma, tak to nadšení krotím, vzhledem k tomu, že poslední dva zmiňovaní jsou pověstní tím, že posílají na molo modelky v „bruslích“, na kterých si do dvaceti vteřin vykloubíte zákonitě kotník.

Lanvin neboli Tevasky neboli sandály tvýho taťky

A tohle má jako být co? Proč si nějaký návrháři myslí, že výmýšlí šílenou avantgardu a přitom prostě překreslujou sandály, co tak rád nosí tvůj taťka s těma pěknýma bílýma ponožkama, když jde před barák s odpadkama. Lanvin dělá svojí verzi týhle hrůzy, která, podle všech dostupných zdrojů, je zase jen kopie slavných sandálů firmy Teva. Známý taky jako „sportovní sandály“, Teva se zrodily v roce 1982. Tenhle brilantní nápad se zrodil v hlavě chlápka, co dělal průvodce po nějaký řece v Grand Canyonu, a nejspíš si dal pořádnou larvu, protože si to jinak neumím vysvětlit. Rozhodl se vytvořit dokonalou otevřenou botu pro svý kámoše na trekking a další mraky sportů, který by jen úplnej idiot dělal v uzavřený botě, že jo. Moje chvilková slabost pro tuhle obuv hodně rychle vyprchala, když se mojí mámě při rafrování zachytla do rybářský sítě a málem se utopila. A i když jim teď udělaly fashion podpatky, pořád je nemusím. Ble.

Vietnamky/žabky

Nedávno jsem na ulici viděla týpka s nohama jako hobit, co si to v dešti štrádoval v žabkách, jako by na tom nebylo vůbec nic divnýho. Ale jeho nohy doslova plavaly v moři bezdomovecký moči a krysích hovínek. Nejen, že nošení žabek je evidentní vizuální tortura, ale je to taky ten nejjednodušší způsob, jak si uhnat nějaký super plísně, a vlastně jsou celkově dost nebezpečný. No jen si zkuste představit, že někdo zakopne o vaše zbrusu nový Missoni Havaiana, při tom vám prakticky rozetne nohu ve dví a zničí vám to, co je ve skutečnosti jen laciná výmluva termínu „pohodlná bota“.
A kdybyste přece jen byli odvážní, co třeba zkusit tyhle?