Ty začal původně fotit jako upomínky na noci, který se někdy člověku z pochopitelných důvodů smažou z paměti. Pak ale zjistil, že mu to zůstalo. A že sbírka jeho instantních obrázků se rozrostla v dost obsáhlý a trochu pekelný deníkový záznamy.
VICE: Nejdřív mi řekni, kde ses tady vůbec vzal a co děláš… Dan: Pocházím z Mladý Boleslavi, což je město automobilky. Když tam žiješ, tak tam minimálně jeden člověk z tvý rodiny určitě pracuje. Prostě hrozná nuda. Do Prahy jsem se přestěhoval před třema rokama, kvůli Art & Design Institutu, kde teď dokončuju bakaláře. Přijel jsem tenkrát někdy v říjnu a všechno pro mě bylo hrozně nový, potřeboval jsem Prahu pořádně prozkoumat. Začal jsem chodit na nejrůznější akce a potkávat tolik zajímavých lidí a věcí, že mi přišlo líto to nijak nedokumentovat. Na deníček jsem byl ale moc línej, a tak jsem začal fotit na polaroid.
Reklama
Proč právě polaroid?
Mně se to zdá jako ideální forma fotky. Je to sice drahý, ale okamžitý. Po hodině už to vypadá jako zaznamenaná vzpomínka, je to hrozně snový. Vlastně ti z toho vyleze už hotový „umělecký dílo". Hotový ve smyslu, že už je i zarámovaný a nikdy na něm nic nezměníš. Což je pro mě lákavý hlavně z toho důvodu, že práce na mých věcech je jinak dost zdlouhavá – příprava i realizace mi zabere spoustu času. Polaroid je hotovej za pár vteřin. Navíc na to člověk nepotřebuje vůbec umět fotit. Stačí do oka dostat nějakou dobrou situaci. Jo, a taky mě k tomu trochu přivedl i Dash Snow, takovej ten newyorskej miláček z bohatý rodiny, co se rozhodl dělat umění. Pořád pořádal nějaký divoký párty a o svých polaroidech řekl, že je fotí hlavně proto, aby si pamatoval, co se dělo předešlou noc. Což se mi zdálo jako super nápad. Mám spoustu fotek, u kterejch si nepamatuju, jak byly pořízený.
Co všechno kromě holek a akcí ještě fotíš?
Nechci, aby mi moje polaroidy vytvářely nějakou konkrétní image, aby byly nějak explicitní nebo považovaný za porno. Proto se snažím fotit vesměs úplně všechno. Je pravda, že výjevy z nejrůznějších akcí převažujou, ale občas, když jsem třeba s maminkou, tak vyfotím i maminku. Anebo nějakou přírodu. Je ale pravda, že momentálně dokončuju sérii „Selfie na drogách", což není zrovna příjemnej rodinnej námět, haha. Z toho tam ale určitě něco dej, třeba tu selfie na ketaminu.
Reklama
Většina tvých fotek je hodně intimní. Když pomineme tvý vlastní soukromí, jak se ti daří fotit lidi v takhle intimních situacích? A navíc dostat povolení k tomu, abys to následně zveřejnil?
Když to jsou holky, se kterýma spím, tak se jich prostě normálně zeptám, jestli můžu. Když nesouhlasí, tak to neudělám. Zeptám se jenom jednou a dost. Někdy naopak lidi přijdou za mnou, protože chtěj, abych je vyfotil. Minule mi došlo, že mám Tinder propojenej s Instagramem, tak doufám, že holky se mnou na rande nechoděj kvůli tomu. Jinak k tomu čůrání – to je podle mě hrozně intimní věc, která se ale často děje na veřejnosti. Já to vyfotim, zveřejním a tím to vlastně ještě víc odhalím. Vždycky se ale každýho zeptám jak na pořízení fotky, tak na to, jestli ji pak můžu zveřejnit na netu. Mám v archivu spoustu skvělejch fotek, který nikdy nemůžu nikam dát. Ach jo. Ale mám jednu super metodu, když se někdo nechce fotit – těm lidem nabídnu, že udělám dvě fotky a jednu jim dám. Fotka za 70 korun zadarmo, to zlomí skoro každýho.
Co lidi na tvoje polaroidy říkaj? A jak tuhle část svý tvorby vnímáš ty sám?
Někomu připadaj hnusný až dekadentní, což samozřejmě nepopírám. Pro mě je ale důležitý, že moje tvorba má dvě části. Vizuálním uměním, kterýmu se věnuju normálně a který je dost uhlazený, se snažím dostat ze sebe to krásný. No a polaroidy to „hnusný", dejme tomu, špinavý. Je to taková ventilace dvou složek mý osobnosti, dá se říct. Nezačal jsem to sice dělat záměrně, ale pak jsem zjistil, že tyhle dva proudy mý tvorby jsou protichůdný z nějakýho důvodu. Navíc já svoje fotky vůbec nevnímám jako odpudivý. Podle mě všechny ty situace, který zachycuju, v sobě mají v podstatě skrytou romantiku. A to je vlastně i to, co bych si primárně přál – aby lidi prohlédli přes to, co se jim třeba zdá nechutný, a viděli v tom tu romantiku intimního okamžiku, kterou v tom vidím já.
Jaký plány máš se svými polaroidy do budoucna?
Vlastně vůbec žádný. Fajn by bylo, kdyby se mi povedlo udělat výstavu polaroidů, která by byla nějak propojená se zbytkem mý tvorby. Jak už jsem ale říkal, není to pro mě priorita. Pořád je to pro mě hlavně deník.Více z Dantovy tvorby na jeho Instagramu nebo webu.__
