Zaměstnanci univerzitních kolejí vyprávějí své nejbizarnější zážitky

Bydlení na kolejích je zkušeností, která se nepodobá žádné jiné. Pro většinu lidí je to první krok k osamostatnění v rámci baráku plného dalších neustále opilých puberťáků postrádajících jakékoli zkušenosti s opravdovým světem. Ale pozor, všechno to není jenom o absenci pevné rodičovské ruky.

RA (Resident assistants) čili ubytovací asistenti jsou starší studenti zaměstnaní jako pomocníci a poradci pro bažanty ubytovaná prvním rokem.Ačkoli nejsou o moc starší než jejich chráněnci, měli by být zodpovědní a především střízliví při veškerých potenciálních kiksech místních kolejí i jejich nájemníků. Popovídal jsem si s několika bývalými asistenty, kteří mi povyprávěli ty nejpodivnější příhody vyndaných teenagerů.

Každý rok tu jeden z nás musí uklízet zvratky. Vždycky je to ta nejlepší práce asistenta Západní Univerzity. Jedna extrémně nechutná zvratková story proběhla koncem minulýho roku. Myslím, že to bylo někdy kolem svátku svatýho Patrika. Pár z nás tu ten den mělo hlídku a zrovna jsme obcházely haly, když jsme uslyšely, jak se z jedné koupelny line neuvěřitelnej rámus. Šli jsme se tam podívat. Někdo tam hodil takovou šavli, že to pokrylo všechny kabinky pánských záchodků. V okamžiku jako by se všechny moje smysly zbláznily. Otřesně to tam smrdělo. Blitky byly na záchodech, pod záchody, kolem záchodů, ohozený všechny stěny a komplet celá podlaha. Vypadalo to trochu jako guláš, takže se ani nedalo identifikovat, jestli to jsou blitky nebo hovna. Já říkal, že to jsou blitky. Běžně v takových případech prostě vezmeme mop a jdeme to umýt, ale v tomhle případě to bylo fakt moc a my vůbec nevěděli, kde začít, tak jsme radši zavřeli dveře a vyhlásili noční klid.

Jako RA jsem měl jeden fakt zajímavý zážitek. Jedné noci jsem nevěděl, že je na mém poschodí studentský večírek a tak jsem se šel podívat na chodbu, abych tam uklidil. Na chodbě byla skupina studentů s dívkou, kterou jsem tu nikdy dřív neviděl. Jenom na mě mrkla, beze slova ke mně přiběhla chodbou, přitiskla mě na zeď a nechtěla pustit. Jsem ve své podstatě docela velký, ale ona byla o dobrých dvacet centimetrů vyššía kdybychom spolu měli zápasit, myslím, že by byla žhavou favoritkou. Tohle a fakt, že jsem si chtěl tuhle práci udržet, znamenalo, že jsem si během půlhodinového líbání s ní musel stále opakovat, že kdybych se s ní vyspal, přijdu o tenhle job. To všechno se odehrávalo v obklopení dvaceti mých studentů, kteří se mohli rozřezat smíchy.

Během asistenčního školení nás supervizor nabádal, abychom nepřekračovali hranici mezi námi a studenty. Například bys jim zkrátka neměl vyprávět osobní historky ze svého života. Jedné noci jsem ale zabrouzdala do naší společenské místnosti a studenti zde zrovna hráli „ Nikdy jsem nedělal…". Ani nebyli opilí, prostě se jen bavili. A tak, ačkoli jsem věděla, že bych neměla, řekla jsemsi, že si s nimi taky pár kol zahraju – nikdy nevíš, jaký informace můžeš odhalit. Taky jsem si říkala, že v případě nějaké citově vypjaté situace budu alespoň na místě a schopná zprostředkovat pomoc.

Takže, jeden člověk se zeptal, „Nikdy jsem neplakal během sexu" a já automaticky zvedla ruku, ale byla jsem jediná. V té době mi bylo 22 a jim tak 18, 19. Rozhlížela jsem se kolem sebe a nikdo jinej ruku vážně nezvedl, všichni se akorát smíchy popadali za břicho.

V půli prvního roku, co jsem pracoval jako RA, se k nám přistěhovala velmi mladě vypadající dívka, asi tak 16 nebo 17 let. Jednoho dne za mnou přišla její spolubydlící, že se s ní děje něco divného a ona neví, co má dělat. Ta mladá dívka to s nikým nechtěla řešit, ale rozhodla se, že se mi svěří, protože jsem ji měl být nápomocný ve všech situacích. Šli jsme tedy do jedné z kanceláří, abychom si mohli promluvit mezi čtyřma očima. Zeptal jsem se jí, o co jde a ona na to „krvácím a opravdu nevím proč". Myslel jsem si, že trpí sebepoškozováním a tak jsem se jí zeptal, odkud krvácí. A ona mi odpověděla „ Tam dole". A já na to něco jako…AHA!

Prostě měla svojí první periodu. Takže jsem jí vysvětlil, o co jde a co znamená mít menstruaci. Bylo to fakt extra divný. Nechtěla o tom mluvit s nikým jiným, než se mnou, takže jsem si řekl oukej, teď si musím dát rychlokurz reprodukčního systému ženského těla. Myslel jsem, že postačí říct je to tak a tak, ale ona se mě pořád ptala na nejrůznější konkrétní otázky a tak jsem si o tom musel něco přečíst na webu.

Jedné noci (pravděpodobně nejhorší, ačkoli nejoblíbenější noci mé asistentury) jsem měl na své rezidenci jednu studentku, jejíž přítel byl totálně na plech a ona s ním potřebovala evidentně pomoct. Něco jako „potřebuju ho přihlásit, ale nemůžu, protože ho musím podpírat", takže jsem se jako RA zvedl a šel za ní ven. Vytáhl jsem ho do jeho pokoje a uložili jsme ho do postele. Když jsme ho konečně položili, dostal jsem telefonát, že se v budově pravděpodobně stala nějaká vodní kalamita.

Povodeň začala v desátém patře a tekla až dolů do šestého. Museli jsme projít všechny pokoje, kde se děly fakt ujetý věci, ale nikde jsme nemohli najít mop na vytírání. Ještě ke všemu byl dlouhý víkend a spousta studentů odjela domů, takže jsme všem museli zavolat, že mají v pokojích bordel, protože nahoře nějakej blbec zapomněl zavřít kohoutek. Pořád jsme nemohli přijít na to, odkud to teče, takže jeden pořád vytíral a druhej hledal zdroj. To byla každopádně moje nejvíc stresující noc na kolejích jako RA.

Divný story vždycky začaly, když se někdo opil. Loni jsem měla jednoho hyperaktivního studenta, kterej, když se opil, byl ještě šílenější než normálně. Jednu noc prostě začal běhat kolem rezidence tak dlouho, než zkolaboval a našla jsem ho v opuštěným parčíku ležet samotnýho na lavičce. Řekla jsem mu, že je na čase jít spát a vedla jsem ho zpátky do jeho pokoje. Nosil kontaktní čočky, takže se s nima bál jít spát a potřeboval si je před tím vyndat. Nikdy jsem čočky nenosila, ale řekla jsem si, že mu s tím prostě nějak pomůžu. Šla jsem s ním do pokoje a podpírala jsem ho. Nevím, jak dlouho mu to normálně trvá, ale tentokrát to mohlo být klidně dvacet minut, protože se klátil a padal kolem umyvadla a já se ho jen snažila držet, aby padal správným směrem. Pak šel do postele a já ho uložila, protože takhle to správný mámy dělají.

Jedné noci jsem kolem druhé hodiny v noci dělal svojí poslední pravidelnou obchůzku po rezidenci a z jednoho pokoje jsem slyšel večírek, tak jsem se tam vydal, aby to ztlumili. Zaklepal jsem na dveře a ozvalo se „dále". Tak jsem otevřel dveře a vevnitř chlastalo zhruba tak osm lidí, přičemž jedna holka natažená přes postel zrovna zvracela do odpadkového koše. Všichni ostatní se tomu smáli a povzbuzovali ji, než konečně dozvracela a posadila se na postel.

Zeptal jsem se, jestli je v pohodě. Řekla, že jo a začala si upravovat vlasy a najednou koukám, že jak upadla při blití na tu postel, podprsenka i top jí pravděpodobně sklouzl dolů. Takže jakmile se na posteli posadila, bylo vidět úplně všechno. Fakt jsem na to nechtěl upozorňovat, ale potřeboval jsem ji zakrýt. Sundal jsem si svoje tričko, aby si ho oblíkla a řekl jsem něco jako „Jsi OK?" Ona byla úplně vyndaná, nevěděla, která bije. Ostatní kluci v pokoji se hihňali a já se jí to nenápadně snažil oblíct. Nakonec její jediná kamarádka vzhlédla od telefonu, všimla si, co se děje, skočila přes postel a zakryla ji. Pak ji odvedla na pokoj.

Pro zachování anonymity byla uvedená jména pozměněna.