Fares a Fahed už od útlého mládí považují parkour za způsob, jak se vyrovnat se životem v Gaze. Dnes, společně s přibližně dvaceti dalšími teenagery tráví dlouhá léta běháním a skákáním přes místní rozbombardované budovy. "Budoucnost je sakra nejistá, žijeme v obležení," říká Fares, "Parkour je jediná věc, díky které se cítíme aspoň trochu svobodně."I přes všechnu tuhle nejistotu, ve které žijí, je pro kluky parkour vítanou oddychovou činností od dennodenních povinností. Faresův otec zemřel, když mu byly dva roky, a Fares tak žije se svou matkou a sourozenci. Bez otcových příjmů přežívají pouze na vládních příspěvcích a podpoře od Spojených národů.
Reklama
"Gaza je konečná," říká Fares. "Žijeme tady jen proto, že nemáme na výběr. Tohle je život, který nám připadl, tak se musíme snažit o to, aby alespoň trochu fungoval."