Čínský sedmisetmiliardový byznys se svatebními fotkami

Je jedenáct ráno a leje jako z konve. Schovávám se pod stromem u kostela na křižovatce Kent Street a Harry Street a čekám na Elsie, mou dnešní průvodkyni. Navzdory všem náznakům a okolnostem se však nenacházím v žádném starobylém sychravém anglickém městečku. Jsem v Šanghaji. Elsie je spolumajitelkou místní firmy specializované na svatební fotografie. Máme sraz v Thames Townu, šanghajském předměstí zbudovaném přesně podle britského vzoru, které je pro dnešní den lokací k jednomu z focení.

Prudký déšť nás nutí zůstat pro začátek pod střechou. Naštěstí je Thames Town připravené na všechno, jak jinak než opět v plné britské parádě – v podzemí směšných tudorských domečků se nachází profesionální studio, kde si mohou nevěsty a ženichové vybírat pozadí pro své předsvatební snímky ze třiceti podivuhodných variant.

Právě tyto předmanželské fotografie, vyobrazující páry v mnoha různých pózách, outfitech i lokacích, jsou dnes především ve velkých čínských městech naprosto nezbytnou součástí svatebního rituálu. „Tyhle fotky jsou v podstatě povinnost," říká Sophie Zhang, devětadvacetiletá šanghajská recepční. „Má je každý," zdůrazňuje Angel, pětatřicetiletá učitelka mandarínštiny. Elsie mi vysvětluje, že se od nastávajících již víceméně očekává výstavka těchto společných snímků při svatebním dni. A ti, kdo se rozhodnou absolvovat obřad bez nich? „No to jsou zvláštní případy. Víš co, zkrátka umíněnci," dodává.

Po hodině strávené malováním, česáním a tvořením selfies, budoucí nevěsta konečně vychází z šatny ve své dnešní první módní kreaci. Bílé krajkové šaty a k nim svítivě růžové tenisky Nike. Nemyslím, že jde o nějaký pokus trumfovat Lily Allen, je to spíš jen snaha neodrovnat si hned ze začátku nohy. Vždyť je před námi ještě krásných devět hodin focení! Nastávající manželé Song Song a Peng Lan se nejprve zvěčňují u pozadí se stovkami lamp visících ze stropu. O kousek dál mezitím jiný pár pózuje před čímsi, co vypadá jako vršek Eiffelovky. Elsie mi popisuje celé dění od oblečení až po způsob pózování jako příklad aktuální módy. Když se však koukám na dvojici máchající do objektivu deštníkem, mé netrénované oko rozhodně nemá pocit ze sledování něčeho výrazně trendy.

Od tradičních alpských chatiček s neodmyslitelnými stromky a falešným sněhem až po knihovnu z devatenáctého století, které dominuje obří podobizna Napoleona. Když jde o tvorbu pozadí, fantazií se rozhodně nesmí šetřit. Mým soukromým favoritem je pravděpodobně umělá fasáda „Hello Kitty Café". Cukrátkový přízrak, ve kterém se momentálně nachází nevěsta oděná do oranžové tutu sukýnky a zelenkavého sametového topu. Jak se tak fotografovi šteluje na růžové posteli, začínám mít nezvratný pocit, že mi nejspíš brzy praskne sítnice kvůli předávkování sytými barvičkami.

Zdá se, že počasí se konečně umoudřilo, takže vyrážíme ven ke kostelu pořídit několik dalších fotek. Pro mnoho místních představují evropské sakrální stavby jen hezký módní doplněk. Nevěsta Song ale kostel vnímá velmi symbolicky, za pár týdnů bude totiž pokřtěna. Ona i Elsie patří ke stále rostoucí čínské křesťanské komunitě. Firma tak bývá čas od času žádána o zdobení svatebních alb citáty z Bible. „Protože Bible je plná takových pěkných vět," dodává Elsie.

Každopádně tyto fotografie nemají s náboženstvím nic společného a už vůbec nelze hovořit o nějaké letité kulturní tradici. Jejich původ je čistě komerčního rázu.

„Tohle všechno k nám dorazilo z Taiwanu," vysvětluje Cheng Li, majitel studia ve Wuhanu. Původní nápad vyklíčil v hlavách taiwanských majitelů svatebních salonů, kteří nejprve nabízeli snímky jako bonus k nákupu šatů. Zrodil se byznys, který v osmdesátých letech expandoval napříč Čínou. „Je to jednoduché, však víte, Čína je veliká a podnikatelé tam uloví daleko více párů," říká Li.

Oblibě relativně mladé tradice přispěla i kulturní revoluce, v jejímž průběhu maoisté úspěšně paralyzovali celou zemi. „Mnoho lidí mělo tehdy pocit, že se jim možná již nikdy nepoštěstí vycestovat do zahraničí, proto se fotografie s pozadím cizokrajných památek dobře ujaly a nakonec začaly být obrovským módním hitem." odkrývá mi kus historie podnikání Li.

V současné době se v tomto byznysu protáčí neuvěřitelné peníze. V lednu 2015 přišla CCTV America s tím, že čínský trh se svatebními fotografiemi má roční obrat odhadem až třicet miliard dolarů (což je přes sedm set miliard korun). V Elsiině studiu lidé v průměru za tyto služby utratí kolem 1500 dolarů (cca 36 000 korun). To však není vůbec nic oproti párům, které se rozhodnou skutečně praštit přes kapsu a vyjedou si snímky pořídit mimo kulisy – do skutečných metropolí, mezi kterými kromě Londýna frčí i Paříž, New York či Řím. Je však nutné počítat s tím, že každá sranda něco stojí, takže kromě letenek, ubytování a stravy si každý člen týmu účtuje samozřejmě i plat, který se pohybuje okolo 1200 dolarů (cca 29 000 korun) na den.

Jsem naprosto fascinovaná a velmi mě zajímá důvod, proč je i dnes tento rituál tak populární. Sophie a její přítel ještě ani nevybrali datum obřadu a přitom už vyrazili do nedalekého města Hangzhou pro své předsvatební snímky. „Chci je jako památku. Až zestárnu, budu to album ukazovat vnoučatům, aby viděla, že jsem kdysi bývala krásná." vysvětluje své pohnutky Sophie.

A kde se vlastně berou prvotní impulsy k fotografování? „Od žen. Pokaždé jsou to ženy." odpovídá Elsie.

Nelze však říci, že by předsvatební snímky byly plošným pravidlem pro celou Čínu. „Páry z velkých i malých měst profesionální fotky mají, ale neumím přesně odhadnout, jak jsou na tom lidé z odlehlých a často velice chudých vesnic. Sama pocházím ze severovýchodu země a vím, že tam se fotografuje příšerně. Šaty, makeup, vlasy – hrůza. Zkrátka poněkud stará škola," vysvětluje Elsie.

Na konci devítihodinového fotomaratonu se ptám snoubenců, zda to pro ně byl speciální den. „Ano, odpovídá ženich, „zrovna dnes spadla cena mých akcií.

Svatby a finance jsou provázané a pravdou je, že ve většině zemí bez trochy peněz pořádnou veselku nezorganizujete. Nicméně lidé, kteří mají v Číně dostatek prostředků, se je rozhodně nebojí použít – a už vůbec ne, pokud jde o předsvatební fotografie. Na těch se tady zkrátka nešetří.